Přibývá varování, že finanční krize zpomalí i ekonomiky střední Evropy. Hlavní ekonom České spořitelny Viktor Kotlán je však přesvědčen, že obavy z hluboké recese ve Spojených státech a ze silných dopadů na Evropu jsou přehnané. "Nemusíme panikařit," říká v rozhovoru pro HN. A vysvětluje, jak by lidé měli investovat, aby je ekonomický útlum nezasáhl.
HN: Titulní zpráva BBC mluví o "největší krizi od roku 1929", předválečnou recesi připomněl i George Soros. Míříme do tak těžkých časů?
Zdá se mi to nafouknuté. Na finančních trzích zažíváme prudké změny, ale nedá se mluvit o krizi, natož o největší od roku 1929. Myslím, že Ameriku nepostihne podobně vleklá recese. Dnešní podmínky jsou zásadně jiné.
HN: Myslíte, že média podlehla sklonu ke katastrofickým titulkům? Přece jen, potíže s hypotékami mají miliony amerických domácností.
Ale neznamená to, že je všichni nesplatí. Americká vláda přichází se záchrannými balíčky, zasáhla také americká centrální banka (Fed). Možná bude výkon ekonomiky +0,5 %, možná -0,5 %, ale s Velkou krizí bych to nesrovnával.
HN: Ptáme se proto, že současný předseda americké centrální banky Ben Bernanke se dlouho akademicky zabýval právě velkou krizí. Ovlivňuje ho nějak viditelně taková zkušenost? Liší se jeho rozhodování výrazně od Alana Greenspana?
Myslím, že Bernanke mnohem víc věří exaktním modelům a méně intuici než Greenspan. Jestli je to dobře nebo špatně, se ukáže. Ale rozhodně je předvídatelnější.
HN: I když všichni psali o nedávném překvapivě prudkém snížení sazeb?
Jedna věc je dlouhodobé rozhodování o měnové politice, druhá jsou prudké reakce ve vypjatých situacích. Že bude Fed snižovat sazby, se čekalo, i rozsah snížení je v pořádku, ale že to bude zrovna v pondělí, to bylo... řekněme překvapivé, nikoli šokující.
Osobně bych teď sázel na americké dolary
HN: Na lidi se hrnou zprávy o klesajících burzách, ztrátách fondů, hrozící americké recesi, zdražování. Jak se má v takové chvíli chovat prozíravý člověk?
Nejsme v situaci, abychom měli panikařit. Záleží na tom, na jak dlouho jste své peníze investovali.
Budete-li je potřebovat do jednoho roku či dvou let, stáhl bych je z akcií - burzy mohou dále klesat. Ani investice do dluhopisových fondů asi v dohledné době nepřinesou velké zisky. Pokud jste ale peníze investovali na pět a víc let, není třeba nic moc dělat. Spíš začít pomalu nakupovat. Máte-li třeba sto tisíc, které potřebujete investovat na pět let, pak bych si řekl: V každém z následujících tří měsíců nakoupím akcie za dvacet tisíc.
HN: Co jste udělal se svými úsporami vy sám?
Část volných peněz jsem přesunul do amerických akcií, protože si myslím, že dolar půjde nahoru a americké akcie budou posilovat. Investoval jsem ale s dlouhodobým výhledem pěti let. Kdybych měl peníze, které budu potřebovat koncem roku, přesunul bych je spíš na spořící účet nebo do fondů peněžního trhu. Situace se teď může ještě hodně hýbat.
HN: Kdo chce vydělat za pět let, měl by nakupovat dolary?
Těch, kdo investují vyloženě do měn, není mnoho. Kdybych ale měl vybrat měnu, která bude posilovat v horizontu jednoho i pěti let, bude to dolar. Dolů už mnoho nepůjde, spíš se může vývoj otočit.
HN: Západní Evropa s obavami sleduje, jak se k nim americká krize přelévá. Pocítí ji i Češi?
Ten první už cítíme: padají ceny akcií a investice ve fondech. Druhý dopad je zřejmý: když zpomalí evropská ekonomika, bude to mít dopad na naše vývozce.
Odhadujeme, že pokud evropská ekonomika zpomalí růst o procento, v české se to projeví půl procentem. Takže místo 4,5 %, které jsme pro letošek odhadovali, by byl růst 4 %, což uvidíme na menších útratách domácností. Zdejší zpomalení má však spíš české než globální důvody: částečně se utlumily sociální výdaje, začaly fungovat reformy. Největší nejistota je kolem nákladů na financování. Jedna věc jsou úrokové sazby, druhá je jistá přirážka za riziko. Dá se očekávat, že poroste.
HN: Vidíme, jak rychle padají ceny domů a bytů v Americe, Británii, ve Španělsku. Co se stane s jejich cenami v Česku?
Na to jsou dva možné pohledy. Podle prvního si srovnám cenu nemovitosti a příjmy. Průměrný plat v Praze je teď kolem 25 tisíc korun, nový byt je někde kolem 50 tisíc za metr čtvereční. Za výplatu si koupím půl metru bytu. Když se podívám do zahraničí, lidé si tam za svou výplatu koupí víc, tři čtvrtě metru až metr. Z tohoto pohledu už mohou být nemovitosti v Praze nadhodnocené.
Ale pak je tu ještě druhý pohled. Lidé si kupují nemovitosti na dluh, a když si srovnáte zadlužení Čechů a ostatních Evropanů, existuje prostor pro dva- až třikrát vyšší zadlužení. Proto mohou ceny nemovitostí ještě růst. Nečekám ale, že by rostly tak rychle jako průměrná mzda, tedy kolem šesti procent.
Makléři jsou v pokušení, bonusy nemají meze
HN: Znáte prostředí bankovních obchodů. Překvapilo vás, že makléř Société Générale Jérôme Kerviel mohl prodělat bance na špatných obchodech astronomických pět miliard eur (130 miliard korun)?
Ano, velmi. Je hodně těžké přelstít různé kontrolní mechanismy. Myslím, že v té kauze jsou ještě nějaké skutečnosti, které dosud nevyplavaly na povrch.
HN: Kerviel říká, že chtěl být výjimečný makléř, k riziku ho povzbuzoval bonusový program. Dá se to srovnat s případy Enronu a WorldComu, kdy manažeři uměle šroubovali cenu akcií, protože na ni měli navázány své bonusové programy?
V zahraničních bankách to často bývá tak, že bonusový systém teoreticky nemá strop. Když vyděláš pět milionů, dostaneš z toho řekněme třicet procent; když deset milionů, pak třeba dvacet procent - podíl klesá, ale i tak může zisk stále růst. Pokušení k větším ziskům je potom v lidské přirozenosti.
Po případu Kerviel se pozornost soustředí na obchodníky jako on, tradery. Ale je tu přece ještě jiná, významnější skupina, a to jsou manažeři rizika. To oni nastavují pravidla, do jaké míry může v daný den riskovat celé oddělení i každý jednotlivý trader.
Teď někdy zaznívá: chyba systému je v tom, že pravidla vycházejí z obchodní historie. Tedy, že máte otevřenou nějakou pozici a simulace ukazuje, kolik bychom mohli ztratit, kdyby se situace vyvíjela jako dosud nejhůř v historii.
HN: Zbrojení na minulé války?
Svým způsobem. Jenže ta kritika je laciná. Nic lepšího než minulou zkušenost k dispozici nemáme. I když v mezních situacích přijdou chvíle, jaké se nedají z historických simulací předpovědět, protože ještě nikdy předtím nenastaly.
HN: Jaký typ lidi taková práce přitahuje? Mají obchodníci nějaké charakteristické vlastnosti?
Jsou to lidé, kteří musí hodně věřit své intuici a velmi rychle se rozhodovat. Musí být střelci. Jejich intuice je dobrá nebo špatná, což se velmi rychle ukáže právě v bonusovém programu a trader se špatnou intuicí brzy přijde o místo.
HN: Jak se pak zbavují toho stresu? Nebo jdou odpoledne v klidu domů?
Musíte být trochu splachovací. Burza je otevřená od rána od půl desáté do půl páté odpoledne; někomu to přijde krátká pracovní doba za tak velké peníze, ale řekl bych, že vzhledem k enormní intenzitě a vypětí je to akorát.
Ale nikdy jsem tu práci nedělal, nejsem ten typ.
HN: Málo splachovací?
Málo intuitivní. Věřím víc logice.
Prospěl by nám právník v bankovní radě ČNB
HN: Novým členem bankovní rady ČNB se má údajně stát hradní kancléř Jiří Weigl nebo bývalý člen prezidia Komise pro cenné papíry a dnešní náměstek ministra financí Milan Šimáček. Co na ně říkáte - jako někdejší šéf odboru měnové politiky a strategie ČNB?
Jména jsem zaznamenal. Ale neznám jejich publikace. Obecně si myslím, že by bankovní radě prospěl někdo se zkušenostmi z finančních trhů a jejich regulace a případně i s právnickým vzděláním. Do budoucna poroste úloha ČNB v regulaci finančního trhu, zatímco agendy spojené s měnovou politikou ubude.
HN: Jak jste rozuměl logice Klausova výběru? Byl předvídatelný?
Vybral fundované ekonomy. Některá jména jsem tušil, některá nikoli. Překvapilo mě, že Václav Klaus vybral i dva lidi mého věku. Tím nechci říct, že by to bylo negativní - jen jsem měl dojem, že není ten typ, který by dával mladé lidi do vysokých funkcí.
HN: Kdyby byl prezidentem zvolen Jan Švejnar, čekal byste od něj zásadně jinou bankovní radu?
Pan Švejnar je větší optimista vůči Evropě a euru, takže nevylučuji, že kdyby měl dva srovnatelné kandidáty, vybral by si většího eurooptimistu. Jinak ale ani jeden nezastává výrazně odlišné názory na sazby, inflaci nebo regulaci trhu. Myslím, že Václav Klaus ani Jan Švejnar nejsou vyznavači inflační kultu, nejsou to extrémní "cílovači inflace" a věří, že by centrální banka měla i napomáhat ekonomickému růstu. Pokud jde o nominace do bankovní rady, nevidím nic zásadního, čím bych je uměl odlišit.
Viktor Kotlán (34)
Hlavní ekonom České spořitelny. Vedení banky i jejím klientům radí při rozhodnutí o měnových kurzech, burzách a bankovním trhu. Dříve vedl odbor měnové politiky a strategie v České národní bance. Studoval ekonomii na Masarykově univerzitě v Brně, Hoogeschool van Utrecht v Nizozemsku a VŠB v Ostravě. O měnové a finanční politice publikuje články v akademických i populárních časopisech. Je členem představenstva České ekonomické společnosti.
