Když vůně mluví

Ve fascinujícím světě vůní se Celine Ellena pohybuje zhruba třináct let. Během své kariéry pracovala pro výrobce ingrediencí, jako je Symrise, nebo pro kosmetické domy Lancome a Biotherme, dnes působí ve francouzské společnosti Charabot, tradiční firmě z hlavního města parfémů, francouzského Grasse. Nejvíc je však hrdá na svůj přínos pro malou luxusní značku The Different Company, kterou v roce 2000 založil její otec Jean-Claude Ellena, jeden z nejslavnějších žijících parfémářů, který jí ve značce předal žezlo a nastoupil jako nos pařížského módního domu Hermés.

Pro The Different Company už Celine Ellena vytváří parfémy čtyři roky a sklízí s nimi velké úspěchy. Chandler Burr, parfémový recenzent The New York Times, jehož hodnocení pravidelně publikuje i Proč ne?!, jejímu Sel de Vétiver udělil pět hvězdiček, nejvyšší možný počet. "Je to strhující vůně - parfém, který voní jako sůl, starobylá zvodeň a vápenec se stopou ginu a jalovce," napsal. "Sel de Vétiver nemůže být jasnější. Je stejně nadpozemský jako bůh zrozený v chladu pod tajuplně zářivou hvězdou."

Všech devět vůní, které vytvořila Celine Ellena a předtím její otec pro The Different Company (TDC), do Česka nyní přináší obchod Madeleine (viz box).

Který parfém jste pro TDC vytvořila jako první?

Můj první parfém byl Jasmin de Nuit, který představoval jakýsi přechod mezi mým otcem a mnou. Je v něm trochu z otce a trochu ode mě, jasmín je jednou z otcových oblíbených květin.

Proč jste neudělala rovnou svůj parfém?

Měla jsem prostě strach. Když můj otec z TDC odcházel, nabídl mi ve značce práci. Ale já si myslela, že to je pro mě moc velká zodpovědnost, nikdy jsem nedělala luxusní parfémy. Tak jsem na zkoušku udělala Jasmin de Nuit, a když o něm lidé říkali, že se povedl, řekla jsem si, že do toho půjdu. Potom jsem vytvořila Sel de Vétiver a ten už je opravdu zcela můj se vší mou šílenou představivostí.

Během krátké doby jste k těm dvěma přidala ještě celou trilogii vůní. To k vám nápady přicházely tak rychle, nebo jste je měla nastřádané?

Měla jsem spoustu nápadů a dlouho jsem čekala, abych je přivedla na svět. Tak třeba Sel de Vétiver - tu představu soli v parfému (sel znamená ve francouzštině "sůl" - pozn. red.) jsem v sobě nosila čtyři pět let. Kdysi jsem večeřela u jedné své přítelkyně a ta mi během večera podala sklenici vody. Z pařížských kohoutků nechutná zrovna dobře, a tak do karafy vložila kořen vetiveru z Afriky. Já se napila a překvapila mě naprosto fantastická chuť. Byla velmi svěží, malinko hořká a - možná to bude u vody znít trochu divně - byla šťavnatá. Měla jsem pocit, že hasí žízeň líp než obyčejná voda. O mnoho let později mě ta samá přítelkyně vzala do afrického obchodu s kořením a oblečením v Paříži. Pamatuji se, že tenkrát silně pršelo a ta vůně koření, zboží v obchodě a vůně deště, která byla tak nějak slaná - to všechno mi připomnělo vůni vetiveru ve vodě z onoho večera. A tak jsem přišla na myšlenku udělat parfém z vetiveru se solí.

Váš otec je uznávaný tvůrce parfémů. Do jaké míry hrála tahle skutečnost roli při výběru vašeho nynějšího povolání?

Vyrůstala jsem obklopená vůněmi, to je pravda, ale můj otec nechtěl, abych se stala parfémářkou, protože je to velmi obtížný obor. Panuje v něm velká konkurence a někdy to není zrovna, řekněme, laskavé zaměstnání. Určitě se na to díval tak, že pro jeho malou holčičku by to mohla být příliš tvrdá obživa. Když mi bylo devatenáct, požádala jsem ho, jestli by mi nesehnal letní brigádu ve firmě Givaudan, kde tenkrát působil. Chtěla jsem jen práci na léto, nic víc. Ale když téhle práci jednou podáte prst, hned chce celou ruku. Původně jsem studovala psychologii, protože mě vždycky zajímali lidé, což se mi při tvorbě parfémů nakonec hodilo. V našem oboru jste lidem hodně nablízku, aniž by si to uvědomovali. Když vytvářím parfém, snažím se pochopit určitou část jejich nitra, duše, jejich tajemství. Jde mi o naprosto lidské věci, žádného boha nebo duchovno. Třeba se ráda procházím Paříží a sleduji, jak lidé žijí. Ráda chodím nočním městem, když jsou všechna okna rozzářená, a představuji si, jak lidé za okny bydlí, jaké vedou životy, jaký mají nábytek.

Nemyslíte, že jste hodně zvědavá?

Jsem zvědavá, ale jen když vytvářím nějaký příběh. Je to jako u spisovatelů. Chtěla bych být spisovatelkou, ale neumím psát, a tak vytvářím parfémy. Pro mě to je, jako bych psala román, a složky v parfému jsou pro mě slova. Třeba syntetické materiály toho moc nenamluví, řeknou jediné slovo, ale je to velmi jasné slovo, jedna informace, velmi lineární - od horní noty po základ je stejná, velmi silná. Když připravujete parfém, je dobré do něj dát nějaké to jasné, úderné slovo. Na druhou stranu přírodní látky hodně žvaní, "bla bla bla", a jako parfémář musíte z toho štěbetání vytáhnout význam a vybrat jen to, co ve svém příběhu chcete mít. Někdy si vyberete pár slov, v jiné vůni zase necháte vyznít slov víc. Proto třeba růže voní jednou tak, podruhé jinak.

Je pravda, že v The Different Company používáte jen přírodní ingredience?

Pracujeme i se syntetiky. Neděláme stoprocentně přírodní parfémy, to by byla hloupost. Využíváme větší množství drahých přírodních složek, než je běžné, to ano. Ale je to tím, že máme při tvorbě parfémů naprostou svobodu, za což jsem moc vděčná, protože to v našem oboru není tak obvyklé. Šéfové kosmetických firem si spočítají náklady a spíše vás svazují do zadání, které pak pouze splníte. Přírodní složky jsou totiž velmi drahé. I já používám hodně přírodních materiálů, ale spíše než o lámání rekordů mi jde o správný poměr ingrediencí. Je to jako správné slovo vyřčené ve správnou chvíli. Stejně jako u dobré knihy jde o to, abyste ji dočetli. Je špatné, když si vezmete parfém jen jednou a víckrát už po něm nesáhnete.

Můžete si dovolit mít oblíbenou vůni, nebo musíte zachovávat naprostou čichovou objektivitu?

Snažím se být objektivní, ale nemůžu říct, že miluji všechny vůně. Pokaždé, když se mi nějaká nelíbí, snažím se pochopit proč. Mám strach z toho, když si nějakou vůni zamiluji, protože v tu chvíli si přestanete klást otázky, konečná. Nechci milovat nějakou konkrétní vůni, protože pak přestává mít budoucnost. Musím ale přiznat, že má nejnovější vůně Sublime Balkiss, která teprve přijde na trh, je nejméně objektivní parfém, jaký jsem kdy vytvořila, protože jsem ho udělala pro sebe. Je to první vůně, kterou strašně ráda nosím. O to větší mám obavy z reakcí lidí, až ji budou nosit.

Z čeho máte obavy?

Když vytvořím vůni, zpočátku je to můj vlastní příběh, ale jakmile parfém leží na poličce v obchodě, jakmile si ho lidé vezmou na sebe, už jsou to oni, kdo vytváří jeho příběh. Ten příběh se mění, už není můj. Vůně tak mají vždycky svůj druhý život. A tohle se mi strašně líbí. Nakonec, asi by mi ani nevadilo, kdyby se lidem Sublime Balkiss nelíbil, tak to prostě chodí, ale ráda bych, aby se líbil.

Chvíle, kdy si při míchání ingrediencí řeknete, že parfém už je dokonalý a nic nepotřebuje, přichází se zkušenostmi, nebo ji musíte pokaždé hledat nanovo?

Ten moment hledám pokaždé znovu. Totiž o tom, kdy je parfém hotový a dokonalý, vlastně nerozhoduji já, ale lidé. Já na parfému pracuji do té doby, než jsem s ním sama spokojená. Jakmile dosáhnu správné vyváženosti, jakmile parfém vypráví nějaký příběh, řeknu si: "Teď už ho můžu představit světu." Ale pak už je všechno na lidech.

Malé, ale luxusní

V posledních letech se s toaletními vodami, kolínskými a parfémy roztrhl pytel. Zatímco ještě na začátku 90. let aby obchod s parfémy pohledal, dnes se bez parfumerie neobejde žádné větší nákupní centrum nebo hlavní ulice města.

Není tedy žádný problém sehnat klasické i nové vůně velkých módních domů jako Christian Dior, Gucci, Hermés, Yves Saint Laurent, Cartier a bezpočtu dalších. Své parfémy prodávají i výrobci sportovních bot a tašek nebo hollywoodské celebrity. Obchody malých nezávislých značek nenajdete ve velkokapacitních nákupních halách na okrajích měst. Obvykle jsou to malé obchůdky tísnící se mezi velkými módními butiky v luxusních čtvrtích, nezřídka se za nimi musíte vydat i mimo centrum města. Návštěva však vždy stojí za to. V Česku mají fanoušci parfémů malých, nezávislých značek mnohem snazší práci: těch pár, co se tu prodávají, najdete na jednom místě - v obchodu Madeleine v pražské ulici Na Příkopě. Obchůdek v přízemí centra Černá růže zastupuje výrobce pudrů T.LeClerc, mýdla Bronnley a francouzské domy Annick Goutal, L'Artisan Parfumeur a nově uvádí na český trh vyhlášenou značku The Different Company.

"Otevřeli jsme před čtyřmi roky," říká majitel obchodu Borislav Rudič, který ho nazývá "kosmetické delikatesy". "Chtěl jsem českým ženám a mužům zprostředkovat setkání s nejlepšími parfémáři světa, s nejlepším výrobcem pudrů a do třetice s nejlepším producentem mýdel."

Takzvané niche brands, tedy malé značky luxusních parfémů, si vybral kvůli jejich důrazu na kvalitu a tradici, jež stojí v protikladu k rychloobrátkové globalizaci poslední let. "Z globalizace mi naskakuje husí kůže," říká Rudič. "Byl jsem vychován v úctě k řemeslu, umění."

Menší značky nejsou pod "diktaturou trhu", jak říká. "Parfémář je u nich svobodný člověk, není limitován penězi, časem, poptávkou. Je to jen on, jeho řemeslo a cit."

Podle Rudiče už se i Češi pomalu zbavují nedůvěry k malým značkám. I když nechce uvést, jak se jeho obchodu finančně daří, říká, že lidé se do jeho obchodu vracejí. "Niche brands děláte pro lidi, nikoliv pro peníze," dodává.

Sázka malých značek na odvážné vůně vybočující ze zajetých představ o konstrukci parfému nebo ingrediencích se však jednoznačně vyplácí - alespoň ve Spojených státech. Jak napsal letos v březnu časopis Time, malé značky tam zabírají jen devět procent trhu v hodnotě 2,9 miliardy dolarů. Zatímco celkově tržby v roce 2007 mírně klesly, nezávislým značkám obchody vyskočily o šedesát procent. A to jsou jejich parfémy často značně dražší, než je tomu v případě velkých domů.