Jiří Leschtina: ODS už před obrodou neuteče

Zatímco vítězná sociální demokracie pluje vpřed s rozvinutými plachtami, Topolánkova strana připomíná Rimbaudův Opilý koráb, onu "zabloudilou loď vrženou do vichřice." A bude podstatné nejen pro existenci vlády, ale i pro další vývoj naší politiky, jaká nálada na palubě převládne. Zda panika, vzájemné obviňování, rozkladný boj, nebo chladná analýza, hledání nového kursu a s ním souznících vůdců.

Ten, kdo se skryl v mlze

Poprvé v historii ODS část vytrvalých příznivců strany neměla důvod jít k volbám anebo hlasovala pro někoho jiného.

Tahle vzpoura ukazuje, že současná ODS - s cynickým nakupováním hlasů, vydíráním poslanců, přezíravým vnucováním reformního "dobra" bez působivého vysvětlování - je nepřijatelná i pro voliče, kteří s levicí nesouhlasí.

Jeden z poražených - severomoravský hejtman Evžen Tošenovský se může stokrát rozčilovat nad mediálními kouzly amerických poradců ČSSD. Jenže tihle ostřílení, všemi mastmi mazaní "spin doctors" neomylně našli nejzranitelnější místo ODS: ministra Julínka a jeho reformu zdravotnictví.

Nejde snad ani o to, že Julínek zavedl poplatky, s nimiž by se většina lidí asi nakonec smířila. Ale že ODS dopustila, aby se staly jediným výsledkem Julínkových plánů, jinak zahalených do zneklidňujících mlh.

Když Julínek ohlásil záměr privatizovat pojišťovny a fakultní nemocnice, už sám fakt, že se proti němu bouřili známí lékaři, rektoři a akademici, musel vzbudit ostražitost veřejnosti. Když pak Lidový dům zahájil soustředěné odstřelování ministra zdravotnictví, premiér donutil Julínka jeho plány odsunout na neurčito. Tím ale samotní lodivodi korábu ODS jen v očích lidí zesílili podezření, že chystají něco nekalého.

Dovršené dílo zkázy

Další díry pod čarou ponoru navrtali samotní hejtmani ODS.

Jejich soustředěná snaha odstřihnout se od vlády na první pohled vypadala docela prozíravě. Ale v okamžiku, kdy ČSSD proměnila volby na referendum o Topolánkově kabinetu, se tato taktika do jisté míry obrátila proti hejtmanům samotným. Jejich odstup od Topolánka mohl být náhle vnímán i jako vypočítavý pokus zbavit se zodpovědnosti za obraz strany, díky níž před čtyřmi lety vítězně a triumfálně vtáhli do čela krajských zastupitelstev.

Aféra Morava - Tlustý pak spíš byla událostí, která jen zkázu dovršila. Paradoxně ani ne tak vinou obou jejích smutných hrdinů. Vždyť Jan Morava veřejnosti nebyl prakticky znám a Vlastimil Tlustý v době, kdy připravoval tuhle provokaci, byl už v podstatě odepsaným politikem.

Šlo spíš o to, že premiér nedokázal (nebo nemohl?) vyvrátit podezření, že jsou do skandálu zapletení i lidé z jeho nejbližšího okolí, kteří o Moravově podivných snahách věděli. A že vydírání a nátlak už definitivně patří k metodám největší vládní strany.

Zemětřesení

Co bude s ODS dál? Za dobu Topolánkova šéfování jde o první vážnou volební prohru strany. Což mu skýtá určité naděje na přežití minimálně v křesle premiéra.

Hodně bude záležet na tom, jestli se Topolánek skutečně odhodlá k zásadní rekonstrukci vlády, jež by změnila image kabinetu, který v těchto volbách nebyl schopen svou politiku obhájit. Ministři ani premiér nedokázali voličům říct, oč jim jde. Topolánkova a Julínkova tragická obhajoba poplatků před Ústavním soudem je jen jedním z příkladů.

Topolánek potvrdil, že hodlá na kongresu obhajovat funkci předsedy. Pak ovšem musí delegátům přinést uskutečnitelný plán, jasně říct, které zásadní zákony a jak může ještě vláda prosadit. Což se ale neobejde bez odchodu těch ministrů za ODS, kteří se za pouhé dva roky stali pro veřejnost nepřijatelní. A jejich nahrazením politiky, kteří nutně nemusí být vrcholnými straníky, ale hlavně odborníky, včetně špičkového ekonoma, schopnými lidem vysvětlit a prosadit své vize.

Takovéto zemětřesení v řadách vlastních ministrů by pak umožnilo Topolánkovi dát nůž na krku lidovcům, aby stáhli z kabinetu zcela zprofanovaného a krajskými volbami také značně oslabeného Jiřího Čunka.

I kdyby Topolánek prosadil převrat ve vládě, vůbec to neznamená, že si tím zachrání předsednický post v ODS. Zejména mezi jejími středočeskými představiteli se ujímá představa, že by Topolánek měl přepustit předsednictví ve straně a zůstat premiérem po dobu našeho předsednictví EU.

Bém? Hejtmani?

Je ovšem otázkou, kdo by ho nahradil v čele strany. Pražský primátor Bém by asi nebyl ideálním představitelem ODS, snažící se zbavit morálního nihilismu, který ji ovládá od časů opoziční smlouvy. A některý z bývalých hejtmanů? Těžko se mohou prosadit po volebních prohrách.

ODS teď čekají krušné časy. A již déle nemůže odkládat pokus o důkladnou vnitřní obrodu, před níž úspěšně kličkuje od pádu Klausovy vlády před deseti lety.

jiri.leschtina@economia.cz