Jan Komárek: Klaus von Hayekovi navzdory

Až budou naši zákonodárci v únoru volit prezidenta, neměli by zapomenout, že mohou do značné míry předurčit své pravomoci. Proč? Poněvadž se zdá, že se jeden z kandidátů staví nad zákon a tedy vůli, kterou v něm zákonodárci projevují.

Na mysli mám samozřejmě Václava Klause, který opět dokázal, že mu jsou principy demokratického vládnutí spíše užitečnou rétorickou zástěrkou, než skutečnou filozofií, kterou by se ve své činnosti řídil.

Prezidentův precedens

V reakci na rozsudek Městského soudu v Praze, který mu uložil, aby přijal odůvodněné rozhodnutí o jmenování justičního čekatele Petra Langera do funkce soudce, se rozhodl, že čekatele nejmenuje. A vyčká rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, případně soudu Ústavního. Jinak by podle Klause "hrozilo nebezpečí, že poruší ústavu a vytvoří precedens, který by měl zásadní ústavní důsledky pro všechna budoucí jmenování, která ústava prezidentu republiky předepisuje".

Obávám se, že jeden "precedens" už prezident vytvořil: že se jako hlava státu může řídit zákony a rozhodnutími soudu pouze tehdy, když to uzná za vhodné. Zákon (a tedy vůli zákonodárce) Klaus porušil už tehdy, když v rozporu s jasným zněním paragrafů o soudech a soudcích odmítl jmenovat všechny čekatele mladší třiceti let. Zákon, a současně základní principy právního státu, Klaus porušuje znovu, když se odmítá řídit pravomocným rozhodnutím soudu.

Jeho kasační žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu totiž nemá odkladný účinek (samotný soud by jí takový účinek mohl přiřknout na jeho žádost nebo pokud by tak stanovil výslovně zákon) a podobně se to má i s případnou ústavní stížností. Dokud tyto soudy nerozhodnou, musí se prezident řídit rozsudkem Městského soudu.

Klausův postup je nepřijatelný právě proto, že se odmítá řídit stanovenými pravidly. Samozřejmě že je možné, že se nakonec Ústavní soud přikloní na jeho stranu a shledá, že se proti prezidentovu nerespektování zákona v případě Petra Langera nelze soudní cestou bránit. Do té doby si však hlava státu nemůže dělat, co chce, a brát výklad ústavy do vlastních rukou. V současné době nebrání Klaus ústavu (jak tvrdí ve svém prohlášení), ale pouze vlastní svévoli, pro kterou mu český právní řád nedává žádný prostor.

Nepředvídatelný

Klausův postoj k zákonu má jedno nechtěné kouzlo. Fridrich von Hayek, kterým se prezident tak rád zaštiťuje, charakterizoval vládu práva ve své slavné knize Cesta do otroctví takto: "vláda je ve všech svých činnostech vázána pravidly, která jsou stanovena a vyhlášena dopředu - pravidly, která umožňují s dostatečnou určitostí předvídat, jak budou příslušné orgány za daných okolností vykonávat svoje donucovací pravomoci, a každému tak umožnit plánovat své kroky na základě této znalosti."

Václav Klaus již dokázal několikrát, že je v respektování pravidel, stanovených zákonodárci, celkem nepředvídatelný.

Autor, doktorand Právnické fakulty Oxfordské univerzity, se specializuje na evropské právo