Válka, jak jsme ji viděli my

Buddhika Jayamaha, Wesley D. Smith, Jeremy Roebuck, Omar Mora, Edward Sandmeier, Yance T. Gray a Jeremy A. Murphy

Při pohledu z Iráku na konci patnáctiměsíční služby je politická debata ve Washingtonu opravdu neskutečná.

Kontrapovstání je podle definice souboj mezi povstalci a kontrapovstalci o kontrolu nad obyvatelstvem a o jeho podporu. Víra, že Američané, jejichž okupační síly dávno přetáhly dobu, kdy byly zdráhavě vítány, si mohou naklonit vzpurné místní obyvatelstvo a v tomto kontrapovstání zvítězit, je přitažená za vlasy.

Média vidí jen zlomek

Jako zodpovědní vojáci a poddůstojníci 82. výsadkové divize, kteří se brzy vrátí domů, jsme skeptičtí k nedávným reportážím v tisku, které vykreslovaly konflikt jako stále lépe zvládnutelný, a máme pocit, že tyto reportáže opomíjejí rostoucí občanský, politický a sociální neklid, který dennodenně zažíváme. (Toto jsou naše osobní názory, nikoli oficiální stanovisko našeho velení.)

Tvrzení, že máme bitevní pole v Iráku stále více pod kontrolou, vyplývá z pochybeného a na Američany soustředěného rámce.

Ano, máme vojenskou převahu, ale naše úspěchy jen vyvažují nezdary jinde. To, čemu vojáci říkají "bitevní prostor", zůstává stejné a mění se pouze jeho okraje. Je zde plno aktérů, kteří se nedají snadno zařadit do škatulek: sunnitských extremistů, teroristů z Al-Káidy, šíitských ozbrojených radikálů, zločinců a kmenových ozbrojenců. Situaci ještě více ztěžuje pochybná loajalita a obojakost irácké policie a irácké armády.

Zrádná armáda irácká

Před několika dny jsme například byli svědky úmrtí amerického vojáka a kritického zranění dvou dalších, když mezi kontrolními stanovišti irácké armády a irácké policie vybuchla smrtící protipancéřová nálož.

Místní Iráčané před americkými vyšetřovateli ochotně vypověděli, že příslušníci irácké policie a armády doprovodili atentátníky na místo a pomohli bombu nastražit. Současně tito civilisté vysvětlili svou svízelnou situaci: pokud by o náloži byli informovali Američany před incidentem, iráčtí vojáci, policisté nebo místní šíitští radikálové by jim vyvraždili rodinu.

Mnoho řadových vojáků vám potvrdí, že jde o téměř běžnou událost. Zprávy, podle nichž se většina iráckých armádních velitelů stala spolehlivými partnery, nelze pokládat za nic jiného než za zavádějící rétoriku. Pravdou je, že velitelé oddílů jsou možná vedeni dobrými úmysly, ale mají jen malý nebo vůbec žádný vliv na tisíce zatvrzelých mužů pod sebou, jejichž řetězec velení je nesoudržný, a kteří jsou ve skutečnosti loajální pouze vůči svým milicím.

Podobně i sunnité, kteří v nových iráckých ozbrojených složkách nemají odpovídající zastoupení, nyní zakládají milice, někdy s naší tichou podporou. Sunnité si totiž uvědomují, že proti šíitským milicím a vládě s převahou šíitů nemají lepší záruku než zakládání vlastních ozbrojených skupin. Vyzbrojujeme je, aby nám pomohli v boji proti Al-Káidě.

Nemůžeme použít sílu

Stručně řečeno operujeme v matoucím kontextu odhodlaných nepřátel a pochybných spojenců, kde rovnováha sil na bojišti zůstává veskrze nejasná. (Během psaní tohoto článku se tato skutečnost až příliš pádným způsobem potvrdila: jeden z nás, štábní seržant Murphy, člen armádní hlídky a velitel průzkumného týmu, byl 12. srpna během "časově citlivé mise na zajištění cíle" střelen do hlavy. Předpokládá se, že zranění přežije).

Máme sice vůli a prostředky v tomto kontextu bojovat, ale v podstatě máme svázané ruce, protože realita na bojišti vyžaduje taková opatření, jaká budeme vždy odmítat - jmenovitě rozšířené používání smrtící a brutální síly.

Mají nás za okupanty

Drtivá většina Iráčanů cítí stále větší ohrožení a pohlíží na nás jako na okupační sílu, které se ani po čtyřech letech nepodařilo nastolit normální poměry, a se stále větší pravděpodobností se jí to už nepodaří.

Naléhání Washingtonu, aby Iráčané napravili tři nejtěžší chyby, jichž jsme se dopustili - debaasifikaci, rozpuštění irácké armády a vytvoření volného federalistického systému vlády - je v rozporu se zájmy kabinetu, který jsme se zavázali podporovat.

Politické usmíření v Iráku nastane, ale nikoliv na naše naléhání nebo způsobem, který bude splňovat naše kritéria. Dojde k němu z vůle Iráčanů, jakmile se realita na bitevním poli začne shodovat s realitou v politické sféře.

Neobjeví se žádná velkomyslná řešení, která uspokojí všechny strany tak, jak očekáváme, a nebude vítězů ani poražených. Volbou, která nám ještě zbývá, je rozhodnutí, na čí stranu se přidáme. Snahou uspokojit všechny strany konfliktu - což děláme dnes - dosáhneme pouze toho, že nás dlouhodobě budou nenávidět všichni.

Hospodářsky jsme selhali

Současně platí, že nejdůležitější fronta kontrapovstání, totiž zlepšování základních sociálních a ekonomických podmínek, je frontou, na které jsme nejstrašlivěji selhali. V uprchlických táborech v sousedních zemích žijí dva miliony Iráčanů a téměř dva miliony dalších se staly vnitřními vysídlenci a dnes živoří v řadě městských slumů. Města nemají pravidelnou dodávku elektřiny, telefonní služby a kanalizaci.

V prostředí bez zákonů, kde ulicím vládnou ozbrojení muži, se z každodenních banalit života stalo smrtelně nebezpečné počínání. Čtyři roky po zahájení okupace jsme nesplnili žádný slib a tyranii strany Baas jsme nahradili tyranií islamistického, radikálního a zločinného násilí. V situaci, kdy je hlavní starostí průměrných Iráčanů, kdy a jak budou pravděpodobně zabiti, můžeme jen stěží cítit samolibé sebeuspokojení, když rozdáváme balíčky s pomocí. Jak nám před pár dny sdělil jeden hluboce rozhořčený Iráčan: "My potřebujeme bezpečnost, ne jídlo zdarma."

A konečně si musíme uvědomit, že naše přítomnost sice možná osvobodila Iráčany ze spárů tyrana, ale zároveň je připravila o sebeúctu. Iráčané brzy pochopí, že nejlepším způsobem, jak získat zpět ztracenou důstojnost, je nazvat nás tím, čím opravdu jsme - okupační armádou - a donutit nás ke stažení.

Tuto misi dokončíme...

Než se tak stane, bylo by moudré, kdybychom ve stále větší míře umožňovali Iráčanům stavět se ve všech záležitostech do centra dění a kdybychom přišli s jemně odstíněnou politikou, v jejímž rámci budeme Iráčanům po stranách pomáhat, ale současně jim ponecháme volnost, aby své spory vyřešili tak, jak uznají za vhodné. Tento návrh nemá vyznít poraženecky, ale spíše by měl poukázat na fakt, že prosazujeme vzájemně neslučitelné strategie až do absurdních konců, aniž si uvědomujeme jejich nesourodost.

O naší morálce nemusíme hovořit. Jako oddaní vojáci dovedeme tuto misi do úspěšného konce.

Buddhika Jayamaha je armádní specialista. Wesley D. Smith je seržant. Jeremy Roebuck je seržant. Omar Mora je seržant. Edward Sandmeier je seržant. Yance T. Gray je štábní seržant. Jeremy A. Murphy je štábní seržant.

(c) The New York Times Syndicate