Soudobá hudba umí být hodně "sexy"

Soudobá hudba se v českých médiích neohřeje. Pro většinového diváka, který krájí reklamní koláče, není sexy. Je to skoro svátek, když se v televizi objeví soudobí čeští skladatelé, a ve sváteční den fanoušci jistě skousnou i pozdní hodinu, který takový pořad za odměnu dostává.

Jednu z takových výjimek odvysílala Česká televize ve středu před půlnocí v rámci pravidelného pořadu s enigmatickým názvem Hudební vizitka. Pod režijním vedením Jiřího Nekvasila se představoval Komorní orchestr Berg, tedy, jak shrnul dirigent Peter Vrábel, "mladí lidé, kteří rádi hrají dvacáté století".

Kromě jedné úpravy Prokofjeva zahrál Berg i skladby tří mladých českých autorů, kteří o své hudbě mluvili ve studiu. Diskuse u džusu na rozdíl od hraných pasáží působila unyle. Režisér mohl natočit střihově dynamičtější, a přitažlivější hovory se skladatelskou trojicí, která měla co říct.

Obrazové zpracování jednotlivých skladeb bylo střihově (i světelně) živější a nápaditější a dokázalo přenést hudební napětí a komunikaci orchestru. Chvění, které ospravedlňuje pozorování živého hraní.

První skladba Michala Nejteka Nuberg 05 přinesla invenční mix dvou smyček ze Straussova Císařského valčíku a První Beethoveny symfonie se samostatnou orchestrální linkou. Proplétání živého zvuku a samplu nabalilo na motivy slavných skladeb novou vrstvu, která základ nepřekryla, ale zmnožila ho způsobem, jakým se rozmnožují houby. Hudební výtrusy se postupně rozvinuly v pestrou kytici, která se v závěru opět pomalu zavíjela do ticha.

Slavomír Hořínka, který s orchestrem Berg spolupracuje pravidelně, se ve skladbě Širej ahava (Píseň lásky) inspiroval synagogálním židovským zpěvem. "Na začátku cítím horu," snažil se skladateli pomoci ve vyjádření dirigent Peter Vrábel, který tak poměrně přesně popsal počáteční zvukovou stěnu vyslanou Hořínkou na posluchače. Skladbu rozvíjí harmonie, připomínající prorockou velikost i mytickou sílu lásky. Tristan a Isolda, Wagner, naznačí autor. Citace? Variace? Inspirace? Těžko na jeden poslech soudit.

Úplně z jiného světa přiletěl Peripheral dance II Petra Wajsara. Jeho neuvěřitelná a strhující rytmická hravost se rozbíhala od klavíru přes tympány až po smyčce, přičemž mezi důrazné a jemné "bíty" vplouvala až něžná melodie. "Strašně rád jsem se díval na zrnění obrazovky. Vydržel jsem se dívat i pět deset minut. A z těch teček my vždycky vybíhaly různé květy," popsal svou hudební inspiraci Petr Wajsar.

Repríza Hudební vizitky s orchestrem Berg je tuto neděli. V dětském čase, v půl deváté ráno na ČT 2.