Organizátoři Světového ekonomického fóra rádi dávají lidi dohromady. Specialitou fóra je dostávat na jedno pódium nepřátele a rivaly: Palestince a Izraelce, Indy a Pákistánce, Američany a Íránce.

Letos byl však davoský konsensus prolomen zvlášť okázalým způsobem. Turecký premiér Recep Tajjip Erdogan rozboural setkání s izraelským prezidentem Šimonem Peresem. Erdogana rozhněvalo to, co se stalo v pásmu Gazy a také to, co se mu zdálo jako vůči němu nefair vedená diskuse. Turecký premiér náležitě dramaticky ohlásil, že do Davosu už vícekrát nepřijede.

ft.jpg

Erdoganův odchod zdůraznil hrozbu, kterou pro konsensuální tradici Davosu představuje vývoj v mezinárodní politice. Po několik let bylo Turecko vzorem politiky usmíření, kterou se snaží fórum šířit. Je to sekulární muslimský stát, který je demokratický, je členem NATO a má blízké vztahy k Izraeli. Ale pomalu narůstal latentní konflikt mezi tureckou zahraniční politikou a veřejným míněním v zemi. Průzkumy v Turecku pravidelně vykazují vysokou úroveň antiamerických a antiizraelských nálad. Některé z těchto napětí propukly na povrch při emocionálních vystoupeních pana Erdogana a pana Perese .

Okázalý Erdoganův odchod zdůraznil míru, do jaké míry konflikt v Gaze ještě více otrávil vztahy mezi Izraelem a umírněnými v islámském světě.

Obamovo dilema

Tento vývoj vytváří ožehavé zahraničně politické dilema pro nového amerického prezidenta. Barack Obama dal jasně najevo, že zlepšení vztahů s muslimským světem patří k jeho nejvyšším prioritám. Zároveň však zdůraznil, že jeho závazek izraelské bezpečnosti a podpora Kongresu Izraeli jsou stále silné.

Obamova administrace byla v Davosu zastoupena na nízké úrovni. Nový prezident tam poslal svou dlouholetou přítelkyni Valerii Jarettovou - místo některého z výše postavených zahraničně politických poradců, kteří byli původně na programu fóra. Ale hlavní geopolitické otázky, o kterých se mluvilo v Davosu, se točily kolem USA.

Dva lídři, kteří představovali špičku v Davosu, byli čínský premiér Wen Ťia-pao a jeho ruský kolega Vladimir Putin. Oba zahráli na stejnou notu. Vyzývali k mezinárodní kooperaci. Zároveň však poukazovali na ústřední roli Spojených států v globální finanční krizi a na potřebu multipolárního světa.

Co se týče podstaty, reakce Ruska a Číny na první kroky Obamovy administrace se spíše lišily. Rusové měli důvod k radosti. Věří, že je možná dohoda, podle níž by Američané zpomalili rozmisťování protiraketových systému v Polsku a v Česku a zmenšili naděje Gruzie a Ukrajiny na vstup do NATO. Rusko by naopak mohlo být požádáno, aby pomohlo v jiných důležitých věcech, zvláště v úsilí zastavit íránský jaderný program.

Znepokojení Číňané

Čínská delegace v Davosu byla zřetelně zklamána a poplašena tvrzením nově jmenovaného amerického ministra financí Tima Geithnera, že Čína "manipulovala" svou měnou. Jak na veřejnosti, tak v soukromí toto tvrzení usilovně odmítlali a zdůrazňovali, jaký podíl viny na globální ekonomické krizi mají Spojené státy.

Přes veškerou dramatičnost scény, kterou vyvolal turecký premiér Erdogan svým odchodem z pódia, kde byl izraelský prezident Simon Peres, napětí mezi Američany a Číňany, které bylo vidět v Davosu, se může v dlouhodobém výhledu ukázat jako mnohem významnější. Dává tušit, že mezinárodní ekonomika se může stát dominantním zahraničně politickým tématem roků, které má nový americký prezident Barack Obama před sebou.