V krabičkách s drátěnými a slaměnými ozdobami se střídají prsty turistů - jednou do nich hrábnou starší japonští manželé, podruhé dva čeští studenti, pak malá Rakušanka. Prodavač letmo přehlíží pult svého čtyřmetrového stánku: vánoční hvězda za tři eura, kovový stojánek na svíce deset eur, pletený andělíček pět eur. "Budete platit kartou, nebo v pohotovosti?" ptá se asi třicetiletý Johann ukryt za červenými stuhami a čerstvým jmelím. O pozornost se mezitím hlásí další zájemci.

Nabito, místy téměř k nehnutí, je všude kolem - tradiční vánoční trhy před vídeňskou radnicí jsou od soboty 15. listopadu v plném proudu. Před novogotickou stavbou se rozpíná park, jejž až do Štědrého dne obsadí desítky stánků. Dojít se k nim dá podle čichu: poryvy větru s sebou nesou vůni tu pomerančového, tu jahodového punče, pečených kaštanů, cukrové vaty, marcipánu, restovaných brambor. Z východu, od Národního divadla, zdobí areál obří kýčovitý věnec, za nímž vykukují první dřevěné boudy. "Glühwein" vítají.

Kupodivu se nikde neválí prázdné plastové kelímky, svařené víno stejně jako punč se rozlévá do stylových porcelánových hrnků. Nikdo si je neodnese, všichni je vrátí, jen občas někomu upadnou.

Světelného smogu je kolem Rathausu víc než dost. Září radnice a září také její stromy, jež pořadatelé ověsili elektrickými lampiony. Pod nimi, pár metrů od purpurou provoněného mumraje, čekají na své návštěvníky také dětské atrakce. "Co to dělá ta stará paní?" ptá se před několikametrovou mechanickou loutkohrou chlapec své matky. "Nevím, ale je to rodina hudebníků," letí k němu odpověď. Zaražený synův výraz je na místě, babičku hrající jako DJ na gramofony zřejmě nikdy neviděl.

Vánoční Vídeň ale není jen trh a atrakce u radnice, živo je také v menších zákoutích kousek dál. Třeba kolem třídy Mariahilferstrasse, v uličkách Sigmundgasse nebo Guttenberggasse. Kmitají v nich stovky lidí, prolínají se s punčovými hrnky a s plněnými bramborami v ruce, korzují, debatují. "Ve Vídni je i normálně hodně živo, ale když se blíží Vánoce, dostane to specifickou atmosféru, je to takové křehké," raduje se šestatřicetiletá Natalie, spolumajitelka nedalekého penzionu.

Všechno má svou disciplínu, stánky jsou otevřené o všední dny do půl desáté, o víkendu do desíti; jakmile se hodiny nachýlí, majitelé je nekompromisně zavřou, ať je kolem zájemců o drink, kolik chce.

Potkat v předvánoční Vídni Čechy není vůbec obtížné. Především pak ve slavné Albertině, kde až do prosince vystavují obrazy Vincenta van Gogha. Dojmy, jež možná pohltí touto dobou nejednoho návštěvníka Vídně, shrnuje osmadvacetiletá Jana Žáková z Prahy: "Je to tady šrumec, spousta lidí v galerii, spousta v ulicích a na trzích. Ale má to prostě něco do sebe."