Dům s měděnou korunou

Na pozemku původně stál samostatný, nově zrekonstruovaný dům, který obývala jedna rodina. Ten však byl asi deset metrů nad úrovní ulice, což odpovídá zhruba třem patrům, a bydlení v něm nebylo příliš komfortní: v zimě se například musely udržovat dlouhé schody. Majitelé si sice vybudovali lanovku, ale ani ta nijak výrazně nezlepšila nevyhovující a komplikovaný provoz. A tak se rozhodli domu nakonec zbavit a místo něj postavit nový. ¨

S pomocí architektů přišli s originálním způsobem, jak náročný projekt financovat a zároveň se oprostit od dosavadních dispozičních trápení: na pozemku mezi domem a níže položenou ulicí se dům rozšíří o další tři byty, které budou na prodej.

Vznikl tak projekt, který představuje originální komentář k trendům rozvoje velkoměst. "Městské bydlení se dá dělat na kvalitativní úrovni rodinného domu, a přitom se nemusí zabírat moc místa," říká architekt.

Právě na úsporu městského prostoru je Pavel Hnilička obzvlášť pyšný. Na stejném místě, kde dříve žila jen jedna rodina, bydlí v současné době rodiny čtyři.
"Takové zahuštění je jednoznačně pozitivním přínosem pro město," vysvětluje architekt. "Současný trend, kdy se město rozšiřuje, není zdravý. Osobně vidím kvalitu v opačné tendenci: není rozumné bydlet za městem a každý den do něj kvůli práci dojíždět. Z dlouhodobého hlediska není moudré města uměle rozšiřovat nově budovanými satelitními městečky," dodává Hnilička.

Variabilita i do budoucna
Pozemek o rozměrech 20 x 50 metrů (na velmi prudkém svahu původně byly vinice) je orientován na východ. Přímo z ulice se vchází do nejnižšího podlaží nového domu, v němž kromě osmi garáží, technického zázemí a sklepů najdeme také výtah. Ten oproti jiným terasovým domům nestandardně prochází celým objektem. Z výtahu se vstupuje přímo do jednotlivých bytů, přičemž po obvodu domu vede ještě betonové schodiště. Architekt tak ušetřil cennou plochu v interiérech.
Dům má čtyři samostatné byty o rozměrech od 120 do 240 metrů čtverečních. Spodní jednotky zahrnují tři až čtyři pokoje, třetí byt o ploše 180 metrů čtverečních má čtyři ložnice, dvě koupelny a pracovnu. Největší apartmá v nejvyšších dvou patrech domu, které patří investorům projektu, má podobu mezonetu, jehož druhé poschodí zabírají tři dětské ložnice. Každý z bytů je posuvnými okny propojen se zahradou a terasou poskytující výhled přes údolí.

"Zahrada je v tomto případě spíše prodloužením bytu než odděleným vnějším areálem, navíc menší venkovní prostor nevyžaduje tolik péče jako rozlehlá zahrada," říká ke svému návrhu architekt.

Podle Hniličky je dům projektován tak, aby se jednotlivé byty daly kdykoli dispozičně přizpůsobit případným novým požadavkům. Pokud by v budoucnu prostor měnil majitele, nebude složité upravit počet místností ani jejich účel.

Umění stárnout
Na konstrukci domu architekt použil dva základní materiály: černý beton a měděné kazety.
"Černý pohledový beton jsme zvolili proto, že na místě je břidlicová skála, a chtěli jsme, aby z ní dům opticky vyrůstal," vysvětluje Hnilička. "Měděné kazety v horní části mají zase za úkol dům ukončit. Když se podíváte na obvyklé terasové domy, zjistíte, že nemají uzavřenou strukturu. Tomu jsem se chtěl vyhnout, proto se ten náš skládá jakoby ze dvou dílů - horní měděná část pak působí jako koruna," dodává architekt.
Měď Hnilička vybral i proto, že se jedná o velmi trvanlivý materiál, který umí stárnout. "Nechtěli jsme dům zakonzervovat v jeho novosti, proto jsme měď nijak nelakovali. To by zůstala jako zrcadlo a nepůsobila by přirozeně," tvrdí.

Do všech obytných interiérů architekt navrhl masivní dřevěné podlahy z dubu, do koupelen lité černé tarazzo nebo lité stěrky; oba materiály jsou velmi trvanlivé a díky užité technologii navíc nemají žádné spáry. Na střešních terasách jsou použité modřínové rošty. "Náš projekt končí určením vnitřních povrchů, topení, oken a dveří, interiér je tak dokreslený," říká Hnilička. V některých bytech však jeho ateliér navrhoval i nábytek, kuchyně nebo osvětlení.
Výsledek práce ateliéru hcA ocenila odborná porota v soutěži Grand Prix architektů 2008: terasovitý dům v Košířích získal cenu v kategorii Novostavba.

"Vize majitelů se naplnila," říká o projektu architekt Pavel Hnilička. "Chtěli si zlepšit bydlení a penězi, které získali prodejem bytových jednotek, se celá stavba téměř zaplatila. Na pozemku už sice nejsou sami, ale tím, jak je dům uspořádaný, to nijak nevadí, protože řešení terasového domu zaručuje každému jeho soukromí."
-

Pavel Hnilička (*1975)
Absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a postgraduální program na ETH Zürich. Pracoval v ateliéru 4DS a v ateliéru u prof. Pavla Zvěřiny. V roce 2003 založil samostatný ateliér v Praze, který od roku 2006 - po sdružení s Ondřejem Císlerem - nese název Hnilička Císler Architekti. Vedle vlastních realizací je lokálním architektem Baumschlager Eberle pro projekty Cornlofts Šaldova a Panorama Červený Vrch. V roce 2005 vydal v nakladatelství ERA 21 knihu Sídelní kaše - Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů.

Snímky Filip Šlapal: 1 - Dům, který stál na svažitém pozemku původně, neposkytoval majitelům požadovaný komfort. 2 - Na místě jednoho domu vznikly hned čtyři nové bytové jednotky. 3 - Stylově čistě působí i interiér kuchyně.