Leon Brittan: Češi musí unii přesvědčit, že nejsou potížisté

Vláda začala naostro odpočítávat šest měsíců zbývajících do českého předsednictví. A ministři to pojali zodpovědně: minulý pátek se kvůli tomu vrátili do role školáků. Odhodili saka a na zámek Štiřín si pozvali bývalé vysoké představitele EU, aby si poslechli návod, jak se v Bruselu neztratit.

Jedním z "vyučujících" byl bývalý místo-předseda Evropské komise, britský konzervativec sir Leon Brittan. Někdejší premiérka Margaret Thatcherová ho poslala do Bruselu poté, co musel rezignoval na post ministra obchodu a průmyslu v její vládě v roce 1989. A on tam pak vydržel deset let.

HN: Jaká byla první rada, kterou jste ministrům dal? Čeho by se měli vyvarovat?

Tak třeba vtipkování v cizím jazyce, takové vtipy bývají málokdy správně pochopeny. Ale především jsem je upozornil na to, že tajemství úspěšného předsednictví spočívá v úzké spolupráci s Evropskou komisí.

HN: Jací byli čeští ministři "žáci", na jaké otázky jste odpovídal?

Nevnímám je jako žáky. Jen je čeká něco, co si ještě nikdy předtím nevyzkoušeli. Myslím, že byli velmi pozorní. Některé věci se nedají vyčíst z příruček. Nejvíce se zajímali o procedury, jak co zvládnout ve vyjednávání. Ale také se ptali na to, jestli jsou v unii Češi chápáni jako potížisté.

HN: A jsou? Nepanuje v Bruselu poněkud nervozita ohledně českého předsednictví kvůli, řekněme, eurorealistickému přístupu vlády ODS?

Připomeňme jen váhavý přístup premiéra Mirka Topolánka k ratifikaci Lisabonské smlouvy. Odpověděl jsem jim, že v prvé řadě, pro mnoho lidí v EU nejsou Češi potížisté. A těm, kdo si to o nich myslí, musí teď dokázat, že jsou především kompetentní a schopni dosáhnout kompromisu. V době předsednictví nebudou hájit jen zájmy Česka, ale celé unie. Pověst Česka bude na mnoho let dopředu určovat to, jak vláda zvládne svou úlohu v příštím roce, a nikoli předsudky, které někdo měl před předsednictvím.

HN: Jak byste hodnotil budoucí české předsednictví? Je s ohledem na krizi kvůli irskému ne Lisabonské smlouvě, které budou Češi řešit, výjimečně náročné, nebo je to tak vždycky, že se "něco" stane?

Je pravda, že pokaždé se "něco" stane. V latině existuje přísloví: Z Afriky přichází stále něco nového. Já jsem si to přepsal na: Z unie přichází vždycky něco nového. Ostatně když jsem já odcházel do Bruselu, myslel jsme si, že si budu dělat svou administrativní práci, bez níž se titulní strany britských deníků rozhodně obejdou. A nakonec se mi dostávalo stejného zájmu novinářů, jako když jsem byl ministrem britské vlády. Ale zároveň si myslím, že české předsednictví přichází v době, kdy výzvy pro unii jsou opravdu výjimečně velké.

HN: Jak se s tím podle vás Češi poperou? Jak velká nevýhoda pro ně bude, že je to jejich poprvé a že jsou unijními nováčky? Nebudou se jim snažit silné země vyfouknout kontrolu nad děním v unii?

Nejsou to vždy největší země, které bývají nejúspěšnější. Ať už je to Francie, Německo nebo Británie. Vždy se najdou země, které se jich trochu obávají. Naopak nikdo se nebojí České republiky, takže může to být dokonce výhoda, že jste menší země. A že jste nováčci? To vám také může hrát do karet. Česko může přinést nové nápady. Protože pokud už je někdo v unii roky a stále říká dokola to samé, vy můžete přijít a jen tak poznamenat: A jste si jistí, že to opravdu funguje? To je, myslím, užitečné.

HN: Dostali od vás čeští ministři nějaký domácí úkol?

Hlavní úkol ministrů bude dosahovat kompromisů. Proto jsme zdůrazňovali, že české předsednictví už je potřeba odstartovat teď seznamováním se s různými unijními hráči. A to spíš s těmi, s nimiž nesouhlasí, než s těmi, s nimiž najdou hned společnou řeč. Čím více víte o tom, co lidé říkají a co si myslí, ale především o tom, odkud přicházejí a jaká je jejich motivace, tím větší šanci máte je přesvědčit a také posouvat jejich názor.