Z Česka utíkají mladí vědci

Pokud zde mladí badatelé přece jen zůstanou, pracují v soukromé sféře.

"Chci přežít, buď zůstanu v Česku, a půjdu do komerční sféry, nebo budu dělat vědu někde v zahraničí. Všude je stejný zájem o mladé i staré mozky, ale ve východním bloku nejsou dobře placeny, proto odcházejí," říká osmadvacetiletý Michal Malátek, doktorand Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Velmi podobně hovoří i ostatní z dvaceti mladých českých vědců, které Grantová agentura a Fullbrightova komise vytipovaly pro HN jako nejnadějnější české talenty. Jen asi třetina z nich proto plánuje, že se bude věnovat české vědě.

"Můj nástupní plat byl před pěti lety zhruba deset tisíc korun a cena bytu v Praze v té době přesahovala dva miliony. V tom nebyla žádná perspektiva," podotýká další z vědců, bývalý doktorand Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Alois Tipek, který proto po studiích zamířil do výzkumu v Irsku.

Pokud se dnes student rozhodne věnovat vědě, musí se připravit nejméně na tři roky "přežívání" o pěti tisících korunách za měsíc.

"Peníze jsou samozřejmě problém. Kdyby se nám podařilo přilákat do vědy více soukromých firem, příjem mladých vědců by byl vyšší," říká Josef Syka, předseda Grantové agentury, která podporuje výzkum ze státních peněz.

Problém je však také v názoru společnosti na vědu. "V Česku přetrvává silné povědomí, že vědec je spíše pošetilý blázen v bílém plášti, což mladé lidi odrazuje," upozorňuje Václav Marek z projektu Česká hlava, která vědce finančně podporuje. Navíc je zastupuje i v jednáních s firmami. "Děláme jim manažery. Ve vyspělejších státech je běžné, že vědce zastupují agentury. On si může bádat, zároveň však má byznys."

Odchod vědců do ciziny žádná česká statistika nesleduje. Evropská komise však říká, že polovina evropských studentů, kteří absolvují doktorandský program v USA, se již do Evropy nevrací. Z údajů Eurostatu navíc vyplývá, že po roce 2010 může chybět v Evropě až milion výzkumníků.