Jaroslav Míl: Reformy ještě žádnou vládu nepoložily

Rozhovor s Jaroslavem Mílem proběhl tentokrát telefonicky. Na otázky HN odpovídal z Paříže, kde coby člen delegace Business Europe - největšího zaměstnavatelského svazu v Evropě - čekal na schůzku s prezidentem Sarkozym.

Šéf Svazu průmyslu komentuje plány evropských vlád pro ekonomickou recesi. Podle jeho mínění by český kabinet měl co nejdříve snížit daně nebo odvody na sociální pojištění. Vyjadřuje se také k informaci, podle níž je žhavým kandidátem na post vicepremiéra pro ekonomiku.

HN: Vidíte teď ve Francii nějaké známky horšící se ekonomiky?

Kdepak, Paříž je bohatá. To poznáte spíš na večeřích obyčejných Francouzů nebo na úrovni vánočních dárků. Obavy z krize jsou tu ale samozřejmě velké.

HN: Co říkáte na krizový balíček prezidenta Sarkozyho?

No... pomáhat automobilkám tím, že každý Francouz dostane od státu příspěvek tisíc eur na koupi nového auta, podle mě není řešením. Ani to, že se teď rozdává 200 či 300 eur jako příspěvek na vánoční dárky. Aby stát někomu takto dával, musí předtím jinému vzít.

Daleko jednodušší je snížit buď daně, nebo vedlejší náklady práce - tedy odvody na sociální a zdravotní pojištění. A zjednodušit podmínky pro podnikání.

Ale: rozhodně je dobré, že Sarkozy změnil rétoriku. Už neříká, že kapitalismus je špatný. A přiznává, že jedinou cestou je tržní ekonomika a odstranění bariér.

HN: Líbí se vám některý z evropských plánů na pomoc národní ekonomice?

Velmi mě zaujal nápad Dánska na zrychlení daňových odpisů u firemních investic. To firmám zajistí víc hotovosti, což je klíčová věc.

Pochopitelně - každá země je v jiné situaci a má jiné problémy. Osobně se mi hodně líbí i opatrný přístup německé kancléřky. Nechce, aby stát zasahoval do ekonomiky příliš. Politici už ustupují od neuvážených prohlášení. Uvědomili si, že je nutné dodržovat Pakt stability a růstu. Takže náš tlak na vyrovnané finance nebyl marný.

Jak stát někam vleze, už se vlivu nezbaví

HN: Podle vás by státní nalévání peněz mělo končit u pomoci bankám?

Přesně tak. Krize se dnes zneužívá k tiché dohodě nátlakových skupin s některými politiky. Banky bylo třeba stabilizovat, aby nedošlo k řetězové reakci, která by ochromila světovou ekonomiku. To nejhorší se ale už zažehnalo, každý další zásah do ekonomiky se dřív či později projeví špatně.

Volá se po regulacích, i když se ukázalo, že otevřený svobodný trh funguje, a to velmi dobře. Všechny regulace, které se vymýšlejí, povedou jen ke zhoršení dostupnosti úvěrů. To je příprava na válku, která už byla!

Bohužel, jak stát někam vleze, už se svého vlivu nerad zbavuje. Když slyším o podpoře automobilkám, ptám se: Taky by politici tak bláznili, kdyby krachovaly třeba softwarové firmy?

HN: Nebudou ale na jaře všichni mluvit jinak? Americká vláda možná pomůže obřím automobilkám General Motors, Chrysler a Ford, v Německu se přidá Opel, přidají se Britové... Nebude pak česká vláda pomáhat Škodě Auto?

Obavy mám. Na druhou stranu si nemyslím, že americké automobilky představují pro Evropu velké konkurenční ohrožení. Chce to chladnou hlavu.

Problém amerických automobilek je v psychologii tamních zákazníků. I když stál galon benzinu čtyři dolary, Američané stejně jezdili na oběd tím nejžravějším autem. Dokud lidé budou chtít velká auta, tamní automobilky se nezmění.

Nejlepším dokladem, v jakém stavu automobilky jsou a jak velké rezervy mají, byl přece přílet jejich šéfů na jednání Kongresu v soukromých tryskáčích. Co by se stalo, kdyby je v krizi převzal konkurent? Vůbec nic. Už dlouho je z trhu vytlačují schopnější asijští dodavatelé.

A poslední poznámka: všichni diskutují o klimaticko-energetickém balíčku. A teď bude pomocí automobilkám Amerika zvyšovat výrobu a spotřebu, která povede k dalšímu znečištění? Důležité je dát nějaký rozumný termín pro ekologické limity a automobilky si s tím určitě poradí.

HN: Jestli vám dobře rozumíme: v podstatě souhlasíte se záložním plánem vlády, který počítá se snížením daní a sociálního pojištění, spustil byste jej ale hned a nečekal, až růst ekonomiky spadne pod dvě procenta...

Ano, udělal bych to okamžitě, aby ta opatření už někdy v únoru nebo březnu skutečně zabírala. Není na co čekat. Argumenty, že jsme ostrůvkem stability uprostřed bouře, jsou naprosto iluzorní.

HN: Jak by váš okamžitý záchranný balíček vypadal?

Byl by velmi skromný. Hlavním opatřením by bylo snížení sociálního pojištění, to by pomohlo firmám i lidem nejvíce. Pokud bychom chtěli pomoci úplně všem, mohli bychom se také bavit o výšce DPH. Rozhodující je ale rychlost. Jsme v situaci, řekl bych "pět minut po dvanácté..."

Pak je tu ještě evropský rozměr celé věci. Unie propásla šanci reformovat společný rozpočet, protože jí pan Sarkozy vnutil svou agendu, a zabránil tak chystanému útlumu zemědělských dotací. Přitom v Bruselu lze pracovitostí dosáhnout mnoha rozumných věcí.

Je chyba, když premiér dělá práci za své ministry

HN: Máme tomu rozumět tak, že podle vás ekonomičtí ministři Topolánkovy vlády v Bruselu dostatečně nehájí naše hospodářské zájmy?

Česká politická reprezentace za posledních několik let mohla udělat mnohem víc. Nejen Topolánkova vláda. Myslím, že řadu ekonomických ministrů nahrazuje pan Vondra a pan premiér. Je obecně chyba předsedy vlády, že dělá práci za jiné.

HN: Miroslav Kalousek nebo Martin Říman neumí na rozdíl od Vondry a Topolánka v Bruselu vyjednávat a hájit naše zájmy?

Teď nebudu hodnotit jednotlivé ministry. Ale je prostě problém, že polovina ministrů se v zahraničí prakticky nedomluví...

HN: Osobně se na české předsednictví těšíte. Třem čtvrtinám lidí je ale podle průzkumů ukradené. Čím byste přilákal jejich pozornost?

V souvislosti s krizí se u nás během českého předsednictví bude orgnaizovat několik tisíc akcí, to je obrovská reklama. A také to představuje ohromnou příležitost pro hotely, restaurace a vůbec cestovní ruch. Já bych se předsednictví vůbec nebál. Je to přece nejfantastičtější marketingová akce. Šest měsíců budeme každý den v hlavních zprávách hlavních světových médií.

HN. Takže do toho máme jít naplno jako Sarkozy a přitáhnout pozornost. Být aktivní a přicházet s nápady.

Máme vybrat pět věcí, které chceme prosadit a dotáhnout je. Sarkozy měl stovku nápadů a dotáhl možná dva.

HN: Jakých pět věcí navrhujete?

Za prvé: Sjednotit Evropu při jednáních o zajištění primárních zdrojů surovin. V praxi to znamená společný postup při jednáních s Ruskem. Takovou racionální dohodu bychom měli umět vyjednat.

Za druhé: Rozpočet EU. Irsko do té doby Lisabonskou smlouvu neschválí, takže se bude hlasovat podle dosavadních pravidel. Můžeme prosadit své představy, co by měl rozpočet odrážet.

Za třetí: Potřebujeme zabránit oddalování Evropy a Ameriky. Velkou příležitostí je nástup nové americké administrativy. Tady si neodpustím i osobní poznámku: Evropští politici bohužel budou sklízet, co si v minulých letech zaseli permanentní kritikou Ameriky a vyhraňováním vůči ní. Je zde velké riziko, že Obamova administrativa bude hledat spojence jinde než na našem kontinentě, výrazně víc se může zaměřit třeba na Čínu.

Za čtvrté: Při jednáních o Lisabonské smlouvě můžeme sehrát roli vyjednavače v Irsku.

A konečně za páté: Evropa bez bariér. Pojďme se vracet k tomu, že budeme mít minimum legislativních, byrokratických, licenčních, celních bariér. V rámci unie i vůči světovému obchodnímu trhu.

HN: Když má vláda podle vás dobré nápady, proč tedy dostala volební výprask a má mizivou podporu?

Neumí vysvětlovat, "prodat" změny, absolutně rezignovala na komunikaci s lidmi. Když chcete udělat jakoukoli změnu ve firmě, musíte v lidech vytvořit pocit, že je nutná. To vláda neudělala. Lidé necítili ohrožení, k němuž dochází až teď, takže si logicky říkali - a proč se mají nějaké změny dělat?

Řekl jsem to premiérovi i členům vlády: Kabinety v České republice neprohrávají ve volbách proto, že by voliči nepochopili dobré programy. To není pravda. Končí na tom, že vláda neumí komunikovat - a pak také na větších či menších skandálech, ať umělých nebo reálných.

Vláda je lidem málo srozumitelná, stačí se podívat na diskusi k euru. Dnes jsem se ptal tady v Paříži, když se diskutovalo o tom, jak je na tom kdo ještě dobře: Pánové, kdo z vás analyzoval, co by se dělo v Evropě, kdybychom každý měli svou vlastní měnu? Ten problém současných řešení je přece v tom, že nejdeme koordinovaně.

HN: Jedna otázka na vás, coby někdejšího šéfa ČEZ - co si myslíte o současném vývoji energetického trhu?

To jste mě dostali do úzkých. Umím odpovědět a velmi rád bych to udělal, ale do konce roku jsem pořád zaměstnancem druhé největší energetické firmy v Evropě, italského Enelu, který zastupuji v představenstvu Slovenských elektráren. Zeptejte se mě v lednu.

HN: Proč elektřina zdražuje?

Nebavme se jen o energetice, ale i o službách jako vodárny a železnice. Pokud jsou v Evropě či ve světě tyto společnosti obchodovány na burze, pak akcionáři tlačí management k co nejlepším krátkodobým výsledkům.

Jenže myslím, že tyto firmy by se měly řídit s ohledem na dlouhodobější vývoj. Nikoli se radovat, že jsme zrovna na burze vylétli, nebo bláznit z toho, že jsme spadli o 30 %. To není alfa a omega - tou je zajištění kvalitních služeb, cenově přijatelných, a to i dlouhodobě. Říká se, že energie je drahá, protože není. Ale já si troufnu tvrdit, že v dnešní Evropě jí je po snížení spotřeby nadbytek.

HN: Tak proč se to neprojevuje na cenách elektřiny?

Zeptejte se mě v lednu.

Já a vicepremiér? Neodpovím nijak

HN: Je pravda, že jste dostal od Mirka Topolánka nabídku na post vicepremiéra pro ekonomiku? V tomto rozhovoru už jste zněl jako politik.

Já... S panem premiérem se uvidím v pondělí večer.

HN: A pak bude jasno?

Myslím, že kdo bude vicepremiérem, neví nikdo kromě Mirka Topolánka. Neodpovím vám nijak. Teď si chci užít volný víkend, protože jsem ho už jedenáct měsíců neměl. Pak se v pondělí večer uvidím s premiérem.

HN: Očividně by vás něco takového lákalo.

Od pana premiéra jsem, kdysi v minulosti, dostal nabídku na vstup do vlády dvakrát. Ale člověk to nemá brát jen proto, aby si přidal zajímavou funkci do životopisu. Je to otázka podmínek - jestli máte možnost uskutečňovat své představy. Jinak to nemá smysl.

HN: Ale být jako člen kabinetu u českého předsednictví, to může být zajímavá práce.

To je pravda. Taková hospodářská krize, jaká přijde, vedla v minulých staletích vždy k větší či menší válce. A já jsem spokojený, že poprvé to bude Evropa řešit jinak, diplomaticky, dohodou.

Musí to udělat tak, aby nezpůsobila pnutí mezi bohatou severní polokoulí a chudší jižní. A pokud se to povede, bude to mimořádně skvělá zpráva...

Podívejte, nemusíte být fanoušky Evropské unie, já jsem jím také nikdy nebyl. Ale pokud dokáže takovéhle věci, opravdu rád si za to připlatím.

Jaroslav Míl (50)

Většinu kariéry strávil v elektrárnách. Původně se vyučil elektrikářem, pak vystudoval řízení energetiky na ČVUT, postgraduálně se zaměřil na jaderné elektrárny. Během let 1985 - 2003 prošel řadou funkcí v ČEZ, poslední tři roky jako nejvyšší šéf (pouze v roce 2000 na rok přešel do soukromé Elektrárny Opatovice). Odvolala ho Špidlova vláda.

Od roku 2004 vede Svaz průmyslu, loni se stal členem správní rady Slovenských elektráren. Je ženatý, má dospělého syna a malou dceru.