Na něj a na jemu podobné mladé, vzdělané a zcestovalé odborníky jako kandidáty do parlamentu vsadila v nedělních volbách proislámsky orientovaná Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) premiéra Recepa Tayyipa Erdogana. V minulých volbách získala dvě třetiny hlasů, teď chce úspěch zopakovat.
O šátku a Evropě
Volby jsou to předčasné. Erdogan se na jaře neshodl se sekulárně nacionalisticky orientovanou armádou a státní administrativou na tom, kdo bude novým prezidentem a zda manželka prezidenta smí nebo nesmí nosit na hlavě šátek.
Voliči se rozhodují, jaké bude příští Turecko. Erdogan má nad armádou zatím mírně navrch, a to nejen v průzkumech. Podpořil ho i nejvyšší soud, když potvrdil návrh vlády na kontroverzní reformu ústavy, která kromě jiného zavádí přímou volbu prezidenta. Ta se stala jedním z hlavních témat nynější kampaně.
Turecký volič to přitom nemá lehké, nerozhoduje se podle černobílých schémat. Erdoganovi islamisté se tváří víc proevropsky než opoziční nacionalisté. Těm je ale zase blízká armáda, strážkyně sekularismu, který požadují hlavně městští voliči. Ekonomickou politiku vlády díky oživení chválí tři čtvrtiny obyvatel. A jinou linii rozdělení společnosti představuje názor na to, zda ženy mají (a mohou) nosit šátek přes vlasy.
Konzervativní volič
Takže jak vlastně přemýšlí takový turecký volič? Je konzervativní a z evropského hlediska nacionalistický. Každoroční zkoumání nevládní organizace German Marshall Fund ukazuje, že od roku 2004 klesá podpora Turků jak vstupu do EU, tak i členství v NATO. A naopak stoupají sympatie k Íránu.
"Ano, podpora klesla. Ale vstup do EU a vůbec vztah k Evropě je emocionálnější, je to pocitová otázka. Mnohem víc než cokoliv jiného," omlouval v rozhovoru s HN Babacan Turky před půlrokem, když byl průzkum GMF zveřejněn.
Na druhé straně, mladá, vzdělaná a zcestovalá generace se tomuto trendu vymyká. Mladí Turci jsou mnohem kritičtější ke svým elitám. Kvůli vazbám na armádu a tajné služby se pro uzavřený okruh úředníků a politiků vžil název "hluboký stát". Z těchto řad se rekrutuje nejvíce odpůrců Erdoganovy proislámské strany. Její protivníci tvrdí, že tradiční turecké atatürkovské hodnoty - národ a sekularismus - jsou nyní v ohrožení. Obranou podle nich je snížit závislost na Evropě a USA a potlačit jakékoli projevy islamismu.
Erdogan argumentuje, že jeho strana chce skloubit islámské hodnoty a demokracii, vzorem mu jsou křesťanskodemokratické strany v západní Evropě. Téměř polovina Turků ale podle průzkumů tvrdí, že demokracie a islámské hodnoty jsou neslučitelné. A armáda, která odstranila zvolenou vládu pučem naposledy v roce 1997, je pak nejdůvěryhodnější institucí...
Turci chtějí vidět svůj stát silný, pečovatelský a navenek mocný. Hlavně ti mladí jsou zároveň unaveni neschopností a zkorumpovaností sekulárních elit. Proto před pěti lety vyhráli umírnění islamisté s takovou silou a proto zřejmě Erdogan zvítězí i teď. Tradiční strany se nyní omezily na nacionalistickou a antiislámskou rétoriku - bez alternativní nabídky.
Tradice vs byznys
Zároveň se ale Turci obávají radikálního islámu, který je zejména pro mladou generaci výrazem zpátečnictví. V tom jsou Turci hodně evropští. Ale jsou i hrdí na svoji historii a kulturu přeplněnou islámem, jak se o tom může přesvědčit každý návštěvník Istanbulu.
Pro venkovany, kteří stále tvoří většinu, jsou islámské hodnoty dosud tím základním poutem. I když jim není zatěžko se přes některá pravidla (například zakryté vlasy) přenést, když z toho kouká výdělek. Důkaz? Bouřlivě se rozvíjející turistický průmysl, třeba okolo divukrásného Pamukkale na jihovýchodě Anatolie.
Turci tedy v neděli znovu rozdají politikům karty. Budou to historické, modelové volby, v nichž se ukáže, zda islám a demokracie jsou slučitelné pojmy a zda Turecko a Evropa spolu mohou navzájem v budoucnu počítat.
