Tomáš Němeček: Neslušná otázka: Ctihodnosti, byla jste také v KSČ?

Byla to tak geniální náhoda, že by z ní Carl Gustav Jung měl radost. Ve středu člen Nejvyššího soudu Jiří Pácal, sloužící v justici od roku 1985, odmítl rehabilitovat chartistu Jana Šimsu. Den poté Ústavní soud rozhodl: Soudci musí unést zájem o svou osobní minulost, protože i ta může mít vliv na jejich dnešní počínání.

"Životem práva není logika, nýbrž zkušenost," citoval soud proslulého amerického "Mr Justice" Olivera W. Holmese. Takže: má životní zkušenost z komunistického práva vliv na dnešní soudce?

Simulant dr. Horváthové

To není triviální otázka. Je téměř osmnáct let po převratu, drtivá většina soudců už delší část své kariéry pracovala v demokracii.

Málo se to ví, ale před pádem režimu byla z tehdejších 1418 soudců v KSČ jen polovina (konkrétně 758). Dnes je soudců přes tři tisíce, z toho bývalých komunistů asi čtvrtina (podle předloňského "mapování" ministerstva spravedlnosti jich bylo 714).

Ti nejhorší, jako obávaný pražský "řezník" Jan Rojt, odešli hned. Ostatní dlouze třídila vláda a Česká národní rada, v níž měli silné slovo muklové, kteří si své soudce pamatovali. Tehdy vznikla "černá listina" 42 soudců: disidentský Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) na ni sepsal ty, kdo v politických procesech 80. let dávali nepodmíněné tresty. Některé vláda vyřadila, někde ustoupil VONS, až zbylo 14 jmen.

Nejvíc VONS trval na Marcele Horváthové, soudkyni z Trutnova. V roce 1988 soudila zbědovaného Pavla Wonku, dopraveného před ní na invalidním vozíku. Horváthová ho zhodnotila jako simulanta a poslala na pět měsíců do kriminálu za "maření úředního výkonu". Šestý den Wonka zemřel na plicní embolii, podle svědků ho umlátili bachaři. Jak soudí Horváthová dnes?

Těžko se to píše, ale... normálně. Noviny zaujala jen před pár lety nekompromisním tříletým vězením pro bezohledného řidiče-policistu. V Trutnově ani těžší věci nemívá.

Zlý Havel a hodný Štrougal

Co kdyby ale soudkyně dostala případ spojený s komunismem? Je to divná náhoda, ale kdykoli se to soudcům ze seznamu VONS stalo, stáli na straně - hádejte koho.

První příklad je Eva Burianová z Městského soudu v Praze (ještě v roce 1989 nechala zavřít Václava Havla na osm měsíců). Pravomocně osvobodila komunistického premiéra Štrougala, obžalovaného z krytí estébáckých vrahů. Vězení pro estébáka Máchu, který v 50. letech při výslechu utýral číhošťského faráře Josefa Toufara, aspoň zkrátila z pěti let na dva roky.

Druhý příklad: Tomáš Stuchlík z téhož soudu (tvrdě trestal účastníky manifestace na Václavském náměstí v Praze z října 1988). Když před třemi lety dostal případ krajského šéfa StB z Hradce Králové Žáka, který vyháněl disidenty v rámci tzv. Asanace, pravomocně mu zmírnil vězení na podmínku.

Třetí příklad: 73letá justiční veteránka Stanislava Píchová, která zavírala chartisty nebo Jazzovou sekci. Estébákovi Kafkovi, který mučil písničkáře Vlastimila Třešňáka, uložila směšnou pokutu.

Kvůli Píchové vznikl i čerstvý nález Ústavního soudu. Zažalovala Českou televizi za reportáž z roku 1998 o své minulosti a na pomoc se jí seběhli staří přátelé z pražské justice. V její prospěch svědčili šéf Vrchního soudu Vladimír Stibořík, Marcel Ječný z téhož soudu, pražský městský soudce Petr Stutzig... Píchová v první instanci prohrála, u Vrchního soudu vysoudila omluvu. Než Ústavní soud řekl: Vzpamatujte se. A rozsudek zrušil.

Životopisy na web, prosím

Nižší patra justice se obměnila nejvíc. Také na nově vzniklém Nejvyšším správním soudu je bývalých komunistů jen pětina. Větší vliv mají ti, kdo díky "milosti pozdního narození" do KSČ ani vstoupit nemohli. I na Ústavním soudu díky Václavu Havlovi a později díky pečlivému třídění Senátu převažují právníci s úctyhodnou minulostí. Ale jinak čím výš, tím víc bývalých členů KSČ.

Je to pak znát v případech rehabilitací (Jan Šimsa je jen poslední doklad), restitucí, ale i ve všedních sporech, kdy se Česká správa sociálního zabezpečení nebo ministerstvo obrany hrdlí s mukly a veterány o pár korun k důchodu. A soudci na vyšších instancích navíc formují názory i těm mladším.

"Požadavek na uveřejnění co možná nejúplnějšího profesního životopisu nemůže být oslyšen poukazem na ohrožení soudcovské nezávislosti," řekl Ústavní soud. Výborně, prosíme tedy o životopisy na internetové stránky soudů, včetně bývalého členství ve stranách. Totéž platí pro státní zástupce (z dnešních 1202 jich byla v KSČ třetina, 404). Když uvidíme, kdo rozhoduje, třeba budeme i lépe chápat proč a jak.

tomas.nemecek@economia.cz