Marshall Billingslea: Proč Moskva najednou křičí?

Proč Moskva najednou křičí?

Ruské reakce na diskuse mezi Polskem, Českou republikou a Spojenými státy ohledně systému protiraketové obrany v Evropě jsou znepokojivé. Jako třeba pondělní nevybíravé hrozby generálporučíka Igora Chvorova, že by Rusko mohlo zaútočit na evropské protiraketové základny bombardéry. Ruští obranní plánovači ale zajisté vědí, že český radar orientovaný na jih a deset protiraketových střel v Polsku nepředstavují žádnou hrozbu pro pádnost ruského odstrašení v podobě tisícovek bojových hlavic.

Je fyzicky nemožné, aby protiraketové střely umístěné v Polsku stíhaly ruské mezikontinentální balistické rakety směřující na Severní Ameriku. Protiraketové střely nemohou nad rychlými ruskými raketami v takové "hře na honěnou" zvítězit. Systém navržený pro Polsko a Českou republiku je očividně koncipován jako ochrana před Íránem, nikoliv před Ruskem.

Rusko disponuje vlastní antibalistickou raketovou obranou chránící jeho hlavní město již dávno, což staví nejnovější protesty Moskvy do ještě rozpačitějšího světla. Ba co víc, Kreml s NATO v oblasti protiraketové obrany bojiště úzce spolupracuje.

Rusko má otevřené dveře

Prostřednictvím Rady NATO-Rusko uskutečnily obě strany vyvinuly mechanismy velení a kontroly potřebné při společné obraně území před útokem. Severoatlantická aliance navíc důsledně ponechává otevřenu možnost hlubšího zapojení Ruska do práce v oblasti protiraketové obrany.

Proto by si člověk myslel, že diskutovaný systém protiraketové obrany bude všeobecně schvalovaný, a to i Ruskem. Důvodem jsou jaderné ambice Íránu, jeho vzdor vůči Radě bezpečnosti Organizace spojených národů (jejímž je Rusko stálým členem), agresivní program testování raket i plány "vynést satelit" prostřednictvím mnohatunové rakety. Írán již disponuje malým počtem balistických raket schopných zasáhnout některé členské státy NATO.

Agresivní chování Teheránu je zdrojem ještě větších obav. Loni v létě začali teroristé z Hizballáhu odpalovat rakety dodané Íránem na izraelská města. Existují důkazy, že Írán poskytuje moderní zbraně teroristům v Iráku.

Nebezpečná íránská směs

Dnes máme proti sobě třaskavou směs: prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a jeho nepřátelský postoj k Izraeli a Západu, materiální podporu teroristických skupin některými elementy v íránské armádě, jaderné centrifugy a raketové testy. Existuje snad nějaký přesvědčivější souhrn důvodů, proč by měly spřátelené státy spolupracovat na účinné ochraně?

Krása systému, o němž se dnes vedou v Evropě diskuse, spočívá v jeho plánovaných kapacitách, malém zásahu do okolí a rychlosti, s jakou by mohl být vybudován. Výstavba radaru, rozmístění hrstky protiraketových střel a napojení systému na komunikační síť zahrnující několik dalších spojenců NATO zajistí obranu Evropy a zvýšenou ochranu Severní Ameriky před útoky raket dlouhého doletu z oblasti Blízkého východu.

Raketový deštník nad Evropou by dále posílil solidaritu aliance tváří v tvář reálným a rostoucím hrozbám. Severoatlantická aliance sice investovala značný čas i úsilí do vývoje obecného plánu ochrany evropského kontinentu před všemi druhy raketového útoku, avšak dosud se soustředila pouze na hrozby kratšího doletu.

Širší česko-polsko-americká iniciativa sice není v pravém slova smyslu programem NATO, avšak přetrvávající mezeru v obranyschopnosti proti hrozbám delšího doletu přesto zaplní. A pokud se integruje s protiraketovými programy NATO, povede to ke vzniku skutečné "vícevrstevnaté" evropské obrany.

Namísto hašteření o otázce protiraketové obrany by se měli politici střízlivě podívat na chování "zlotřilých" režimů, jako jsou Írán a Severní Korea. V případě Íránu by Rusko mohlo sehrát klíčovou roli tím, že ukončí přísun technologií do znepokojivých jaderných programů a prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN bude i nadále dávat najevo odhodlání. S ruskou pomocí bychom mohli docílit, že navrhované rozšíření prvků protiraketové obrany do Polska a do České republiky se nestane poslední a jedinou obrannou linií vůči Íránu.

Autor je bývalým asistentem generálního tajemníka NATO a bývalým předsedou pracovní skupiny při Radě NATO-Rusko