Mladé vědce láká byznys a zahraniční výzkum

Jejich životní příběhy jsou si podobné. Mají rádi vědu, výzkumu se věnovali po vysoké škole převážně v zahraničí. Tam také nacházejí lepší uplatnění než v Česku.

Řeč je o mladých a nadaných českých vědcích. "Máme mnoho talentovaných vědců, avšak stále chybí peníze na jejich platy a zázemí pro výzkum. To je, jako když pojedete závod s trabantem proti mercedesu. Můžete být skvělí řidiči, ale stejně závod nevyhrajete," říká dvaatřicetiletý chemik Martin Kalbáč, který díky stipendiu mohl rok pobývat v drážďanském Ústavu pro výzkum pevných látek.

Je však jedním z mála, který v české vědě zůstal. Téměř dvě třetiny dotázaných ze zhruba dvacítky mladých výzkumníků, které pro HN vybrala Grantová agentura ČR a Fullbrightova komise, raději volí odchod do zahraničí nebo do soukromé tuzemské firmy, kde je čekají mnohonásobně vyšší platy.

Nejvíc bádají šedesátníci

Pokud se mladý člověk dnes rozhodne pro vědeckou kariéru a nastoupí na doktorandské studium na vysoké škole, čeká ho měsíční plat zhruba pět až šest tisíc korun.

"Jsou to další roky, kdy je člověk batůžkář a nemá peníze. Musí se podílet na výzkumu a k tomu učit," vysvětluje Jan Zýka, student pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Nedostatek mladých "mozků" dokládají i nedávné statistiky: nejvíce se na výzkumu v Česku podílejí vědci ve věku 50 až 60 let. Zatímco starší badatelé v tomto věku se před dvěma lety zapojili do téměř dvou tisícovek výzkumných projektů, jejich mladí kolegové od třiceti do pětatřiceti let zvládli zhruba o polovinu méně.

Mladí čeští vědci navíc také patří mezi ty, kteří během doktorandského studia odejdou nejčastěji do USA. Podle Evropské komise se následně polovina evropských studentů již zpět nevrací. "Ty, kteří vyjeli na stáže do zahraničí, se snažíme alespoň nalákat na finanční odměny spojené s Wichterleho či Heyrovského cenou," podotýká Josef Syka, předseda Grantové agentury ČR. Mladý člověk se pak za nemalé peníze může v Česku věnovat výzkumu.

Málo soukromých peněz

Česká věda však prozatím pro mladé lidi zůstává oproti té zahraniční chudou popelkou. "Zahraniční pracoviště mají lepší instrumentální a ekonomické možnosti než většina výzkumů u nás," míní pětatřicetiletý chemik Michal Holčápek, který pobýval na stážích ve Francii, USA a v Norsku a je držitelem francouzské Ceny za chemii.

Rozdíl mezi českou a zahraniční vědou je i v přístupu soukromých firem, které by mladé lidi pro vědu mohly motivovat. České firmy dávají na výzkum 1,2 procenta HDP. Ani ne polovinu toho, co byznysmeni ve Skandinávii nebo Švýcarsku, kde se rodí nejvíce nápadů v Evropě. "Je to naše největší slabina. Firmy pouze odchytávají nejchytřejší absolventy a z vědy je lákají do byznysu," myslí si Syka.

Odchody mladých lidí z české vědy však podle odborníků brzy skončí. "Po letech se vracejí zpět, například jako přednášející do škol," podotýká stínový ministr školství Jiří Havel (ČSSD). Podle něj je pro mladé studenty nutností strávit nějaký čas v zahraničí. "Jsme malá země, a tak špičkovou úroveň jim nikdy nemůžeme dát."

To je i případ fyzika Martina Schnabla, který jako jediný Čech získal v minulém týdnu European Young Investigators Awards, prestižní ocenění pro mladé vědce. "Milion eur použije na výzkum v naší instituci. Bude inspirací pro další mladé lidi," dodává Jan Řídký, ředitel pražského Fyzikálního ústavu Akademie věd.

V české vědě se mládí prosazuje jen zvolna