Milena Bravermanová, kurátorka archeologických sbírek Pražského hradu, má jako jedna z mála právo kdykoli vstoupit do bezpečnostních depozitářů, které skrývají ve skříních a zásuvkách většinu z toho, co bylo na Pražském hradě objeveno při archeologických výzkumech.
Patří sem královské pohřební insignie, kolekce prstenů a dalších šperků, objevených v hrobkách knížat, králů a královen, jsou zde uloženy i šperky z velkomoravských hrobů, otevřených na severním předpolí Hradu. I když všechno jsou to skutečné poklady, Milena Bravermanová se netají tím, že její "srdeční záležitostí" je kolekce textilií. Často velice poničených, ale svým způsobem zcela výjimečných. Zachycují období od 10. až do 17. století, což je neobvyklé i v evropském měřítku.
"Je to něco ohromujícího, podívat se přes okraj propasti času na výsledek řemeslné dovednosti dávných tkalců," říká Milena Bravermanová. A je prý zcela lhostejné, zachoval-li se kousíček o ploše několika centimetrů (jako tkanice od punčochy Boleslava II.) nebo téměř kompletní oblečení včetně klobouku a papučí Rudolfa II. Zhruba polovina kolekce je po nedávném konzervování konečně poprvé vystavena a stala se důležitou součástí stálé expozice Příběh Pražského hradu.
Co lze vyčíst z látky
Látek se zachovalo velmi málo. Je to způsobeno především tím, že v minulosti byl vztah k "hadrům" takřka stejný jako dnes - když ten či onen kus oděvu, závěs nebo koberec dosloužil anebo vyšel z módy, byl většinou zlikvidován. V době válek, drancování a dalších katastrof byly potom ničeny celé kolekce, především vybavení různých kostelů. Zachovaly se často jenom tkaniny, které se nacházely v hrobech světců, tzv. druhotné relikvie. Nebo to byly látky či oděvy připsané významným osobnostem.
"Pracujeme s naprostými unikáty, ale musíme si přiznat, že jsou to unikáty i proto, že se látek dochovalo tak málo," říká Milena Bravermanová. Něco podobného prý platí třeba u deskového malířství. Též se ho mnoho do dnešních dnů nezachovalo, a tak za výjimečná díla můžeme někdy považovat i běžnou řemeslnou produkci.
Tkaniny jsou často dramaticky poničeny a zlaté a barevné nitě, kterými byly zdobené, již dnes neexistují. "To je důsledek podmínek, ve kterých se látky dlouho nacházely," říká Milena Bravermanová. "Přitom velmi obtížně hledáme analogie, které by pomohly určit, jak látka původně vypadala a kdy a kde vznikla." Pokud se ví, odkud přesně byla textilie vyzvednuta, je to jednodušší. Ale třeba i v případě obsahu rakve Karla IV. docházelo během staletí k různým pohybům. Tak ani zde si odborníci nemohou být zcela jisti. Proto hledají detaily, které by pomohly materiál datovat.
Na výstavě jsou nyní nově umístěné kreslené rekonstrukce vzorů, protože ty už dnes návštěvník většinou na originále nerozpozná. Tak si alespoň lze udělat představu, jak byly tyto vzory kdysi krásné a bohaté. Na textilie se ale nelze dívat jenom jako na umělecko historické památky. "Takový kousek látky je často nezastupitelnou historickou materii, která vypráví o dálkových obchodních cestách, o používání různých materiálů, o řemeslnické zručnosti, o módě, o bohatství či chudobě, životě společnosti na Pražském hradě, o možnostech vládnoucí vrstvy," říká Milena Bravermanová.
Korunovační plášť na věšáku
K textilním památkám se bohužel v minulosti nepřistupovalo vždy se stejnou pozorností jako k ostatním nálezům. Už od 16. století jsou například doloženy zprávy pamětníků, jak si leckdo, kdo vstoupil do hrobky českých králů, odnesl kousek textilu na památku, jak ještě v osmdesátých letech minulého století při otevření hrobu sv. Ludmily textilním nálezům nikdo z přítomných nevěnoval nejmenší pozornost, v korunní komoře visel na věšáku korunovační plášť z počátku sedmnáctého století a v hermelínu, který jej zdobí, byli moli. Anebo připomeňme nepříliš šťastné restaurování v 70. a 80. letech minulého století.
"Není to tak jednoduché," říká Milena Bravermanová. "Návštěvníci královské hrobky si brali kusy látek na památku, byly to pro ně relikvie. U otevření hrobu sv. Ludmily v roce 1981 nebyl textilní odborník, ono jich tehdy v Čechách vůbec mnoho nebylo.
A korunovační plášť? Na konci totality nebyla korunní komora 15 let otevřena a pověsit hermelínem zdobený plášť do nepřístupného prostoru na tak dlouhou dobu neobstálo. Asi si nikdo z přítomných mužů tehdy neuvědomil to, co napadne většinu žen - že mol se může dostat všude."
Součástí ochrany tkanin, uznávanou na celém světě, je velmi skromné osvětlení - do 50 luxů, což pro návštěvníky výstavy znamená v prvním okamžiku téměř tmu. Jinak by ale z hedvábných vláken za pár let téměř nic nezbylo.
Velkým problémem jsou pro restaurátory rozebrané a někdy dokonce i záměrně vystříhané kusy látek z pohřebních oděvů z královské hrobky. Částečně jsou rozptýleny po českých státních i soukromých sbírkách, ale fragmenty se dostaly i do zahraničí.
K největším ztrátám došlo ve 30. letech 20. století, kdy byla královská hrobka opravována a většina textilií vyjmuta z hrobů. Právě potom se jich hodně ztratilo. Naštěstí některé z těch dnes ztracených fragmentů byly tehdy vyfotografovány. Například část tzv. románské tkaniny z rakve českého knížete Konráda II. Oty, části oděvu Karla IV. anebo i nyní nově konzervovaného roucha Ladislava Pohrobka. O některých fragmentech se ví, kde se nacházejí, některé zmizely skutečně v nenávratnu.
A v minulosti nešťastně provedené restaurátorské zásahy se nyní snaží na Pražském hradě opravovat v nedávno vybudovaných restaurátorských dílnách.
Každá vitrína byla stavěna přesně na míru připravovanému exponátu. Zde je vystaven pohřební plášť Rudolfa II.
Otevření hrobu sv. Ludmily v kapli baziliky sv. Jiří bylo mimořádnou událostí, a proto také probíhalo za mimořádného utajení. Hrobová jáma byla nalezena doslova na poslední chvíli. Už bylo rozhodnuto archeologický výzkum zastavit, když mezi dvěma schody k prázdné tumbě jednomu z restaurátorů prolétlo dláto. Všichni přítomní byli nadšeni z kosterních pozůstatků, nalezený textil ale stál i tenkrát trochu v ústraní.
"Přitom ta kolekce je unikátní," říká Milena Bravermanová. Nedávno byly některé textilie znovu konzervovány v hradních dílnách. Bylo tam plátno s výšivkou i hedvábí - zadní část církevního roucha - s vytkaným vzorem. Pro historika jsou velmi zajímavé drobné fragmenty jemného plátna, možná utkaného v Čechách. V této nejstarší tkanině se totiž podařilo nalézt stejné nukleotidy DNA jako v autentické lebce sv. Ludmily. Navíc přírodovědci zjistili, že látka neobsahuje zrníčka pylu, jejichž stopy by v ní musely být, kdyby látka byla určitou dobu v zemi. Nemohla tedy být součástí prvního hrobu vykopaného do země na Tetíně.
Pomocí radiokarbonové metody se podařilo prokázat dobu vzniku textilie. Byl stanoven rok 926, plus minus 35 let. Do plátna tedy mohly být zabaleny ostatky kněžny Ludmily při převozu z Tetína do Prahy. Na druhou stranu ohledně metody stanovení DNA z historického materiálu je třeba přiznat, že současná věda k ní přistupuje spíše se skepsí.
Možná přijdou další překvapení
Za tři obrazově nejpřitažlivější exponáty výstavy považuje Milena Bravermanová textilie z hrobky Přemysla Otakara II., tkaniny nalezené v rakvi Karla IV. a oblečení Rudolfa II.
Hrobka Přemysla Otakara II. byla otevřena v roce 1976. Vedle mimořádně vzácného souboru pohřebních insignií byl objeven i textil, kterému dlouhá léta nikdo nevěnoval pozornost. Nedávno se v hradních dílnách konzervoval. Zjistilo se, že to byly původně dvě těžké látky utkané z hedvábí a lnu a zdobené zlatými motivy medailonů s ptáky a lvy stojícími u stromů. Původem byly z Itálie a Španělska. Kdysi sloužily jako obal na dřevěnou Přemyslovu rakev.
V rakvi Karla IV. byly nalezeny dvě poničené, ale velmi krásné tkaniny. Jedna je zelená a zdobená zlatými nitěmi motivy fénixů vzlétajících z listů lotosu, nad nimi se sbíhají čínští psi. Druhá je sametová a zdobená květinovým dekorem. Obě látky byly pravděpodobně zhotoveny v severoitalské Lucce, tedy v místě, které mimochodem sám Karel IV. označoval vedle Prahy za město svého srdce. Z tkanin byla ušita dalmatika a polokruhový plášť.
Nesporným unikátem je oblečení Rudolfa II. Rakev byla poprvé otevřena až roku 1928, oděv byl vyjmut až v 70. letech 20. století. Zachovalo se téměř vše: dlouhý plášť, kalhoty, kabátec, punčochy, pantofle i klobouk. Oděv asi ušili pražští krejčí, kteří uspokojovali potřeby císařského dvora. Sametové a atlasové látky byly pravděpodobně dovezeny z Itálie.
Lze ještě při bádání nad starými textiliemi na Pražském hradě čekat nějaká překvapení? "Jsou to asi čtyři roky, kdy mne kolegové přivedli k jedné skříni v bývalém kapitulním archivu svatovítské katedrály a ukázali mi krabici od bot starou nejméně sto let, plnou zmačkaných a na první pohled neidentifikovaných kousků textilií," říká Milena Bravermanová. "Mohla jsem jim říci jen to, že látky jsou asi středověké, ale ztrácejí hodnotu tím, že se neví, odkud jsou.
Vzala jsem je k sobě s tím, že snad časem pomůže náhoda. Jednoho dne k nám přijela mladá stážistka z vysoké školy v Kolíně nad Rýnem, a tak jsme jí dali ty fragmenty, aby je roztřídila a provedla základní dokumentaci. Srovnáním s kolekcí vyjmutou na začátku 20. století z tumby sv. Václava a uloženou v depozitáři se zjistilo, že je to její druhá, nějak zapomenutá část. Celý soubor tkanin je datovaný od 12. do 16. století. Ostatně některé ukázky jsou v expozici."
Korunovační plášť českých králů ze 17. století není v expozici. Bývá vystaven jen s korunovačními klenoty.
Rekonstrukce obrazového motivu na látce z hrobu Přemysla Otakara II.
Snímky z otevření hrobu sv. Ludmily roku 1981. Přítomné vědce nalezené textilie vůbec nezajímaly.
TEXT: Jan Boněk, SNÍMKY: Jan Boněk, Petr Boněk, archív
