Zápisky Vladimíra Merty

Jsou to smutná rozloučení. Přátelé, kteří neměli roky čas alespoň letmo se potkat, zaplní děsně stísněný prostor, určený jen k tomu, aby v něm vše skončilo. Smuteční síň. Jeviště odtažitosti, na kterém je náhle místo jen pro jednoho herce. Přítele, kterého jsme opominuli navštívit, když mu bylo nejhůř. Ale co dělat, když nejhůř je nám všem v podstatě pořád? Bylo to úplně jiné představení. Derniéra se vším všudy. V sobotu navečer v divadle Na zábradlí jsme na sebe zírali přes zastřená víčka,...