Jiří Leschtina: Na samém kraji útesu

Zdálo by se, že Mirek Topolánek stráví vánoční svátky v poryvech nejistoty. Premiér však nikdy nepůsobil jako typ trpící přemrštěnými obavami z časů příštích. A pak - kabinet sice stanul na kraji útesu, ale zatím se v parlamentní mlze nerýsuje odvážlivec, který by ho do propasti postrčil.

Jiří Paroubek tvrdí, že získal dost koaličních zběhů na to, aby svrhl vládu. Chování některých vládních poslanců mu dává za pravdu. Jednou věcí ale je onemocnět pár minut před důležitým hlasováním, a druhou vstát a vyslovit se pro pád kabinetu v přímém přenosu. Tuhle roli hrobaře vlády vlastní strany tady ještě nikdo nesehrál.

Šéf ČSSD po zveřejnění posledních volebních průzkumů působí podobně zarytě, jako když po volbách 2006 zbrkle usoudil, že získal s komunisty většinu. Tehdy ho straníci dotlačili až k náznaku omluvy za dryáčnický projev. Titíž mu možná připomenou, že čím déle nechá vládu máchat se v náporu hospodářské krize, tím víc může vydělat v řádných volbách.

Přirozený instinkt by Topolánka mohl vést k souhlasu s předčasnými volbami třeba výměnou za schválení radaru. I kdyby tak uvažoval, nepřesvědčí vlastní stranu, frustrovanou náskokem ČSSD i pochybnostmi, že staronový předseda jí získá zpět aspoň část ztracených voličů.

To jsou důvody, proč se teď vláda asi nějaký čas udrží nad propastí. Kam ale chce vést Evropu?

jiri.leschtina@economia.cz