Vojtěch Filip: Spolupracoval jsem, abych pomohl svému podniku

Spolupracoval jsem, abych pomohl svému podniku

Předseda KSČM Vojtěch Filip až dosud tvrdil, že nespolupracoval s komunistickou rozvědkou a odvolával se na čtrnáct let starý rozsudek soudu. Když vyšlo najevo, že jej StB pro spolupráci přeci jen získala, nabízí další vysvětlení: myslel si, že informace předává Ministerstvu zahraničního obchodu.
A také on sám se prý díky spolupráci dozvěděl mnohé, co potřeboval ve svém tehdejším zaměstnání. "Pomáhali mi dobře řídit nákup podniku," tvrdí.

HN: Pane předsedo, co přiměje třicetiletého právníka k tomu, aby začal pracovat pro rozvědku?
Já jsem to neplánoval, ani mě k tomu nic nepřimělo. Byl jsem jenom osloven lidmi, kteří tvrdili, že jsou z Ministerstva zahraničního obchodu.
Bylo mi nabídnuto, že dostanu informace, které mohou vést k úspoře nákladů Sfinxu, podniku, v němž jsem pracoval. Tak jsem neměl důvod s tím nesouhlasit. Těch informací bylo víc než toho, co jsem mohl poskytnout já.

HN: Byl to pro vás výnosný obchod s informacemi, který vám umožňoval lepší pozici v podniku?
Ne pro mě... Bylo to výhodné pro Sfinx a pro Československou socialistickou republiku.

HN: Počkejte, to nemyslíte vážně...
Nešlo o mě. Proto také říkám, že nejsem rozvědčík. Já si práce rozvědčíků vážím, ale to doopravdy nejsem. Informace, které jsem dostával, mi umožňovaly lépe řídit nákup surovin ze zahraničí.

HN: Nevěděl jste, že je to rozvědka?
Ne!

HN: Soud ale rozhodl, že jste spolupracoval vědomě, pouze jste nevěděl, že je to Státní bezpečnost.
To jsem nevěděl. To, že existuje jakási ochrana ekonomických zájmů Československé socialistické republiky, jsem samozřejmě věděl. Také jsem tu ochranu ekonomických zájmů uplatňoval, protože jsem byl za to odpovědný ve funkci vedoucího zásobování Sfinxu.

HN: Co jste jim za to dával?
Když jsem byl v zahraničí, tak po mě pouze chtěli, abych prezentoval náš podnik jako ten nejlepší. To jsem dělal velmi rád. My jsme byli opravdu třetí největší smaltovnou na světě.

HN: Takže jste bojoval za podnik a dobrý chod socialistické ekonomiky?
Nevěřte tomu, ale já jsem to tak dělal. Málokdo byl tak spojen s tím podnikem jako já.

HN: Vy jste se obětoval pro firmu?
Bral jsem to jako jednu ze svých povinností.

HN: Proč jste tedy bral honoráře?
Platili mi jenom náklady, které jsem vynaložil pro zajištění úkolu.

HN: Co jste jim říkal?
To dokonce nebylo ani utajované. Byly to informace z obchodního styku.

HN: Chodil jste s těmi agenty někam?
Jo, třeba na pivo.

HN: Na pivu jste si vyměňovali informace?
No, taky. Proč ne?

HN: Když to tak bylo, proč jste čtrnáct let tvrdil, že vás soud očistil?
Soud rozhodl, že jsem nevěděl, že spolupracuji s StB. Já jsem konstatoval konkrétní rozsudek. Povoláním jsem právník. Ten rozsudek svým způsobem uzavřel jednu kapitolu mého života.

HN: Takže to je pro vás od roku 1992 uzavřené?
Já to beru za uzavřenou věc. Já neumím říct ani nic nového. Když někdo něco jakoby nového přinese, tak pro mě je to věc, o které jsem třeba i chtěl mluvit, ale nikdo mě nevyslechl.

HN: Cítíte nějaký tlak od politiků jiných stran?
Tohle všechno není žádná nová věc. Je stará, a ti lidé to všichni vědí. Znají tenhle příběh, protože jsem se s ním nijak zvlášť netajil.

HN: I přesto, že jste byl agent?
Je snad zakázáno spolupracovat s Ministerstvem zahraničního obchodu? Udělal jsem snad něco nemorálního, co by poškozovalo zájmy Československa? Neudělal jsem nic nemorálního, co by poškozovalo zájmy zaměstnavatele. Každý zaměstnavatel má rád pracovníky, kteří pro efekt zaměstnavatele udělají co nejvíce.

HN: Přesto přijde vám normální jednat například s hornorakouským poslancem a pak jít a udělat o tom referát?
Já jsem jednal s obchodním partnerem a mojí povinností podle tehdy platných zákonů bylo zapsat to jednání, kde třeba byl vedoucí investičního oddělení, technolog a já jako tajemník dovozní komise.
Udělal jsem zápis, ten byl uložen ve Sfinxu - a to, že ho evidovali i ostatní, je samozřejmě pravda. Dnes je to to samé. Myslíte, že Úřad pro zahraniční styky a informace dělá něco jiného?

HN: Naučili vás něco, co se nyní hodí?
Pochopil jsem mechanismy některého rozhodování v minulosti. To mi do budoucna přineslo docela dost, abych věděl, jak to v minulosti chodilo. Pro budoucnost je to pro mě významné.

HN: Kdyby teď za vámi přišel někdo z Úřadu pro zahraniční styky a informace?
Tak bych ho vyhodil.

HN: Proč? V čem je rozdíl?
Protože si myslím, že jsem v jiné funkci a mám i jiné povinnosti, než abych se staral o prosperitu jednoho konkrétního podniku. Nemám svého zaměstnavatele. Já zaměstnávám sám sebe a potom jsem politik.

Co si zapsala StB

Z neúplného svazku, který StB na Vojtěcha Filipa vedla, vyplývá, že si jej rozvědka vybrala pro "práci tipaře", který měl pro StB shánět další spolupracovníky.
Zprávy StB jej hodnotí jako spolehlivého a oddaného agenta, který byl za svou práci odměňován i finančně. Poslední odměnu - 500 korun - převzal ještě 1. 12. 1989, o pár dní později byla velká část jeho svazku zničena. Filipa evidovala StB pod krycím jménem Falmer.
Ukázky ze spisu:
V roce 1985 během svého pobytu v NSR z vlastní iniciativy provedl kontakt osoby se vztahem na US základnu ve Waiblingenu.
V měsíci srpnu se zúčastnil NBT v NSR, kde provedl roztipování účastníků k využití čs. rozvědkou.
V roce 1989 bylo s Falmerem uskutečněno 15 schůzek, na kterých předal k využití osm zpráv. Vesměs jde o informace k družebním stykům s mladými poslanci hornorakouské vlády.