Africkými savanami, horami, kolem velkých řek se valí proud lidí. Jejich barva pleti ve všech odstínech černé a hnědé, ba i nějaký ten bílý obličej je v davu vidět, naznačuje etnickou pestrost kontinentu. Ti všichni před sebou čutají fotbalový míč. A v impozantním závěru, na břehu oceánu, vyletí míče vstříc vycházejícímu slunci.

Tento televizní šot, jímž africká fotbalová federace přitahovala pozornost k Africkému poháru, který se uskutečnil v Ghaně od ledna do konce února letošního roku, až dojímal. Trochu kýče, hodně patosu, ještě více nadějí a očekávání se slilo v těch několika vteřinách televizní upoutávky do poselství: "Jsme tady, dokážeme se spojit, dokážeme hnát míč svého osudu k cíli, kterým je budoucnost." Africký pohár přitom byl pouhým předkrmem k hlavnímu chodu, kterým bude mistrovství světa v kopané v roce 2010 v Jihoafrické republice.

"Nám opravdu nejde jen o těch třicet dnů plných fotbalu, my myslíme na léta, která na tuto, pro Afriku převratnou, událost navážou," prohlašuje Danny Jordaan, výkonný ředitel Organizačního výboru mistrovství světa v kopané.

Příznačné je, že Jordaan nemluví jen o Jihoafrické republice, hostitelce šampionátu. "My se nemůžeme vydělovat z kontinentu. To zkusili už ti, kdo svého času prosadili apartheid, tedy oddělený vývoj černých a bílých obyvatel. A kam to vedlo? My jsme součástí celku. I na nás lpí část špatné image Afriky, černého kontinentu, zkoušeného etnickými konflikty, bídou a často i chaosem. Buď se toho zbavíme jako celek, nebo i na nás bude ležet stín zakořeněné nedůvěry."

Tomu, aby bylo mistrovství dobré, podřizují Jihoafričané vše. Urychleně se doplňuje dopravní infrastruktura i hotelové kapacity. K tomu problém nedostatku elektřiny, jejíž výroba pokulhává za dobrým výkonem hospodářství. "Nebylo by dobré, kdyby tento stav přerostl do období mistrovství. Nejen kvůli události samotné, my elektřinu opravdu potřebujeme i pro budoucnost," poznamenává Vuyelva Nyakaza, šéf strategických projektů z Mezinárodní marketingové rady Jihoafrické republiky. A mistrovství ve fotbale je strategickým projektem par excellence.

Určitě toho zbývá udělat hodně. Východně od Durbanu vzniká nové mezinárodní letiště. Kdo zažil například páteční nával na tom starém, ví, že je nejvyšší čas. Jihoafrická republika očekává v průběhu mistrovství a v návaznosti na něj na milion dodatečných návštěvníků. "To letiště bychom museli postavit, i kdyby se mistrovství u nás nekonalo," říká Vuyelva Nyakaza. Nejde jen o stavby a vylepšování. Mnohé se musí změnit i v tom základním.

Listopadové večery jsou v Durbanu vlahé. Na jižní polokouli začíná léto. "Zastavte," žádám řidiče taxíku. Hotel s příznačným názvem Ocean View stojí těsně u pláže, na kterou doráží Indický oceán. Krásná pobřežní promenáda láká po celodenním vysedávání ve sterilní atmosféře kongresového centra alespoň ke krátké procházce. Hotel je nějakých tři sta metrů daleko.

"To není dobrý nápad, pane," dívá se na mne přísně řidič. "Jsem licencovaný taxikář, odpovídám za své hosty. Vysadím vás až u vchodu," dodává rezolutně a opět startuje. Večerní procházka na břehu oceánu, jakkoli lákavá, prostě nebude. Tmavé ulice, byť blízko středu města, nejsou právě bezpečné. A to se situace zde změnila k lepšímu, značná část kriminálních elementů byla odsud vytlačena policií.

Přesto Jihoafrická republika vede v počtu násilných trestných činů. Odehraje se v ní každoročně více vražd než v násilnostmi proslulém Mexico City. Přitom v běžném styku potká návštěvník málokde jinde tolik lidí ochotných pomoci, ať už jde o vysvětlení cesty k cíli, vyhledání nejlepšího obchodu, ani s takovou vstřícností v hotelích, snahou posloužit hostovi bez toho, že by následovala natažená dlaň očekávající bakšiš.

"Je to těžké," vysvětluje taxikář. "Je tu příliš mnoho utečenců z afrického vnitrozemí, kteří doufají, že se tady uchytí, vyhnou se válkám, hladu a bídě. Jsou to moc chudí lidé, velice zoufalí. S nimi přišly i drogy. Vidíte ty stánky na pobřeží?" Jistě, že si jich návštěvník povšimne. Přes den se v nich prodávají suvenýry, plážové potřeby, občerstvení. V noci v nich přespávají ti nejubožejší. Proto cizince taxikář raději nepouští z vozu ven a zastavuje až těsně u vchodu do hotelu. Nač riskovat?

To, co Jihoafričané mohou splnit pro dobrý průběh mistrovství světa po technické stránce, jistě splní. Věří, že zvládnou i bezpečnostní problém. Jsou přesvědčeni, že oněch zhruba třicet dnů plných fotbalu, kdy bude dění v Jihoafrické republice sledovat na čtyři miliardy lidí v celém světě prostřednictvím televizních přenosů, bude nejlepším marketingovým tahem nejen pro tuto zemi, ale pro celý černý kontinent.

Pokud se na Jihoafrickou republiku podíváme prostřednictvím hlavních ekonomických indikátorů, získáme vcelku příznivý obraz. Například hrubý domácí produkt rostl v období let 2000 až 2006 v průměru o něco více než o čtyři procenta. Loni to bylo 5,1 procenta. To sice nejsou ohromující nárůsty, ale Jihoafrická republika v této "základní disciplíně" překonává většinu prahových ekonomik, tedy zemí, které už nelze považovat za rozvojové, ale ještě nedosáhly úrovně, na níž jsou průmyslově vyspělé země.

Analytici finančních trhů považují burzu v Johannesburgu (Johannesburg Stock Exchange), beztak šestou největší v globálním měřítku, za vhodný cíl nákupních aktivit. Naznačuje to, že finanční trhy stojí na solidním základu. Na něj ostatně poukazuje i průměrný dvacetiprocentní podíl zahraničních investorů na denních obratech Blond Exchange of South Africa.

Od roku 2002 se také daří držet inflaci pod hranicí historického, šestiprocentního průměru a centrální banka ostře sleduje inflační cíl v pásmu dvou až tří procent během příštích let.

Co se týče podnikatelské svobody, zaujímá Jihoafrická republika podle indexu sestavovaného americkou institucí Heritage Foundation 52. místo mezi 157 sledovanými zeměmi. Dobré hodnocení má JAR, pokud jde o ochranu vlastnictví a právní rámec. Na druhé straně si podniky stěžují na poměrně silnou byrokracii. Zvláště nepříjemná je značná regulace trhu pracovních sil a poměrně vysoké zdanění. Ale vláda není nepružná ani v tomto ohledu. Je pravděpodobné, že v dohledné době uvolní pravidla pro zahraniční pracovní síly, což by usnadnilo delegování vlastních pracovníků do poboček v Jihoafrické republice.

Od 1. října platí i nová pravidla zdanění dividend. Sazba byla snížena ze 12,5 procenta na deset procent. Už tento krok ukazuje, jak naléhavě si vláda uvědomuje nutnost vstupu zahraničních investorů. Jihoafrické hospodářství má totiž dvojí tvář. Na jedné straně tu jsou obory, které snesou srovnání s nejvyspělejšími zeměmi: chemie, textil, automobilový průmysl, řada oborů spojených se strojírenstvím a elektrotechnikou, včetně zbrojních odvětví. Na straně druhé připomíná struktura jihoafrických vývozů rozvojovou zemi vysokým podílem exportu surovin, který dělá až 30 procent vývozu.

Jistě, Jihoafrická republika má obrovské přírodní bohatství. Když se to tak vezme, až na ropu je v ostatních surovinách soběstačná. Po objevu významných ložisek zemního plynu se snižuje i závislost na této surovině.

Obvykle v souvislosti s JAR nás napadnou komodity, jakými jsou zlato, platina, diamanty. Země má největší zásoby zlata na světě. Těží se v ní 44 procent světové spotřeby platiny. V krátkosti se dá říci, že se v Jihoafrické republice získává 45 procent všech nerostných surovin těžených na celém kontinentu.

"Právě přírodní bohatství svádí k pohodlnosti," uvedl pro Exportér Zamo Gwala z Investiční a obchodní agentury provincie KwaZulu-Natal.

"Naprostou většinu našeho zlata, platiny i diamantů vyvážíme, hlavně do Asie. K největším odběratelům patří Indie a Japonsko. Víme dobře, že se dalším zpracováním v Asii zabývá na milion klenotníků a dalších odborníků. Jinak řečeno, my vlastně vyvážíme milion pracovních příležitostí, které by mohly patřit našim lidem," dodává Zamo Gwala.

I proto se těžební společnosti snaží, aby přímo u nich vznikala designérská centra, vyučují místní v dovednostech klenotníků a dalších oborů.

"Nemůžeme si dovolit vyvážet jen surovinu. Naši lidé mají stejné schopnosti, jako jejich asijské protějšky. Dokážou vyrábět třeba právě šperky. Ale pro to potřebujeme vlastní exkluzivní značky. Ano, v řadě oborů je situace obdobná. Proto nehledáme jen obchodní partnery, kteří by odebírali surovinu, my hledáme přednostně kooperační partnery, kteří by spolu s námi posouvali možnosti," vysvětluje Zamo Gwala. Netýká se to ale jen oboru drahých a vzácných kovů.

Vloni v listopadu jsem se na Investiční konferenci v Durbanu akreditoval jako novinář. Přesto jsem byl o přestávkách oslovován představiteli místních firem stále stejnou otázkou: "Měli bychom zájem o partnerství s vašimi podniky. Víme, že jste vyspělá země. Přitom nejste tak velcí, aby z toho vyplývala potřeba dominance v obchodních a podnikatelských vztazích. Posíláme k vám delegaci z provincie KwaZulu-Natal. Přijedou v květnu. Budeme se zajímat hlavně o spolupráci. Třeba ve sklářském průmyslu, ve kterém jste světovou velmocí," shrnul zájem Zamo Gwala.

Jisté je, že zájem o Jihoafrickou republiku roste. Pohříchu právě z Asie. I tady platí: Číňané už tu byli. Jistě, říše středu se svým pověstným hladem po surovinách hledá příležitosti v celé Africe. Ale podle všeho si ji vyhlédla i za nástupiště.

Zatím poslední příklad: jedna z největších čínských bank, Industrial and Commercial Bank of China, si za 36,67 miliardy randů (3,86 miliardy eur) koupila dvacetiprocentní podíl na jihoafrické Standard Bank Group. Z pohledu Číňanů jde o promyšlený tah. Podílem na bance získá důvěrný pohled do nitra jihoafrického hospodářství.

I z pohledu Jihoafričanů jde o vítaný krok. "Číňané prostě přijdou a jsou aktivní. Nekladou si nějaké podmínky, dokážou se vyrovnat i s bezpečnostní situací," komentovala událost místní média. Dlužno dodat, že na rozdíl od Evropanů.

A důsledek? Jen předloni vzrostl obchod mezi Jihoafrickou republikou a Čínskou lidovou republikou o 40 procent, na 55 miliard dolarů. Jihoafričané se také na ČLR dívají jako na klíčového partnera ve svých strategických úvahách. Ostatně, na východním pobřeží JAR se staví zcela nový přístav, který má doplnit už svou kapacitou nedostačující přístav v Durbanu. Pod rukou se člověk dozví, že se počítá s tím, že nový přístav bude hrát významnou roli právě v obchodu s Čínou.

Od začátku roku nemá Evropská unie poté, co vypršela platnost dosavadních dohod, s Afrikou sjednané obchodní výhody. Pokus o jejich obnovení a posunutí k vyšší kvalitě ztroskotal vloni v listopadu na summitu Evropské unie s Afrikou. Ba co více, Evropané na summitu v Lisabonu pocítili to, čemu se dnes říká "nová hrdost Afriky".

"Afrika je krásná a bohatá nevěsta. O nápadníky nemá nouzi, může si vybírat," sdělil unijní delegaci senegalský prezident Abdoulaye Wade. On sám proti obnovení či dokonce posunu obchodních dohod nic neměl. Ovšem většina afrických zemí oznámila, že v podobě, v jaké jim je předložil Brusel, o nich jednat nebudou.

Afričanů se třeba dotklo to, že z jejich kontinentu přijeli do Lisabonu všichni, kdo si zaslouží označení hlavy státu nebo šéfa vlády. Oproti tomu v evropské delegaci zely mezery. Nepřijel britský premiér Tony Blair. Také Česko poslalo do Afriky jen ministra zahraničí.

Oficiálním důvodem byla přítomnost zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho. Pro Evropany symbol útlaku a diktatury nepřijatelného typu, pro většinu afrických představitelů prostě jeden z nich.

Marná byla snaha německé kancléřky Angely Merkelové, aby Afričané přehlédli mezery v evropské delegaci, kterou oni považovali za výraz neúcty a nedostatku respektu. "Už nejsme vašimi koloniemi, už se nebudeme smiřovat s tím, že to jste vy, kdo píšete naše dějiny a předepisujete nám, jak se máme chovat," shrnul postoj mnohých ghanský prezident John Kufor, současný úřadující předseda Africké unie.

Typické je, že právě v době, kdy Evropa využila lisabonského summitu k tomu, aby Afričanům četla levity za špatnou správu a kritizovala poměry v Zimbabwe, uzavírali Číňané v Africe obchody. Například s Demokratickou republikou Kongo podepsali dohodu o dodávkách surovin na příští tři desetiletí výměnou za stavby silnic, nemocnic, obytných domů, železniční trati a dvou univerzit a dvanácti silnic.

"To je nejlepší příklad odlišného přístupu," připomněl pro Exportér Khanyi Goasa z investiční organizace DTI z Jihoafrické republiky.

Jinak řečeno, dokonce i Jihoafrická republika, bezesporu nejrozvinutější stát na kontinentu, země se správou, která má nejblíže k západním představám o demokracii, nemá nic proti angažování Číny.

Velvyslanec Jihoafrické republiky při Evropské unii Anil Sookal připomněl další aspekt zvláštní náklonnosti Afriky vůči nejlidnatější zemi světa: "Čína byla původně chudou zemí. Dokázala se z bídy zvednout sama. Pro mnohé africké země je to příklad hodný následování. Nehledě na to, že na rozdíl od Evropy nebyla Čína v Africe nikdy koloniální mocností."

Mluví o "nové africké hrdosti", je ale nadále zřejmé, že nejvíce lidí hladoví stále na africkém kontinentu. Je tu nejrozšířenější vir HIV a ještě hrozivější malárie, největší dětská úmrtnost, nejvíce odpudivých režimů...

Nadále platí slova prvního prezidenta nezávislé Zambie Kennetha Kaundy, který rozporuplnost Afriky charakterizoval slovy: "My Afričané žijeme v bídě, obklopení nesmírným bohatstvím. V našich lesích se nacházejí dřeviny, jaké nejsou jinde na světě. V naší půdě čekají na využití ložiska surovin, jaká nejsou nikde jinde. Máme úrodnou půdu, která by uživila svět a přitom hladovíme."

Černý kontinent je černý nejen proto, že v něm žijí lidé převážně tmavé barvy pleti. Pokud je černá barvou beznaděje, pak je Afrika černá i v tomto smyslu. Avšak pozor: ti, kdo tvrdili, že Afrika je odepsaný kontinent, si nyní mnou oči. I když tady pokračují války a etnické spory.

Přibývají totiž ostrůvky pokroku v ekonomickém slova smyslu. Afrika je stále rozporuplná, nikoliv ztracená.

Že to jde, ukazuje příklad Jihoafrické republiky. Do roku 1994 šlo o stát apartheidu, izolovaný a tlačený do kouta. Dnes je to země, která je nadějí pro kontinent. Každé procento růstu hrubého domácího produktu v Jihoafrické republice posouvá ekonomický růst kontinentu o půl procenta.

JAR je největším investorem v celé Africe. Motorem integrace jihu kontinentu. Ačkoli zabírá jen čtyři procenta rozlohy Afriky, podílí se na jejím hrubém domácím produktu 23 procenty. A na více než 21 procentech celoafrického vývozu. Vyrábí polovinu veškeré produkce elektřiny...

To není jen díky přírodnímu bohatství, nýbrž i díky dobré správě. Spolu se svými investičními aktivitami a integračními snahami vyváží JAR do zemí subsaharské Afriky i příklad toho, jak se může země během krátké doby změnit, má-li přijatelnou správu.

Jen čtrnáct let uplynulo od pádu apartheidu. Příliš málo na to, aby se napravily všechny rány, třeba v oblasti vzdělání. Do roku 1994 nebylo vyšší vzdělání přístupné lidem jiné než bílé barvy pleti, respektive - až na mizivé výjimky. Důsledkem byl nedostatek kvalifikovaných lidí. Chyběla a chybí střední vrstva obyvatel tmavé pleti, nová vrstva podnikatelů se teprve formuje. I proto platí opatření, která ji mají povzbudit.

"Zločinnost u nás není kvůli tomu, že by byli lidé převážně zlí. Ale proto, že jsou hořce chudí. Bída z lidí vlky činí," poznamenává Danny Jordaan, který odpovídá za přípravu mistrovství světa v kopané. Nezbývá než věřit, že se ony kulaté sny, které stoupají v televizním šotu jako duhové obláčky vstříc vycházejícímu slunci, splní.