Hitlerův bunkr má virtuální podobu

Po dlouhé dekády platilo, že Hitler skončil svůj život v těsném a tmavém prostoru, kde ve střídavých návalech deprese odpočítával na konci války své poslední dny. Tuto představu přejaly také mnohé knihy a filmové dokumenty.

Představa zatuchlého vlhkého bunkru není ani trochu přesná, tvrdí nyní počítačový grafik a filmař Christoph Neubauer, který na základě bádání historiků vytvořil digitální rekonstrukci Hitlerova berlínského útočiště.

Jeho nové DVD Hitlerův bunkr 1935 - 42 nabízí virtuální návštěvu poslední diktátorovy rezidence. Léta 1943 - 45 teprve zpracuje.

Německý filmař, který má stálou adresu v Jižní Africe, strávil na díle úctyhodných 16 800 pracovních hodin a to v průběhu posledních tří let. Pátral v archívech, mluvil s historiky, porovnával dobové fotografie.

Nyní Neubauer doufá, že jeho technicky poměrně zdařilé video poopraví představy o tolik diskutovaném místě.

"Nikdo by zřejmě nevěřil, kolik falešných interpretací se kolem Hitlerova bunkru vyrojilo," řekl týdeníku Der Spiegel. Vše bylo podle něj založeno na několika již zničených fotografiích bunkru, který je již 30 let pohřben pod nánosy zeminy. Aby nepřitahoval stoupence nacistů.

"Pravdou je, že žádný obrazový materiál o tom, jak dříve skutečně bunkr vypadal, neexistují."

Jeho vizualizace se proto snaží poskytnout alespoň velmi pravděpodobnou podobu. Sály rýsované strohými souřadnicemi působí důstojně i reprezentativně.

Nové DVD je součástí třídílné vizuální prezentace, která se vrací k bolestným kapitolám německé historie. Předcházející díl Německá vládní čtvrť mapoval berlínskou Wilhelmstrasse, ze které nacisté řídili třetí říši. A také díl nazvaný Nové kancléřství architekta Alberta Speera nabízel virtuální procházku po významné stavbě nacistů.

Objekty v díle o Hitlerově bunkru vycházejí z 800 dobových fotografií, dokumentů a soukromých sbírek. Každý detail působí autenticky. Včetně knih, dýmek a listin. Či těžkých židlí v zasedací místnosti, s motivy svastiky.

Podle Neubauera tedy Hitler netrávil poslední dny v sevření plesnivějících betonových zdí, ale ani uprostřed velkého luxusu. "Byla to prostě typická strohá vládní místnost," řekl. S oponenty o svém projektu diskutoval. Přitom ale říkal, že je vděčný za svou jihoafrickou adresu. Dala mu nadhled i klid. "Umožnilo mi to získat tolik potřebný a užitečný odstup od mé národní identity," říká.

Současně s prezentací projektu němečtí historici oznámili, že v západní části města objevili pod zeminou bývalou vojenskou akademii, kterou rovněž navrhoval Albert Speer. Skrývala se pod více než stometrovým kopcem Teufelsberg.

Budova, na jejíž základní kámen poklepal Adolf Hitler v roce 1937, měla být jednou ze stěžejních staveb Germánie, reprezentativní metropole německé říše. Problémy s financováním stavby ale zastavily její budování už o tři roky později. Nyní je to známý plácek berlínských lyžařů.

"Zemina budovu uchránila," říká jeden z objevitelů, historik Dietmar Arnold. Věří, že v podzemí školy se rovněž skrývá několikapodlažní komplex.