- Čeští manažeři se na spaní v práci dívají skepticky

- "Šlofíková centra" letí v zahraničních firmách


Půl hodiny po obědě většina lidí čte noviny, volají známým a povídají si. Proč rovnou nezařadit siestu? Studie NASA prokázala, že po patnáctiminutovém spánku jsou astronauti čilejší, i když před ním nebyli unaveni. Lépe se rozhodovali v kritických situacích a jejich produktivita práce stoupla o 13 procent. Proto se moudří zaměstnavatelé na krátký spánek v pracovní době nedívají skrz prsty, ale jako na dobrou investici.

"V jedné korporaci jsem měl kolegu obchodníka z Jižní Ameriky. Byl zvyklý po obědě odpočívat. Vrátil se do kanceláře, řekl siesta, svalil se do židle, nohy dal na stůl a spokojeně na půl hodiny usnul. Tiše jsme mu tuto dovednost záviděli," říká Tomáš Bušek z poradenské společnosti Towers Consulting.

"Diskutovali jsme o takovém nápadu v létě. V zasedačce máme totiž krásné křesílko, kde si můžeme dát dvacet," říká Andrea Kobrtková z agentury Colin.

Podobné debaty se vedou i jinde. "Mnohokrát jsme z legrace, napůl vážně probírali, jestli se vyplatí jet pozdě večer domů, zda by nebylo lepší mít v kanceláři pohotovostní lůžko," říká Ivana Schmidtová, ředitelka lidských zdrojů farmaceutické společnosti MSD. Podle ní by vhodným řešením krátkého oddechu byla zvláštní zóna nebo možnost zdřímnout si v kanceláři, ale záleželo by prý na uspořádání prostor. "Jsem ale přesvědčená, že 15 až 20 minut odpočinku či spánku by lidé přivítali a mohlo by to přispět k upevnění zdraví, pracovní pohody i výkonnosti.

Východní národy tento princip uznávají dávno. Číňané mají uzákoněné právo na spánek v práci od roku 1946 a v korporacích v Japonsku je šlofík normou. Japonští manažeři si běžně dopřávají relaxaci nebo spánek přímo na letištích.

Co na to čeští manažeři?

Manažeři oslovení HN se rozdělili na dva tábory. Silnější byl konzervativnější postoj, že polehávání do práce nepatří. "Spánek přes den je mi cizí. Ještě vzdálenější je mi představa manažera pochrupujícího v blízkosti týmu. K efektům takového osobního příkladu jsem značně skeptický," říká Luděk Pfeifer, managing partner M.C.TRITON. Pokud už připouští odpočinek během dne, tak aktivní. "Odpočinek u nás je spíš mentální relaxace, odpoutání pozornosti, žertování s kolegy, pár kroků na čerstvém vzduchu," dodává. Je zajímavé, že jakoby zastřešuje postoj většiny oslovených českých manažerů. Jen někteří z nich vylovili z paměti příjemnou zahraniční zkušenost. "V Commerzbank v Německu jsou speciální odpočinkové místnosti," říká Renata Kloubek, personální ředitelka Commerzbank Aktiengesellschaft v Praze.

Jinak čeští šéfové hledají spíše nějakou vlastní cestu, někde mezi spaním a relaxačním sportováním. "Byl bych rád, aby takovým odpočinkovým místem nebyly všechny kanceláře v mé firmě," začal trochu přísně Jan Grosam, soudní exekutor v Praze. Inspirován anketní otázkou HN však dodal: "Zřízení relaxačního prostoru není špatný nápad. Mám ve firmě místnost o 50 metrech čtverečních, může takovému účelu klidně sloužit." Teď přemýšlí, zda ji vybaví masážním lehátkem, pozve profesionálního maséra nebo zde umístí stolní hokej.

Není ale nad spánek. Prostor však musí být k takovému účelu zařízen. Kdo by se chtěl dívat na pochrupujícího kolegu s pokleslou bradou? Posledním trendem jsou speciální křesla a odpočinkové "inkubátory", jakési speciální relaxační komory. V USA jsou častým benefitem pro zaměstnance. Někdy jim firma přidá knižní bestseller "Take a Nap! Change Your life" od Sáry C. Mednickové z Harvardské univerzity, tedy "Dej si dvacet, změň svůj život". Nám tu radu dávala už naše babička.