Adam Černý: Čtvrtá světová válka

Už to bylo řečeno, ale je to třeba opakovat i nyní po atentátnických pokusech v Británii a po zprávě, že mezi cíli útoků mohla být i Praha: jsme ve čtvrté světové válce, která se od těch předešlých, dvou "horkých" a jedné "studené", liší tak podstatně, že ještě nemá jméno. Nebojují tu mezi sebou státy a uniformy vídáme jen na jedné straně. Před dvaceti, třiceti lety ještě teroristé žádali při únosu peníze, dnes už o nich není řeč. Tu a tam ještě usilují o propuštění svých zajatých či odsouzených kompliců, mnohem častěji však dávají najevo, že konečný cíl je jediný: likvidace "odpadlíků" mezi muslimy a zničení nevěřících, tedy všech, kdo vyznávají jiného nebo žádného boha.

Neplatí zjednodušující vysvětlení, že teroristické útoky vyvolává současná politika Spojených států. Co s tím má společného Glasgow? To, že je ve Skotsku, odkud pochází nový britský premiér? Co si potom počít s datem 26. prosince 1994, kdy se ve francouzském Marseille podařilo zneškodnit únos Airbusu A 300, který měl jako řízená bomba zasáhnout srdce Paříže? Terčem islamistických radikálů je Západ jako celek jen proto, jaký je.

Neexistuje žádný jednoduchý návod, jak čelit nové hrozbě. Cestující na letištích už snadněji chápou, že bezpečnostní opatření nejsou nijak přehnaná. Chápou už ale třeba evropské státy, jak naléhavá je jejich spolupráce? Například dohoda, jak snadněji vydávat podezřelé i odsouzené zločince - takzvaný evropský zatykač - se vlekla léta. Evropané si s chutí užívají svobodu cestovat bez hranic, ještě ji ale nedokážou společně chránit.

adam.cerny@economia.cz