Zase zlobíš? Za trest pár měsíců neuvidíš rodiče

Svlékání nezletilých chlapců na chodbě před ženami, zabavené kapesné, zavírání do místnosti s mřížemi a kamerami nebo zákaz vidět rodiče. To je běžná praxe v českých výchovných ústavech. Ve své poslední zprávě ji ostře kritizuje ombudsman Otakar Motejl. Tři ze čtyř zkontrolovaných ústavů (Boletice, Chrastava a Pšov) mají například zavedený tzv. bodovací systém založený na principu odměn a trestů, který má fungovat jako motivace pro svěřence. Jako trest za případné kázeňské prohřešky pak vychovatelé udělují třeba zmíněný zákaz kontaktu s rodinou.

"Víme však, že je tato praxe rozšířená plošně a ne jen v těchto třech ústavech. Můžete se obrátit skoro na kterýkoli v republice a nezamíříte vedle," říká mluvčí ochránce práv Iva Hrazdílková.

Zaběhlý systém ombudsman považuje za zcela nepřípustný, osobní kontakt s rodinou nesmí být omezován. Pouze v případě, že by rodinní příslušníci svým chováním ohrožovali výchovu dítěte.

Odhadem osmdesát procent dětí v ústavech ale nemá za rodiče tyrany ani násilníky, přesto se jim podle ombudsmana kontakt omezuje.

Ministerstvo školství, do jehož působnosti výchovné ústavy spadají, požádalo o spolupráci specialistku na podporu dětí a mladých lidí vyrůstajících bez dobrého rodinného a sociálního zázemí, Michaelu Svobodovou ze sdružení DOM (Dům otevřených možností). Ta úřad následně upozornila, že ústavy zásadně chybují v mnoha ohledech.

Například odebíraných dětí je nesmyslně mnoho nebo nejsou nastaveny tzv. standardy kvality, v zahraničí zcela běžné. "Dětem se nedostává individuální péče a ta stávající se často pohybuje za hranicemi lidských práv," říká Michaela Svobodová. "Ale neházela bych to jen na vychovatele, kteří si obecnými pravidly chtějí zjednodušit práci, velký problém je v celém systému."

Stanovisko Jiřího Pilaře, který má na ministerstvu na starosti speciální školství, se HN získat nepodařilo, nicméně v médiích už dříve prohlásil, že situace není taková, jak říká ombudsman.

Kritika veřejného ochránce práv navíc padá také na hlavu pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

"Pracovníci OSPOD opakovaně uvádějí rodiče v omyl, nedoporučují jim, nebo dokonce zakazují návštěvy dětí. Zdůvodňují to nutností adaptace na nové prostředí," říká ombudsman.

Tím se ale děti odcizují rodičům a narušené vazby působí negativně ve všech směrech.

"Omezení nebo zákaz styku s rodiči má v pravomoci pouze soud," říká ombudsman.