Kuchyně, kde vás nenechají zhubnout

Před třinácti lety jsem se pitomou shodou náhod skutálel asi dvě stě metrů z hory Dachstein a přežil klinickou smrt. Poté, co jsem zranění rozchodil, odhodil berle a doplnil chybějící dva litry krve, pořídil jsem si psa, odešel z tehdejšího zaměstnání a koupil si své první volvo. Ladislav Zajíc, zakladatel společnosti Auto Hase (německy Hase znamená zajíc), mi tehdy dal nabídku, která se nedala odmítnout. Lehce ojeté, zelená metalíza, 850 kombi. Auto, o kterém jsem celý život jen tiše snil. Od té doby jsem zůstal švédské značce věrný a s Ladislavem chodíme pravidelně na velké obědy. Jsem velmi rád, že nás osud svedl dohromady.

Ladislav Zajíc kromě koní prakticky nemluví o ničem jiném než o autech. Abych mu nekřivdil, pak ještě o obrazech s koňmi a někdy trochu o hodinkách, pro které má velkou slabost (tedy ty kvalitní). Nepamatuji si chvíli, kdy by se ke svému automobilovému tématu nedostal během několika minut konverzace, ať už se hovořilo o čemkoli. Naštěstí jsou jeho historky skvělé a vtipné. Jeho úspěch a ekonomické úvahy z něj dnes po právu udělaly jistou ikonu mezi obchodníky s auty. Má respekt, skvělé nápady, jeho marketingové postupy sice nezapadají do žádných klasických komunikačních strategií a standardů reklamních agentur, jenže on se vždy trefí do černého.

Přítel na telefonu

Jednou se mne v jakémsi odborném výzkumu zeptali, co je pro mne příklad nejlepšího loajálního zákaznického programu. Pracoval jsem v té době v agentuře Ogilvy pro podobné programy firem Tchibo, American Express, Credit Swiss, ale upřímně jsem musel sáhnout do kapsy a ukázat klíče od svého volva - na klíčence, kterou mi dal Ladislav Zajíc, bylo vyryté číslo pro "emergency call". Vždy, když jsem za ta léta zavolal, přijel rychlý servis nebo jsem dostal náhradní vůz a problém byl neprodleně vyřešen. To je pro mne nejlepší věrnostní klub na světě!

"S restauracemi je to podobné," tvrdí Zajíc, který na schůzku do své oblíbené pražské restaurace Diana přijel s malinko neposlušným čistokrevným belgickým ovčákem Bertem, dárkovými brusinkami a dvěma pecny chleba, který si nechává vozit z Radotína. Do restaurace Diana "si povolil" chodit jen jednou za čtrnáct dnů, protože se snaží zhubnout, ale to se mu v tomto podniku nemůže podařit. Kromě toho, že tu vaří skvěle (v minulých letech několikrát vyhodnoceni mezi TOP 10 nejlepších restaurací podle mého průvodce Grand Restaurant), nešetří majitelé, manželé Kuchařovi, ani na porcích. A Ladislav Zajíc patří do poválečné generace, která není zvyklá nechávat zbytky na talíři. "Dobře vaří a nechtějí vás svlíknout z kůže," hodnotí svou dlouhodobě nejoblíbenější štaci, kde slaví i svá osobní výročí.

Restaurace Diana je tak trochu stranou, zastrčená v Praze 9 na místě, kam člověk musí přijet najisto. Rozhodně na ni nenarazíte náhodou. O to více potěší, že zde mají stálou klientelu a prakticky plno. Majitelé jsou vždy na place, je zde úžasný vinný sklep a pan Kuchař má asi nejrozsáhlejší sbírku hruškovic v zemi. Interiér i menu jsou zaměřeny především na zvěřinu. Dokonce i rajskou omáčku zde dostanete s dančí kýtou. Podle Zajíce je to na "obyčejnou rajskou" škoda, ale věřte mi, není. Místní vyhlášenou specialitou je "halí-belí kachna v zelí", kachní prsíčka mají dvakrát týdně čerstvá z Bordeaux, zelí červené i bílé. Na porcích skutečně nešetří. Jednou jsme zde spolu jedli úžasnou slavnou francouzskou rybí polévku bouillabaisse (musí být nejméně ze čtyř ryb).

Na přání

Tentokrát jsme náš společný oběd pojali ve znamení masa. Jako předkrm husí játra foie gras lehce posypaná rukolou. Dále velmi, velmi hustá dršťková s knedlíčky, sypaná gorgonzolou. A pak něco, co opravdu nemají na jídelním lístku, ale připraví hostovi, když si dopředu požádá: pečené plněné paprikové lusky. Pili jsme portugalské červené víno, které má šéf podniku Kuchař v oblibě, a jako dezert jsme si dali místní jedinečnost: povidlovou buchtu dle babičky, jejíž recept tady úzkostlivě tají.

Ladislav Zajíc byl tentokrát mnohem pilnější strávník než já. Na to, že poměrně dost kouří (i když jen do půlky cigarety), rád dobře a hodně jí, miluje víno z Žernosek, má skvělou kondici, s kamarády jezdí pravidelně na moře na jachtu, chodí do sauny, plavat, se psem na procházky a ještě donedávna pravidelně jezdil na svých koních. Občas prý také prohání svých deset až třicet ovcí, aby mu spásaly jeho polnosti na severu Čech, kde tráví víkendy. Já mu ale mnohem víc než běhání věřím, že rád využívá obřích klasických kachlových kamen v chalupě, v nichž je husička vždy správně propečená. Konečně, umí vařit už od svých čtrnácti let, takže moc dobře ví, co dělá.

Jméno: Ladislav Zajíc

Věk: 67 let

Pozice: zakladatel společnosti Auto Hase

Co by nabídl přátelům, kdyby na to měl 15 minut:

Špagety aglio e olio - tedy jen česnek, olivový olej a feferonky.

Co by nabídl přátelům, kdyby na to měl dvě hodiny:

Divočáka nebo daňka v cibulovém mantlu (slanina a cibule) s rýží nebo knedlíkem, hodně divokého koření.

Jméno: Miroslav a Lenka Kuchařovi

Věk: 55 let

Pozice: majitelé a šéfkuchaři restaurace Diana

Co by nabídli přátelům, kdyby na to měli 15 minut:

Smorrebrod - typický skandinávský lehký oběd, něco jako velký obložený chlebíček: chleba s máslem, na něj míchaná vejce a plátky uzeného lososa. Podávali bychom s ryzlinkem.

Co by nabídli přátelům, kdyby na to měli dvě hodiny:

Jehněčí kýtu na cibulovém a slaninovém základu, provensálské bylinky, česnek, vše zalité půllitrem bílého vína, špenát a brambory.

Předkrm

HUSÍ JÁTRA FOIE GRAS

Polévka

DRŠŤKOVÁ POLÉVKA

Hlavní jídlo

PEČENÉ PLNĚNÉ PAPRIKY

Dezert

BUCHTA PODLE BABIČKY PANA KUCHAŘE