Moravská slivovice obhájila svůj název

/Od našeho zpravodaje/

Pravá moravská slivovice unikla nebezpečí, že pod svým tradičním názvem nebude smět na pulty obchodů.

Kvůli chybě v novém unijním zákoně hrozilo, že název "slivovice" bude smět nést jen destilát s přidaným potravinářským lihem, nikoli čistá pálenka ze švestek.

Evropský parlament včera chybu napravil. Poslanci velkou většinou schválili nový zákon o označování lihovin, podle kterého se jako slivovice smí prodávat jak čistý destilát, tak i levnější alkohol s obsahem potravinářského lihu.

Poslanecká kreativita

"Jsem moc rád, že skončily dohady i nepříjemné období nejistoty," řekl HN europoslanec Jan Březina (KDU-ČSL). Ten na chybu v zákoně poprvé v březnu upozornil.

V posledních měsících pak vyjednal opravu definice s Němcem Horstem Schnellhardtem, který měl zákon v europarlamentu na starosti.

Změna v definici podle něj nebyla výsledkem "spiknutí", ale skutečným nedopatřením. Europarlament při přepisování zákona totiž vynechal část definice švestkového destilátu. "Šlo o omyl a nešťastnou ukázku poslanecké kreativity, kterou dobře známe i z českého parlamentu," řekl europoslanec.

Omyl by však byl velkou ranou pro tuzemské výrobce, zvlášť pro malé palírny. Kdyby se chybu nepodařilo napravit, moravská pálenka by následovala tuzemský rum a pomazánkové máslo. Jejich názvy Evropská unie zakázala kvůli tomu, že tyto tradiční české výrobky neodpovídají evropským normám a mohly by mást spotřebitele.

Spokojení výrobci

Výrobcům proto spadl kámen ze srdce. "Máme upřímnou radost, že zvítězil zdravý rozum," říká Martin Žufánek, šéf rodinné palírny Žusy ze slováckých Boršic.

V Česku se smí jako slivovice prodávat jak pravý destilát z ovoce, tak i nápoj, do kterého výrobci přidávají potravinářský líh. Druhý z nich dodávají především do supermarketů.

Ochucovadla nehrozí

Širší definici obsahuje i česká smlouva o vstupu do Evropské unie. Proti její změně proto protestovaly i velké podniky.

"Bylo by absurdní, kdyby novela nařízení znemožňovala použití názvu slivovice pro ovocný destilát," řekl HN před časem Zdeněk Chromý, marketingový ředitel vizovické firmy Rudolf Jelínek.

Slivovici ale hrozilo i další nebezpečí - možnost přidávat i různá ochucovadla a nápoj přesto prodávat pod tradičním názvem. I to nakonec neprošlo.

Europarlament schválil pozměňovací návrh, který přimíchávání ochucovadel zabrání. "Podařilo se to zakázat na nátlak české delegace. Za slivovicí se semknuli všichni čeští europoslanci bez rozdílu stran," říká Miroslav Ouzký (ODS), předseda europarlamentního výboru pro životní prostředí.

Polská prohra

I když Čechy na včera schváleném zákonu zajímala především slivovice, zbytku Evropy šlo hlavně o vodku. Zákon, který musí ještě formálně schválit ministři členských zemí EU, je totiž tečkou za letitou "válkou o vodku", která rozdělila Evropu na dva tábory.

V prvním z nich je Polsko a šest severských zemí. Ty tvrdí, že pod názvem "vodka" je možné prodávat jen destilát z brambor nebo obilí. V Polsku jsou tradiční surovinou brambory nebo žito, ve Finsku ječmen a ve Švédsku (stejně jako v Rusku) pšenice.

Výrobci z jihu Evropy a Británie ovšem hájili právo na výrobu vodky i z jiných surovin, především z různých druhů ovoce nebo i zbytků hroznů po výrobě vína.

Jde hlavně o peníze

Unie se nakonec dohodla na kompromisu. Vodku bude možné vyrábět z čehokoli, ale výrobci, kteří nepoužijí "tradiční" brambory nebo obilí, to budou muset uvést na etiketě. Sever Evropy to považuje za prohru. Podle něj by se i na výrobu vodky měla vztahovat přísná pravidla, stejně jako na rum nebo whisky.

Pro část europarlamentu je rozhodnutí důkazem dvojího standardu v Evropské unii. "Tuzemský rum se u nás nesmí prodávat pod tradičním názvem. To ale v případě vodky neplatí," říká Ouzký.