V prvních třech kouscích alba S úsměvem idiota se pokaždé umírá. Čtvrtá písnička je pro děti, v páté řádí mumie a eunuch a v šesté zase smrt. Co je tohle za legraci? Program S úsměvem idiota měl premiéru na pódiu pražského Činoherního klubu na jaře roku 1969. Toho, kdo potřeboval přebít kocovinu z nastupující normalizace, tady čekal zvláštní mix poezie a cynismu, intelektu a popkultury.

Básník a inženýr Jan Vodňanský psal písně s Petrem Skoumalem od roku 1962. Začali tedy tři roky po vzniku Semaforu, ale uvažovali jinak. Zhusta citovali z klasické i dobové kultury, do písní vkládali komentáře, jazyk popového hitu se mísil se slogany z reklam, lidových říkadel a nástěnkových letáků.

Chuť Petra Skoumala k hudební tvárnosti celou poetiku přesně dotvářela. Jak píše Jiří Černý na obalu elpíčka: "Skoumalova hudba si manéžově vyšlapuje (Cirkusová), strakonicky dudá (My máme doma Emu), pseudolyricky čardášuje (Ištván), mozartovsky zdobí (Máme doma gorilu) i častuškovsky dudlajdá (Jednoho dne zrána)."

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se