Pražský hrad se mění v národovecký skanzen

Když Správa Pražského hradu minulý měsíc slavnostně oznamovala, že na Hradě vzniká nové divadlo, mohlo se zdát, že jde o malé faux pas. Na jevišti se totiž mají konat scénická čtení ze starých kronik za doprovodu živé hudby, což připomíná spíš dopolední vysílání normalizační televize než vážně míněnou divadelní produkci.

Nové hradní divadlo však ilustruje docela věrně celkovou situaci. Úroveň kulturní nabídky Pražského hradu je nízká. Rozhodně nižší, než jakou by jedinečný komplex historických památek, kterým ročně projdou přibližně čtyři miliony návštěvníků a který má velké prostorové i finanční možnosti (letos je rozpočet na kulturní aktivity necelých třicet milionů korun), mohl nabízet.

A jakou také ještě před rokem 2003, kdy se spolu s prezidentem vystřídali i lidé v kulturním oddělení Správy pražského hradu (SPH), nabízel - především v oblasti výstav: v hradních prostorách se neustále "točily" velké výstavy s doprovodným programem (Ladislav Sutnar, Jiří Sopko, Česká loutka), vystavovali tu mezinárodně proslulí umělci (Magdalena Jetelová), své místo tady mělo i současné umění (PolitikUm). SPH pořádala také velkolepé výstavní projekty evropského dosahu (Rudolf II., Josip Plečnik, Deset století architektury).

Současné hradní výstavy s minimálním doprovodným programem mají nezřídka až půlroční trvání, nekladou si vysoké ambice, jsou zaměřeny téměř výhradně do historie a zcela rezignují na prezentaci zahraničních umělců. Současné umění nemá téměř žádnou šanci se prosadit. V řadě výstav navíc SPH vystupuje pouze jako spolupořadatel.

Vše pro reprezentaci

"Správa Pražského hradu vykonává v podstatě jen agenturní činnost, je to velká degradace původně autonomního kulturního, ale také odborného pracoviště s vlastní vizí. Pražský hrad má mnohem větší potenciál," říká nezávislá kurátorka Kaliopi Chamonikola, která byla v letech 2004 - 2005 ředitelkou výstavního oddělení SPH. Ze svého místa odešla zklamaná, neboť se jí nepodařilo uplatnit kontinuální výstavní koncepci. Neprosadila se, přestože předtím šest let řídila Moravskou galerii v Brně. "Na Hradě se muselo všechno dělat tak, aby se vyhovělo reprezentaci, mnoho lidí tam mluvilo do všeho," vzpomíná Chamonikola.

Také její předchůdce na místě vedoucího výstavního oddělení, Dušan Seidl, vzpomíná na poměry kriticky: "Nebylo možné realizovat výstavní program v podobě, která by odpovídala významu Pražského hradu." Vedení SPH si podle něj stanovilo dvě nepřijatelné podmínky: "že výstavy nemohou být ztrátové, což neodpovídá realitě v kulturní oblasti, a že jejich tematické zaměření bude určovat někdo jiný, než kurátor, který ovšem zůstane zodpovědný před veřejností."

V současnosti na Hradě dokonce není odborník, který by za výstavy zodpovídal. Program se sestavuje poměrně nahodile: SPH shromáždí předložené návrhy externích pořadatelů spolu s vlastními nápady. "Výběr provádí kulturní rada složená ze zástupců SPH a Kanceláře prezidenta republiky, případně externích kulturních poradců," uvádí David Šebek z tiskového odboru.

Aktuální téma až napřesrok

Výběr podléhá třem kritériím: musí se vztahovat k české státnosti nebo k Pražskému hradu anebo musí být aktuálním tématem "z kulturně-politického života". Na otázku, které kulturní pořady na Pražském hradě mají aktuální téma, odpověděl ředitel Tiskového odboru Petr Hájek, že "všechna témata nemusí být v kulturním plánu daného roku obsažena".

"Prezidentská kancelář se v souvislosti s výtkami na absenci současného umění oháněla programovým konzervatismem Pražského hradu. Nějak jim uniklo, že zatímco v politice je konzervatismus možná pozitivní veličinou, v umění se takové označení rovná nadávce," dodává Chamonikola.

V nabídce Pražského hradu se objevují i dobré výstavy (nyní Filla, Maximální fotografie), je tu také prestižní divadelní přehlídka Letní shakespearovské slavnosti či cyklus koncertů vážné hudby Hudba Pražského hradu. Jde bohužel o jednotlivosti bez celkové koncepce, navíc téměř výhradně v režii jiných organizátorů. Přílišný důraz na státnost činí z Pražského hradu národovecký skanzen.

Hrad za Havla a za Klause