Milan J. Hamerský: Naši užiteční hnědí radikálové

Když primátor Plzně zakázal národovcům pochod městem, vyvolal bouřlivou debatu. Zajímavý pohled přinesl tento list v komentáři generálního ředitele vydavatelství Economia Michala Klímy (HN 28. ledna).

Mnohé teze v něm uvedené jsou sporné a pro chápání liberálních svobod nebezpečné. Pan Klíma kultivovaně vyjadřuje dominantní přesvědčení, že existují velmi špatné názory, které se nám nelíbí, nechceme je poslouchat, a zákony je proto třeba vykládat tak, aby tato společenská poptávka byla uspokojena. Tak si to proberme.

Mezi nejspornější teze patří potřeba podpořit politiky, kteří jsou "ochotni osobně riskovat ve prospěch demokratických principů". Nemusíme vidět primátorovi Plzně do hlavy, aby dostupná fakta ozřejmila důvody jeho chování.

Úředníci magistrátu dali primátorovi podklady, že zákaz pochodu nemá oporu v zákoně. Ale svolavatel akce patří k neoblíbené skupině s nahnědlými názory a na takové má být přísnost. Média a veřejnost vyžadovaly ráznost.

Primátor svým rozhodnutím nic neriskoval, politici, veřejnost i justice ho podrží. Primátor ve volebním roce bez vlastního přičinění získal obrovský prostor v médiích k učebnicovému populismu konzervativních politiků. Nabídl veřejnosti žádaný "law and order".

V každé kultuře existuje frustrace, dnešní pestrá společnost není výjimkou. Když k tomu připočteme přirozené rozložení názorů od středu ke krajům, pak nám vyjde veliká skupina "rozhněvaných mužů a žen". Nechceme-li, aby jejich nespokojenost přerostla do výbuchů, musíme jí nechat prostor k projevu. A umožnit tak společnosti, aby manifestovanou nespokojenost mohla nějak zvládnout. Co už je lepším indikátorem skutečné podpory názorů ve společnosti než to, zda na svolané demonstrace přijdou desítky nebo desítky tisíc lidí?

Součástí společenské diskuse jsou i nechutné názory, ať už je prezentují bývalí členové ODS spojení s nacionálními skupinami, bývalý (a budoucí) místopředseda vlády Čunek či někdo další. Postoj liberála odráží nesmrtelný výrok Voltaira, "nesouhlasím s vámi, ale budu do konce života hájit vaše právo říkat své názory."

I z policejního hlediska je mnohem efektivnější monitorovat "podezřelé" projevy na veřejnosti než je vytlačit do ilegality. Právo vyjadřovat veřejně názory patří k těm základním. Listina práv nedvojznačně uvádí, že pořádání veřejných shromáždění "nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy". To se v případě Plzně a předtím i Prahy stalo.

Státní správa byla při rozhodování vystavena tlaku veřejnosti na konkrétní rozhodnutí. Primátoři ODS se sami postavili do čela této vlny a vyslyšeli svého čestného předsedu Klause, který vyzval "všechny odpovědné orgány, aby nedopustily konání takovéto ...akce, ...kterou není možné tolerovat pod záminkou svobody projevu".

Primátor Plzně pak svévolně pořadatele pochodu zbavil práva na soudní ochranu a přezkum rozhodnutí veřejné správy tím, že zákaz vydal pozdě. Měl množství jiných právních možností, jak akci blokovat v souladu se zákonem.

Důležitým testem stavu spravedlnosti a míry ochrany politických práv bude rozhodování soudů o zákazu pochodu v Plzni. Uvidíme zda dokážou moci výkonné i náladám veřejnosti vzdorovat i v otázkách, kdy nejde jen o jejich platy.

Autor, právník, je předsedou LiRA/Liberální reformní strany