Budoucnost západního Balkánu je uvnitř Evropské unie

Oficiální postoj Evropské unie zní: Albánie, Makedonie i Bosna a Hercegovina jsou vítány, jakmile budou na členství připraveny. Jde o země pro okolní svět dosud poměrně neznámé, zmítané složitými konflikty. Klíčové hrozby v tomto regionu jsou spojeny s problémy migrace, organizovaného zločinu, obchodování s lidmi, drogami a nepříliš transparentními právně-ekonomickými podmínkami.

Proto má smysl rostoucí spolupráce těchto zemí s EU, která by mohla nejen pomoci při stabilizaci regionu, ale zejména přispět k nastavení obvyklých ekonomických a politických standardů. Neméně významné pro Evropu je rozšíření volného evropského trhu o tyto země a pozitivní ekonomické důsledky z uplatňování ekonomických svobod, na kterých myšlenky evropské integrace vznikaly.

Zatímco vstup Chorvatska do unie by v nejoptimističtějším scénáři mohl proběhnout za českého předsednictví v první polovině roku 2009, ostatní země si na přijetí budou muset několik let počkat.

Na vině není pouze jejich nepřipravenost, nýbrž politická a ekonomická situace v unii. Sama Evropská rada v prosinci 2006 zpřísnila pravidla přístupových podmínek, čímž reagovala na skutečnost, že některé státy EU dosud plně nevstřebaly rozšíření unie o dvanáct nových zemí. Navíc kombinace slabého ekonomického růstu, spory o rozhodovací mechanismy, pochybnost o efektivnosti fungování unijních institucí a neschopnost prosazovat nezbytné reformy vedou v řadě zemí unie k oslabování politické a veřejné podpory pro její další rozšiřování.

Díky své geografické poloze a minulosti bývá západní Balkán zjednodušeně vnímán jako jeden celek, při bližším pohledu naopak vyniká jeho různorodost. Makedonie spolu s Bosnou a Hercegovinou mají společnou jugoslávskou minulost, přesto je jejich současná situace odlišná, a to i ve vztahu k EU.

Zatímco Makedonie v roce 2005 dosáhla statutu kandidátské země a má v platnosti Stabilizační a asociační dohodu, v případě Bosny a Hercegoviny EU kvůli nedořešeným otázkám s policejní reformou se s podpisem této dohody stále vyčkává. Přesto je v rámci oficiální agendy EU potenciální kandidátskou zemí stejně jako Albánie, která je unii mnohem blíže. Stabilizační a asociační dohodu s ní uzavřela v roce 2006 a díky Prozatímní dohodě využívá v obchodních vztazích výhody preferenčního zacházení a dohodnuté obchodní koncese.

Albánie se po vnitřní politické stabilizaci soustřeďuje na posilování transparentnosti trhu a na zásadní ekonomické reformy obecně. Ve vztahu s EU se zavázala k řadě změn, zejména v oblasti práva, fiskální politiky, infrastruktury apod., jejichž naplňování vytváří stále příznivější podnikatelské prostředí.

Makedonie se v úzké spolupráci s EU snaží postupně vypořádat s široce rozšířeným fenoménem šedé ekonomiky a korupce. Významným signálem zlepšení je zahájení přístupových rozhovorů.

Rozdíly mezi Albánií a Makedonií ve srovnání s Bosnou a Hercegovinou se ukazují i v souvislosti se Světovou obchodní organizací (WTO). Zatímco Albánie byla přijata za člena v roce 2000 a Makedonie o tři roky později, Bosna a Hercegovina o členství teprve usiluje. Zástupci WTO konstatovali na podzim loňského roku aktivní přístup Bosny a Hercegoviny a ocenili pozitivní kroky, ale datum přístupu ještě zdaleka stanoveno není, neboť poměrně přísná kritéria WTO jsou pro ni zatím nedosažitelná.

Všechny tři země se snaží integrovat a angažovat na evropské politické a ekonomické scéně i dalšími cestami. Významná je smlouva CEFTA 2006, která na základě standardů WTO a pozitivních zkušeností i konkrétních bodů předchozího sdružení CEFTA vytváří zónu volného obchodu v jihovýchodní Evropě (mimo států EU) a pozitivně ovlivňuje obchodní výměnu v regionu. Důležitou iniciativou je i Pakt stability pro jihovýchodní Evropu, na které se kromě EU podílí i Rada Evropy.

Z pohledu na politickou mapu Evropy vyplývá, že prosperita a stabilita oblasti, ze všech stran obklopené členskými státy, je pro EU nejen otázkou všeobecné solidarity, ale především racionálním zájmem. Tento fakt jasně vnímá i Česká republika, která spolupráci se západním Balkánem považuje za prioritu svého předsednictví v Radě EU. Začlenění těchto zemí do unie rozšíří nepochybně vzájemný obchod, investice i aktivity v turistické oblasti, což je jedna z cest pro snižování konfliktů.

Západní Balkán se může opět stát tradiční obchodní křižovatkou mezi Evropou, severní Afrikou a Středním východem. Může být významným ekonomickým regionem s rychle rostoucí ekonomikou, zajímavou i pro české investory. Máme za to, že i proto je významné podporovat plné začlenění zemí Balkánu do Evropy. Během českého předsednictví v Radě EU můžeme navíc tuto slovní podporu doplnit o její praktické výsledky.

Autor je náměstek ministra průmyslu a obchodu