Jan Macháček: Když ministr vnitra zabručí

V rámci klání o hlavu státu zaznělo mnoho silných slov. Z celé plejády stojí za zaznamenaní především dva výroky.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman napsal do včerejšího deníku Právo článek o tom, že "veřejná volba je návratem politiky před rok 1989". V nahrávce televize Nova jsme mohli jasně zaslechnout, jak ministr vnitra Ivan Langer Martinu Bursíkovi říká: "Tak já ti povím, jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí půjde bručet."

Ráj lobbistů

Římanova slova jsou hodně silná káva. Kdo si přečte ústavu a jednací řád parlamentu, dozví se, že veřejná a tajná volba jsou zákonné a rovnocenné. Máme tedy snad "předlistopadové" zákony a jednací řád sněmovny? A pokud si to pan ministr myslí, neměl se laskavě ozvat už dříve?

Leckde (třeba ve Spojených státech) tajnou volbu vůbec neznají proto, že kontrola reprezentantů je lidem nade vše. Ve většině zemí s parlamentní demokracií lze hlasovat o zákonech a usneseních jenom veřejně a v případě obsazení funkcí je možné obojí.

Nákladem veřejné volby opravdu může být, že kdo hlasuje proti nějakému hodnostáři, může být v budoucnu nějak postižen. Potíž je ale v tom, že navrhovaná tajná volba by patrně nebyla vůbec tajná. Naši zákonodárci i lobbisté už vyvinuli mnoho způsobů, jak ji kontrolovat. Existují různé seznamy, podepsané sliby věrnosti a kdoví co ještě. Už pár dní po prezidentské volbě z roku 2003 se například vědělo, kdo z ČSSD a Unie svobody hlasoval pro Václava Klause. A to tehdy ještě nebyly rozšířeny mobily s fotoaparáty.

Veřejná volba nemusí probíhat jako v pátek a v sobotu, kdy dokonce došlo k chybám skrutátorů. Může se uskutečnit i podstatně přehlednějším způsobem. Podle jednacího řádu je totiž možná i úplně jednoduchá volba aklamací jako při hlasování o důvěře vládě.

A je tu ještě jedna věc: veřejná volba je taky svobodná. Třeba by se parlamentáři mohli naučit trochu riskovat a stát si veřejně za svým. Následky mohou přijít, ale rozhodně nebudou srovnatelné "s dobou před listopadem 1989".

Pokud někdo cítil při prezidentské volbě atmosféru fízlování, všudypřítomné kontroly a lobbistické hemžení, bude cítit totéž i při jiném způsobu volby.

Parlament pro uklidnění může udělat leccos, například omezit přístup hostů a lobbistů. Kde se vůbec lobbisté v předsálí Španělského sálu vzali?

O tom, jak postupovat s přímým přenosem, by měli přemýšlet i v České televizi. Sběr hysterických výlevů ze zákulisí nebyl tou správnou strategií...

Nepříčetný Langer

Důležitější je ale zabývat se druhým výrokem. Kdyby tak jako Ivan Langer mluvil ministr zemědělství, asi by to nikoho moc nepřekvapilo. Holinky od hnoje, mluva sprostá a vždy by mohl říci, že nemluvil o "bučení".

Jenže Ivan Langer je ministrem vnitra a mluvil o bručení. Kdo má jít bručet a proč? Bude mít snad on jako ministr vnitra a nadřízený policie nějaký vliv na to, kdo, kdy a za co půjde do kriminálu? Co to Ivana Langera tak strašně rozčililo?

A dále: kdyby prezidentská volba dopadla jinak a Martin Bursík měl třeba jiný projev, tak by dotyční bručet nešli? A týká se to zmiňované bručení nějak osobně Bursíka, případně jeho nedávno uzavřené daňové kauzy?

A vás dám zavřít taky

Kdysi se Miloše Zemana - ještě coby lídra opozice - novináři ptali, jak by se zachoval, kdyby po něm ředitelka soukromé mateřské školy požadovala příliš vysoké školné. Odpověď? "Dal bych ji zavřít". Lze potom vyloučit, že se později Zeman coby premiér nepokoušel s některými lidmi takhle doopravdy naložit? Dokázat to nejde, ale některé indicie tomu nasvědčují.

Ministr Ivan Langer by měl rychle vysvětlit, co měl bručením na mysli. Bylo by dosti nepěkné, aby tento stát získal image země, kde ministr vnitra vyhrožuje mezi řečí někomu bručením.

jan.machacek@economia.cz