Nejznámější berlínský squat bojuje o přežití

Jedno parte už má východoberlínský squat Tacheles za sebou. Pár měsíců po pádu berlínské zdi to vypadalo, že bývalý obchodní dům - desítky let neopravovaný - bude zlikvidován. Nestalo se.

Předválečných interiérů se zmocnili anarchisté, volnomyšlenkáři a alternativní umělci všeho druhu. Zdi ozdobili poutavými graffiti, otevřeli nezávislé galerie, kina, hudební studia, divadla i kavárny. Místa se zmocnila kolektivní euforie.

Posledních 19 let působil squat jako zásadní místo nezávislé kultury. Stal se jednou z ikon Berlína. Nechyběl ani v žádném turistickém průvodci. Ročně jej navštíví 300 tisíc lidí.

Teď opět bojuje o holou existenci. Nájemní smlouva, která umožnila umělcům platit pouhé euro ročně, vypršela s koncem prosince. Co bude dál?

Lákavé místo ve čtvrti Mitte přitáhlo zájem developerů. Společnost Fundus Group, která objekt před deseti lety získala od města, plánuje poměrně razantní přestavbu.

Zůstat mají snad jen obvodové zdi. Vzniknou bytové komplexy, luxusní obchody a nákupní haly. Manažer projektu Thomas Schignitz ujistil, že zůstane zachováno kulturní zaměření místa. Málokdo tomu ale věří. Umělecká komunita argumentuje špatnými zkušenostmi z jiných míst. Ale nevzdává se.

"Byli jsme squattery dříve, teď jsme se jimi prostě stali znovu," komentoval nový stav věcí Martin Rieter, šéf nevýdělečné nadace, která umělecké aktivity zastřešuje. "Už jsme do renovace objektu investovali 300 tisíc eur," řekl internetovým stránkám časopisu Der Spiegel.

Oprýskaný Tacheles (v jidiš upřímná pravda) stojí ve čtvrti Mitte nedaleko centra. Pár kroků od pětihvězdičkového hotelu působí pestrobarevná graffiti jako by nepatřičně.

Na prostranství před budovou najdete osaměle stojící pohovku, kterou přinesl náhodný dobrodinec, o kus dál živou hudební produkci, klábosící fanoušky s lahvemi piva v rukou, zastřešený bazar uměleckých předmětů či množství plakátů na neokázalé kulturní podniky.

Někteří z nich mají obavy, že si užívají poslední týdny svobody. "Zavřít to tady by byla ohromná chyba," řekl britskému listu Observer Chálid Chenáví. "Mezi prodejným uměním a skutečným uměním je propastný rozdíl," upozornil.

Lidé, kteří zažili počátkem 90. let atmosféru Tacheles, souhlasí. Někteří z nich ale jedovatě dodávají, že i v těchto alternativních prostorách se konformní umění nenápadně zabydlelo. Začalo prodejem výtvorů s visačkou "squatterské kvality" pro turisty, kteří galeriemi proběhli s cvakajícími fotoaparáty. Úroveň předmětů se postupně přizpůsobovala tak, aby tisícům koupěchtivých zákazníků konvenovala.

Martin Rieter se ale brání, že squatteři se prostě jen přizpůsobili klidnějším časům, které následovaly po kvasu z počátku 90. let.

Přes veškeré pochyby o úrovni tamní umělecké produkce má squat mezi Berlíňany velkou podporu. Už shromáždili 30 tisíc podpisů proti chystaným stavebním změnám.

"Není příliš vhodná doba na stavění luxusních bytů," říká Rieter. Stejně jako další signatáři petice doufá, že plány developerů zastaví ekonomická krize.