Český dům na Manhattanu

Již na první pohled je budova z konce 19. století v rezidenční čtvrti Upper East Side, původně navržená německým architektem Williamem C. Frohnem, jiná než všechny okolní stavby. Zatímco pro fasády ostatních newyorských budov jsou charakteristické bílé či červené cihly, domu na rohu 73. ulice a 1. Avenue dodávají jedinečný středoevropský ráz neorenesanční oblouková okna, kamenné obklady a portál lemovaný sloupy .

"Národ sobě" po americku
Honosná pětipatrová Česká národní budova byla dokončena v roce 1897. Na její stavbu tehdy doslova po dolaru přispělo čtyřicet tisíc amerických Čechů z celých Spojených států - tuto skutečnost dodnes dokládá nápis "Národ sobě", umístěný nad jevištěm velkého společenského sálu, který sloužíval k divadelním představením, kulturním setkáním, ale i svatebním veselicím. Tady, v domě stojícím ve čtvrti známé jako Little Bohemia, tedy "Malé Čechy", během svého exilu za první světové války přednášel i Tomáš Garrigue Masaryk.
Po druhé světové válce však Čechů na Manhattanu ubývalo a bývalá sláva České národní budovy začala uhasínat. Na čas ji v šedesátých letech ještě oživilo známé divadlo Off-Broadway, které zde našlo své přechodné sídlo.
Fasáda domu byla opravena sice až v letech 1994-1995, zato velkolepě. Autor její rekonstrukce, architekt Jan Hird Pokorný, se dokonce za svou práci dočkal odměny. Společnost přátel Upper East Side uvedla jeho dílo za příklad citlivě provedené renovace fasády sto let starého objektu a udělila mu cenu za zdařilou rekonstrukci "Exterior Restauration Award".
Přestože se jednu dobu uvažovalo o tom, že se budova Českého centra prodá, roku 2001 ji krajanské spolky zastřešené Bohemian Benevolent and Literary Association (BBLA) za symbolický jeden dolar převedly na český stát s podmínkou, že si v budově ponechají jedno patro. Český stát poskytl na opravu celé budovy finanční prostředky, a zachránil ji tak od zchátrání. Prostory, ve kterých se nyní nachází klubový konferenční sál s cateringovým zázemím, knihovna, Dvořákova pamětní místnost a kanceláře, byly zrekonstruovány podle plánu architekta Martina Holuba a uvedeny byly do provozu v roce 2005 jako úplně první.
Ostatní interiéry takové štěstí neměly. V souvislosti se změnami na české politické scéně se rekonstrukce protáhla, což s sebou přineslo i značný nárůst nákladů - z původních 450 milionů rozpočet povyskočil na 750 milionů korun.

Boj s newyorskou byrokracií
Česká národní budova v New Yorku, jíž dali finální podobu architekti Milan Kvíz a Pavel Joba, je výjimečná nejen svou adresou a fasádou, ale také architektonickým řešením vnitřních prostor. Pompézní společenský sál s balkonem a VIP salonkem ve čtvrtém a pátém patře budovy byl jediným alespoň částečně dochovaným původním prostorem, a proto je nyní pojat jako historická replika, ovšem s novým řešením stěn. Ty byly rytmizovány pomocí rizalitů a otvorů vycházejících z jednotlivých konstrukčních polí zavěšené galerie.
V ostatních částech budovy, kam patří vstupní hala s Generálním konzulátem ČR a velkým promítacím sálem a druhé patro s galerií a Českým centrem, se původní stropy nedochovaly, a proto je výraz nově vybudovaných částí s lehkými transparentními prvky při použití skla, kovů a travertinu ryze současný. Zajímavý spojovací prvek pro všechna patra pak představuje soubor typograficky upravených textů-citátů vycházejících z českých reálií, které byly aplikovány na řezané fólie rozmístěné po stěnách. Moderní a nápadité interiérové vybavení je převážně české provenience.
"Nejtěžší na celé rekonstrukci nebyly ani tak samotné práce jako spíše boj s byrokracií newyorského stavebního úřadu, který každou změnu v projektové dokumentaci schvaloval zvlášť," říká projektový manažer Martin Švorma. Podle něj došlo při pracích i k problémům způsobeným nekvalitně odvedenou prací některých newyorských firem: nápravy chyb pak stavbu nejen zdržovaly, ale hlavně prodražily. "I přes tyto zkušenosti mám z dokončeného díla dobrý pocit, šlo přece jen o prestižní zakázku. Při porovnání obdobných newyorských rekonstrukcí jsme dosáhli vysoké úrovně kvality, což nám potvrdila i řada pozitivních ohlasů," dodává spokojeně Martin Švorma.

-

Snímky Pavel Semerák: Zatímco se architekti při rekonstrukci společenského sálu snažili zachovat historickou podobu interiéru, v ostatních patrech budovy převládá již současný design. Kombinace barev, skla a kovových materiálů je i hlavním prvkem spojovacího schodiště v zadním traktu budovy. Sklo zdobené typografickými motivy vévodí rovněž celému foyer ve druhém patře, kde dnes sídlí České centrum a galerie.