Tomáš Němeček ve svém komentáři ke kauze hotelových pokojů (Soudce Cepl, Michael Jackson a evropský superstát, HN 10. ledna) vystihl ve zkratce, co také může znamenat vstup do Evropské unie pro české občany. Skutečně: Ať pan prezident hřímá ze svého Hradu, jak chce, od 1. května 2004 má na našem území přednost právo unie. Ústavní soud sice následoval své protějšky z jiných členských států a stanovil této přednosti meze, ty se však uplatní pouze v naprosto výjimečných případech.
Český ochránce ústavnosti hovoří o ohrožení "základů státní suverenity České republiky" nebo "samotné podstaty materiálního právního státu". "Suverenita" českého parlamentu přijímat zákony v rozporu s právem unie mezi tyto mezní situace zcela jistě nepatří.
Lucemburk může bolet
Věc má ale háček. Řečeno poněkud lapidárně: "lucemburská" spravedlnost může na rozdíl od té "štrasburské" bolet i občany. Případ hoteliérů, kteří na základě špatného zákona neplatili sdružení OSA poplatky za televize umístěné na svých pokojích, je toho příkladem. Mají teď doplatit na svůj lobbistický nátlak na Poslaneckou sněmovnu, která přes odpor vlády nakonec podlehla a přijala loni novelu autorského zákona porušující právo Evropské unie? Bylo by chybou se teď ušklíbat. Do stejné situace se mohou dostat i jiní.
V době, kdy se novela přijímala, totiž nebylo zdaleka tak jasné, že je s evropskou směrnicí v rozporu. Sněmovna dokonce učinila věc, která je na naše poměry stále neobvyklá, a nechala si zpracovat odborné analýzy možného rozporu se směrnicí i mezinárodními smlouvami, ze kterých směrnice vychází. Tyto analýzy nevyzněly zcela jednoznačně. Stejnou právní úpravu má v unii například Rakousko nebo Španělsko, a co je zajímavé, třeba i Spojené státy, které jsou vázány stejnými mezinárodními smlouvami. "Znechucení" nad posléze přijatou novelou, vyjádřené autory renomovaného komentáře autorského zákona, na nějž Tomáš Němeček odkazuje, bohužel jen ilustruje, jak obtížně se v České republice tvoří a uplatňuje právo.
U nás je právo vždy jednoznačné. Nikdo nepřipouští více správných odpovědí. Výklad zákona je vždy jasný. Pokud tomu tak není, zákon je špatný a je třeba jej změnit. Takto se k právu přistupuje už na právnických fakultách a stejně ho veřejnosti představují politici. Výsledkem jsou právní předpisy tak podrobné, že ztrácejí jakýkoliv praktický význam.
Realita je bohužel jiná: právo je mnohem víc světem argumentace a střetávání opačných názorů, než jsme si ochotni připustit. Z tohoto střetávání (právní filozofové mu říkají "diskurs") pak může vzejít "nejlepší", nikoliv však "jediná možná" interpretace práva.
Odborná stanoviska k přijaté novele autorského zákona se však na obou stranách tvářila, jako by existoval jediný možný výklad. Poslanci prosazující novelu se pak zřejmě vůbec nezamysleli nad tím, jaké následky může mít rozpor zákona se směrnicí. Současná situace by pro ně mohla být ponaučením nejen pro to, že mají unijní právo brát vážně. Stejně tak by se měli naučit brát vážně jiné názory - což je však věc, kterou se musí učit všichni, kdo vyrostli v České republice. A nejen právníci.
Co má dělat hoteliér
Nyní se však podívejme na lidský rozměr celé věci: Co pan Lev a žaloba sdružení OSA na uhrazení poplatků za televize na pokojích jeho hotelu, o které bude brzy rozhodovat soudce Cepl? Má hoteliér doplatit na chybu českého zákonodárce? Naštěstí není evropské právo tak nemilosrdné a staví vynucování evropských směrnic vůči občanům určité meze. Sám Soudní dvůr ve svém rozhodnutí připustil, že výklad směrnice byl až do jeho rozhodnutí nejasný. Naproti tomu stojí jednoznačné ustanovení zákona, který, na rozdíl od směrnic, váže přímo občany. Hoteliéry by tedy minimálně do okamžiku, než Soudní dvůr vynesl své rozhodnutí, měl chránit princip právní jistoty a předvídatelnosti práva. Jinak to ale může být se státem, proti kterému je možné se za určitých okolností domáhat náhrady škody, tedy OSA ušlých poplatků.
Parlamentní lobbisté mají o starost víc: evropské právo může ukázat zuby nejen vůči státu, ale i proti jejich klientům. Co takhle ho začít brát vážně? Autor je doktorandem
na Právnické fakultě Oxfordské univerzity
(přečteno 572x)
DISKUSE
Článek neobsahuje komentáře.
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.
