Jan Zrzavý: Česká věda: hledá se politik, ne přeučený výzkumník

Milovníci razantních změn, kterým připadá reforma financí málo krutá, se mohou ukojit pohledem na chystanou reformu české vědy. Poté, co vláda přidala výzkumu další miliardu, stal se poslední kapitolou rozpočtu, která roste absolutně i relativně (25 miliard v příštím roce). Není divu, že vláda přitom dala najevo, že s českým výzkumem a vývojem se ale taky musí něco udělat.

Až doprší zlatý dešť

Současný systém jistě pracuje, jak nejlíp umí. Nic nového od něj tudíž očekávat nelze. Jeho bizarní struktura ale neumožňuje uplatňovat jednotná hodnotící kritéria. Je schopen pozřít nekonečně mnoho peněz, ale nedokáže nové ústavy - postavené za očekávaný bruselský zlatý déšť - do budoucna uživit.

Věda stárne, udržuje ve svých záhybech sterilní instituce, neprodukuje prakticky realizovatelné výsledky a nedokáže získat soukromé peníze. Teď je ale po letech diskusí konečně na stole konkrétní návrh reformy, jehož nejkonfliktnějším bodem je zásadní redukce počtu "výzkumných" resortů z 22 na 7. Má vzniknout Technologická agentura, podporující aplikovaný výzkum a inovace, kam se mají soustředit finance z velké části ministerstev, neboť ta si se svým výzkumem prokazatelně nevědí rady.

Spor se tradičně vede především o uspořádání vysokých škol a akademie věd. Bez ohledu na to, jak současná fáze chronické války za samostatnost rozpočtové kapitoly AV dopadne (česká historická zkušenost naznačuje, že všechno dopadá špatně), je konečným cílem propojení vysokých škol s výzkumnými ústavy, nikoli přesouvání stávajících mastodontů od ministra k ministrovi.

Periodické šílenství

O to víc stojí za pozornost procesy, které se už začaly samovolně dít. Nový zákon o veřejných výzkumných institucích přiblížil akademické ústavy postavení vysokých škol a změnil jejich vztahy s vedením. Už to nejsou pobočky jednotné instituce, podobně jako univerzity nejsou pobočkami ministerstva školství.

Institucionální propojení vysokých škol a výzkumných institucí je na pořadu dne. Bytostná hrůza akademie z periodicky propukajícího zešílení ministerstva školství sice není zcela neopodstatněná, nicméně i to lze přežít, když se jeden otuží. Bylo by tudíž dobré nepropadat ochranářskému izolacionismu a naopak si představit, co by mohla s kvalitou vysokých škol a výzkumu udělat bezprostřední konfrontace studentů a učitelů s lidmi z akademických ústavů, až nebudou odděleni zdí.

Prosadí-li se plánovaná změna způsobu financování výzkumných institucí (podle kvality předchozích výsledků), klesne význam správců samostatných rozpočtových kapitol tak podstatně, až se člověk diví, proč jim o tu samostatnost tak jde, když kvůli křeslům to není. Každý výzkumník si bude moci trojčlenkou spočítat, kolik peněz mu má připadnout, bez ohledu na to, kterému resortu podléhá.

Badatel a jezeďák

A z druhé strany - akademické ústavy dávno školí univerzitám tisíce doktorandů, ale jsou financovány pouze z peněz na výzkum, nikoli z příspěvku na studenty. Je-li to opravdu hlavní důvod, proč je vědecký výsledek AV dražší než stejný výsledek vysoké školy (jak akademici tvrdí), těžko pochopit, proč na tomto uspořádání tolik lpějí právě ti, které znevýhodňuje.

To, co někdy působí dojmem nereálných přání, se obvykle dodatečně ukáže být jevem, který byl dávno na spadnutí (nabízí se vzpomínka na pád komunismu). Důležité je nějak začít a nebát se obtíží - představa, že se věci dokonale vymyslí a teprve potom začnou realizovat, patří spíš do jiného světa.

Vědci s reformou sebe sama příliš nepomůžou, neboť mají jiné zájmy a - v lepším případě - i jiné schopnosti. Je vůbec zarážející, jak zatvrzele se udržuje představa, že v čele skoro třicetimiliardové kapitoly výzkumu a vývoje by měl jednou stát "vynikající vědec". Obzvlášť po zkušenostech s vynikajícími jezeďáky v čele ministerstva zemědělství...

Co dělá věda

Hledá se tedy politik, žádný přeučený výzkumník, ale skutečný partajní politik, který bude mít odvahu spustit procesy, které by už dávno běžely, nebýt strukturálně a administrativně zablokovány.

Šance, kterou se nám eventuálně podaří letos v létě zahodit, se pak léta nevrátí. A peníze se dál budou ztrácet v písku, než si politická reprezentace všimne, že bojové heslo letošního jara "Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze!" zůstává jaksi na papíře - a kohoutek zase přivře.

Autor, profesor biologie, je předsedou odborné komise Rady vlády pro výzkum a vývoj