Tomáš Němeček: Ztohoven, rozmazlenci dneška

Sláva, sláva. Umělecká skupina Ztohoven byla včera zproštěna viny za to, že loni popletla kamery České televize a do jejího přehledu počasí na horách vpašovala záběr "atomového výbuchu".

Trutnovská okresní soudkyně Stanislava Suchánková řekla, že z této "poplašné zprávy" spíš lidé měli legraci. Tím umělci unikli trestu 200 hodin obecně prospěšných prací nebo jiné podobné krutosti.

To není zpráva o vítězství umělecké svobody. Spíš o společnosti tak přesycené svobodou, až je v ní těžko provokovat. A o rozmazlencích, neschopných převzít odpovědnost za vlastní jednání.

Ó, Plastici nové doby!

Sedmi členům Ztohoven (jména nejsou důležitá) se stalo jen tolik, že za svou akci obdrželi cenu Národní galerie ve výši 333 tisíc korun, sponzorovanou ČEZ a bezpečnostní agenturou. Díky akci získali látku na svůj film, dostali se do zpráv CNN a New York Times. Z jejich šotu je nejsledovanější český příspěvek na YouTube.

Na jedno řemeslně odfláknuté video docela slušný úspěch. Jen když měli přijmout i nepříjemnou stránku celé věci (policii se napodruhé podařilo jim doručit obsílky), nastal bolestínský nářek.

V rozhovorech si Ztohoven stěžovali, že netušili, že to zajde tak daleko a že se bojí vyhazovu z uměleckých škol... Asistenti Filozofické fakulty UK sepsali kýčovitou petici žádající o milost a získali pro ni 14 tisíc podpisů. V Literárních novinách je redaktor exaltovaně nazval "Plastiky dneška".

A když došlo na soud, Ztohoven ani nevmetli režimu do tváře svůj manifest o "záměně mediálního obrazu světa za svět jako takový, reálný". Odmítli vypovídat, nechali to na právníkovi - hlavně se dostat z toho ven.

Kde je strýček v bavoráku?

Je těžké provokovat ve společnosti, která svá tabu svobodně zpochybňuje už devatenáctým rokem. Ještě těžší je být avantgardou. Co bývalo provokací, dnes vyjde na obálce společenského magazínu.

Ale když už se konečně umělci povede vyprokovat dnešní maloměšťáky a státní instituce, žádá pro sebe absolutní imunitu. Jako ten student divadelní režie, který loni načmáral na fasádu brněnských kolejí háknkrajce a sprosté malůvky. Druhý den se to pokoušel vydávat za upoutávku na své představení Heil Hou. Děkan ho nicméně na návrh disciplinárky - ach ti maloměšťáci z JAMU - vyloučil.

Anebo jako ti dva hoši, kteří v roce 2004 nastražili na brněnských náměstích makety bomb, s velkým nápisem Explosive - a pod tím malým písmem Toto není bomba. (Mimochodem, nápad ukradli newyorskému studentovi, který totéž dělal v tamním metru.) U soudu se pak div nerozbrečeli, že jsou jen nevinní performeři. Nestalo se jim nic víc, než že je tři instance uznaly vinnými. A neuložily žádný trest.

Jak by si to provokatéři představovali? Vůdce Ztohoven svůj ideál popsal loni v rozhovoru pro Reflex. Když je při první akci vyšetřovala policie, vytáhl je z bryndy tehdejší ministr kultury: "Najednou přijel bavorák, vystoupil Dostál a udělal pořádek, že je to akademický projekt nebo tak něco..."

Neste následky, prosím

Když cítí performeři nutnost provést akci, prosím. Ale ať pak laskavě nesou následky a neobtěžují fňukáním, jak je zase ohrožena svoboda slova.

Jenže narozdíl od svých předchůdců 60. a 70. let dnešní performeři nechtějí riskovat ani mizerných pár hodin, kdy by drhli tramvaje od grafitti. Jejich snem je deus ex machina v bavoráku, co v poslední chvíli "udělá pořádek".

Vůdce Ztohoven si udělal byznys z toho, že krade policistům čepice. Kdysi to prý byl jeho "způsob života" - pak za ním přijeli z Nike a chtěli akci natočit do klipu, kde bude mít tenisky od Nike. A co na to náš hrdina? Řekl ďáblovi NE? Ale kdeže: "Udělal jsem to, ale s vylepšením: seberu dvě čepice najednou," pochlubil se v Reflexu.

Takže klid, to nejsou Plastici dneška. Místo nich dnes vidíme jen Ztohoven.

tomas.nemecek@economia.cz