Čekání na Kalašnikov

Čtvrteční koncert jedné z hlavních hvězd letošního festivalu Colours of Ostrava, srbského hudebníka Gorana Bregoviče a jeho Wedding And Funeral Bandu, začal s půlhodinovým zpožděním. Mohli za to pořadatelé. Podcenili návštěvnický potenciál umělce, který dokázal na vystoupení na náměstí Piazza St. Giovanni v Římě přilákat půl milionu diváků. Na vstup do areálu ostravské Černé louky se čekalo až tři čtvrtě hodiny.

Tradičně celý v bílém oblečený Bregović se představil v Ostravě podruhé. Tentokrát jej nedoprovázel - jako v roce 2003 - téměř padesátičlenný orchestr, zahrnující i ortodoxní mužský sbor, ale komornější těleso složené ze sedmi srbských "dechařů", perkusionisty a dvojice bulharských zpěvaček. Více než dvouhodinový koncert naplnil očekávání, i když pamětníky Bregovičova koncertu v pražském Divadle Archa v roce 2004 ničím nepřekvapil. Již tradiční byl i nástup kapely na jeviště středem diváků.

Publikum nadšeně přijímalo především punkově třaskavé skladby balkánské dechovky. Největší pozdvižení opět vyvolala během přídavku zběsilá skladba Kalašnikov z Kusturicova snímku Underground.

O klidnější, patetičtější a pomalejší skladby však jevilo menší zájem. Opět se potvrdilo (a pak znovu i v pátek během koncertu sesterského dua CocoRosie), že diváci se na rockové festivaly chodí ve stále větší míře především pobavit, tj. zatancovat si a popít, ale již méně poslouchat. Což je dvojnásobná škoda u hudby, jejíž neodmyslitelnou kontrastní součástí je právě ticho coby příslovečný klid před bouří.
/Od našeho spolupracovníka/