Jiří Leschtina: Starý mocnář Klaus

Prezident Klaus si po vystoupení na Ústavním soudě pochvaloval, že lidé mohli v přímém přenosu slyšet jeho argumenty proti Lisabonské smlouvě. Snad to bylo skutečně dobře. Na jeho obhajobu "svrchovanosti českého lidu", museli hledět občané, vnímající ekonomickou i politickou propojenost starého kontinentu s němým úžasem.

Klaus lamentoval nad tím že zásadní omezení svrchovanosti České republiky není v textu Lisabonské smlouvy otevřeně zmíněno, ale zašifrováno v nepřehledných ustanoveních. Pak je ovšem otázkou, na základě čeho by vůbec měli soudci dojít k závěru, že Lisabonská smlouva je v rozporu s ústavou.

Prezident jim radí, že by měli vycházet z jednoho svého dřívějšího výroku, podle něhož "přenos pravomocí na orgány EU smí trvat jen za předpokladu, že jsou vykonávány způsobem slučitelným se zachováním státní suverenity České republiky." S tím je podle Klause v rozporu právě ustanovení Lisabonské smlouvy, umožňující přenést některé pravomoci členských států do Bruselu bez souhlasu národních parlamentů.

Ve zmíněném nálezu ale také Ústavní soud upozorňuje, že pokud by vývoj v EU ohrožoval samotnou podstatu naší svrchovanosti, bylo by "třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly orgány ČR". Čímž vlastně říká: přenesení žádných pravomocí není nevratné, pokud by bylo skutečně zneužito proti základním právům našich občanů, nebudeme ho muset (s požehnáním Ústavního soudu) respektovat.

Ranou svrchovanosti není ani přechod na většinové hlasování. Ano, síla našeho hlasu bude, jak prezident upozornil, o polovinu menší než Německa. Zájmy menších států ale bývají ve vztahu k velmocem podobné. A bude záležet na naší schopnosti vytvářet hlasovací koalice s dalšími zeměmi.

Lisabonská smlouva je prostě otevřený dokument, kde není ani žádný dohodnutý cíl, k němuž Evropa směřuje. Všechno je a zůstane v pohybu. Jen náš prezident zamrzl v gestu stařičkého mocnáře, střežícího vlastní vysněnou suverenitu.

jiri.leschtina@economia.cz