Zlatá éra českých bazarů s hudebními nosiči podle prodejců skončila přibližně před pěti lety. Bazarů specializovaných na prodej CD s populární hudbou tehdy v Praze bylo téměř patnáct, nyní jejich počet poklesl asi na třetinu. "Hledání zákazníka je stále těžší. Vítězí velikost a čím širší je nabídka, tím větší je i šance, že něco prodáte," řekl Petr Rákosník, majitel pražského bazaru s CD v Krakovské ulici.
Podle internetových vyhledávačů je nyní v metropoli podobně zaměřených specializovaných obchodů asi pět, v celém Česku třikrát více. Další velký bazar v centru Prahy byl do konce loňského roku v Jindřišské ulici v domě, který se nyní rekonstruuje. Majitelé bazaru na svých internetových stránkách avizovali, že prodejnu znovu otevřou v březnu ve stejné ulici v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí.
"Přežívají jenom ti největší a nejsilnější. Malé krámy končí a obchody musí mít obrovský výběr, aby člověk mohl uspokojit zákazníka," prohlásil Rákosník, který bazar jen pár metrů od Václavského náměstí provozuje již desátým rokem. Nyní má na skladě přibližně 25 tisíc hudebních titulů na CD a další tisícovky DVD a vinylových desek.
"Na elpíčka jsme se začali orientovat až poslední rok. Mají světový boom a dávají jiný prožitek poslechu, daleko hlubší a lepší," míní Rákosník.
Největší zájem však posluchači mají stále o kompaktní disky, jejichž nabídka uspokojí příznivce různých hudebních stylů. "Nejvíc se prodávají staré kapely jako Jethro Tull nebo Deep Purple, klasický rock," uvedl.
Kolik desek se v bazaru obvykle prodá a jaké bývají tržby, Rákosník neprozradil. Žádné oficiální statistiky prodeje v prodejnách tohoto druhu se v Česku nevedou.
Nejčastějšími zákazníky bazarů bývají posluchači ve věku od pětatřiceti do padesáti let.
"Jsou to solventní lidi, kteří si oživují věci, které poslouchali za "komoušů", teď jdou a koupí si to," konstatoval Rákosník. Přestože čeští posluchači často získávají hudbu nelegálním stahováním z internetu nebo přepalováním, podle Rákosníka v Česku hudební "fajnšmekři" jen tak nevymřou.
"U LP to bylo jasné, držel jste tisíckrát v ruce obal a hrál jste to a bylo to krásné. U CD to až takové není a když si stáhnu muziku z internetu, tak nemám v ruce vůbec nic. Nevím, jak vypadá interpret, je to hrozně ochuzené," míní Rákosník. Domnívá se proto, že pokud hudební průmysl nevyvine nový nosič s hudbou ve fyzické podobě, zájem o "klasická" CD posluchačům zůstane.
