"Blíží se den, kdy se Češi probudí do krize"

Američtí investiční bankéři roztočili bilionovou ruletu s absurdními hypotékami pro chudé a nezaměstnané, zbankrotovali - a my spolu s nimi za přešlapy zaplatíme.

Budeme mít menší šanci půjčit si na nový dům. Přijdeme o úspory ve fondech a v akciích. Budeme vstávat s menší jistotou, že nedostaneme výpověď, protože firma má méně zakázek a šetří, kde může.

Po pádu americké investiční banky Lehman Brothers a vážných problémech největší světové pojišťovna AIG se nás světová finanční krize v každodenním životě dotkne dříve a silněji než se zdálo. Už to nebude abstraktní příběh pro pár zasvěcených znalců, kteří rozumí technicistním slovům stagflace, sekuritizace, deriváty nebo swap.

Nárazy všedního dne

Krizi zažijeme v desítkách každodenních příběhů. Novinky z Wall Steetu nejednou budeme hltat jako zprávy o zlevňování škodovek nebo zdražování piva. Budou nám stejně blízké. Je to dobrá lekce, jak si uvědomit, že životní úroveň možná víc než dohoda se šéfem na výši platu, ovlivňují nesrozumitelné finanční hry na druhé straně zeměkoule.

Jednou na nich vyděláme bez toho, abychom hnuli prstem. Jako když prudce sílila koruna a na dovolené jsme si najednou mohli dopřát o třetinu víc než loni. Teď naopak budeme prodělávat, aniž bychom to sami mohli nějak výrazněji ovlivnit.

Celá světová ekonomika míří do časů útlumu, kdy bude mít méně energie. Tu jí dosud dodávaly snadno dostupné půjčky a úvěry v podstatě na všechno. Jak poznáme, že už se nás krize dotýká? Už dnes si ji naplno uvědomují lidé, kteří si uložili peníze do podílových fondů nebo akcií. "Zbude mi z těch úspor vůbec něco?" ptala se v ranním mailu zděšeně matka redakčního kolegy, když sledovala, jak se po krachu Lehman Brothers propadají burzy na celém světě.

České banky ani fondy si na rozdíl od těch amerických nebo švýcarských v žádných podivných obchodech s hypotékami prsty nespálily. Velcí investoři, rozhodující o cenách akcií od New Yorku po Prahu, se ale nezabývají jemnými detaily.

Ekonomie vypadá na první pohled přísně racionálně, je ale ovládaná dojmy, pocity, náladami a panikou. Když se nevěří bankám a pojišťovnám, tak od Londýna přes New York po Prahu. Ty naše jsou zdravé, ale vezou se s ostatními. Není to žádná novinka posledních let. Přesně tak se šířila už Velká krize třicátých let.

Výpověď místo hypotéky

Podobně si krizi uvědomíme, když se vypravíme do hypoteční banky a narazíme. Úvěr nedostaneme, protože nemáme dost vysoký plat nebo jisté místo. Hůř vydělávající soused od naproti přitom ještě před dvěma měsíci uspěl.

Banky ale mezitím zpřísnily metr na klienty. Vidí paniku kolem a snaží se vystříhat všeho riskantnějšího. O klienty se navíc nebudou prát jako dosud, takže musíme počítat s vyššími splátkami. Že si čeští bankéři prsty nespálili a nemají se proč bát? Jistě, když ale všude kolem sebe vidíte ztráty, jste ostražitější.

Hůř se budou shánět i úvěry na podnikání nebo kreditní karty. Když si nebudu moci na svůj plán půjčit, nepustím se do něj a nikoho nezaměstnám. Když nedostanu kreditku, budu méně nakupovat a obchodníci méně vydělají. Krize prostoupí hlouběji do společnosti. Zároveň budou padat i ceny domů a bytů. Na každé krizi také někdo vydělá. Na té současné ten, kdo si chce koupit byt, a má buď vysoký plat, nebo dost vlastních úspor.

Ještě hůř než my na tom ale budou Němci, Francouzi, Britové. Jejich utahování opasků se nás rychle dotkne. Čím méně si budou moci dovolit koupit, tím méně budou mít české firmy zákazníků. Téměř dvě třetiny zboží prodáváme cizincům povětšinou Západoevropanům. Až vám šéf řekne, že se musíte rozloučit, protože projekt, na kterém jste pracovali, už Němci nechtějí, vzpomenete si na finančníky z Lehman Brothers a AIG.

Naši životní úroveň víc než dohoda se šéfem na výšce platu, ovlivňují nesrozumitelné finanční hry na druhé straně zeměkoule.