Jiří Paroubek: Naše Evropa má tři S: silná, solidární, sebevědomá

Mirek Topolánek napsal do tohoto listu článek s názvem "Náš evropský program: hrdí Češi v čele hrdé unie" (HN, 30. ledna). Nechám stranou skutečnost, že jsem v něm nenašel nic konkrétního, jen reklamní slogany, ve kterých už se normální smrtelník nevyzná. No považte, 2G střídají 3E, pak tady ještě máme různé NERVy a SPARy.

Proměna premiérova

A pak ten nesrozumitelný, takzvaně "bruselský" sloh, ptydepe, kterým se pan Topolánek snažil najít cestu k něčemu, co do nástupu českého předsednictví Radě EU vehementně popíral! Považte, neprošel pan Topolánek zásadní změnou názorů? (Podle mě ovšem užitečnou.)

"Je to především společenství hodnot, z nichž těmi nejdůležitějšími jsou svoboda a solidarita," píše. Tohle vyznání k hodnotám, které zastávala a zastává především česká i evropská sociální demokracie, je překvapivé, slyšíte-li jej z úst předsedy "liberálně-konzervativní" ODS. O to překvapivější, pronáší-li jej člověk, který před časem o evropském ústavním dokumentu prohlásil, že je to shit.

Čin a slovo

Topolánek jde ovšem ve své snaze překrýt skutečnost, že není schopen prosadit ve své straně schválení Lisabonské smlouvy, ještě dál. Líčí unii konzervativním obratem, totiž jako "živý organismus, jehož skutečná podoba se tvoří tady a teď". Jsem opravdu rád, že se stal tak rychle jejím obhájcem. Alespoň slovně. Otázka zní: Můžeme v tomto věřit člověku, který se k myšlence společné Evropy do té doby, než to musel říkat, aby ho v Bruselu brali vážně, vyjadřoval negativně?

Právě rozpor mezi činy a slovy je zásadním problémem českého předsednictví. Má-li Topolánkova vláda jako jednu z priorit energetickou bezpečnost, pak dost dobře nechápu, co může nabídnout Evropě, pokud tuto otázku není schopna vyřešit tváří v tvář realitě koaliční slabé vlády s hrozbou Bursíkova veta jaderné energii.

Topolánek mluví na evropské půdě o nutnosti podpořit jádro a přitom akceptoval v koaliční smlouvě a programovém prohlášení jeho konverzi. Buď Topolánkova vláda, prosazuje-li jádro na půdě EU, vypověděla koaliční smlouvu, nebo nikoliv a pak evropským státníkům lže.

Z tzv. plynové krize si lze odnést jediné: nevěřte titulkům českých novin, které hlásají, že český premiér neodjede z Moskvy dříve, než poteče plyn. Plyn netekl, Topolánek už byl dávno doma a krize se nakonec vyřešila i bez jeho marketingových akcí. Co nám ovšem z této aktivity zbylo, je soulad mezi Mirkem "Mirkovičem" Topolánkem a Vladimirovem Vladimirovičem Putinem.

Vláda, která se do této doby vyznačovala ostrými antiruskými deklamacemi, nyní obrátila o 180 stupňů a doslova podkuřuje kremelské administrativě. Bojuje se přece o letiště...Ne náhodou tento zásadní obrat nastal po nástupu prezidenta Obamy do čela USA, který dal jasně najevo, že stojí o nápravu vztahů s Ruskem.

Co však postrádám u Topolánkovy vlády nejvíce, je koncept řešení ekonomické krize. Opět platí, že vláda, která není schopna předložit plán řešení doma, nemůže mít ambice nastavit řešení pro celou EU.

Rychle, rychle, rychle

Německo již od podzimu pod vedením pravicové kancléřky Angely Merkelové pumpuje miliardy korun do ekonomiky. Všechny okolní státy buď aplikují protikrizové plány, nebo je schvalují v rámci svých zákonodárných sborů. Jen u nás stále na konkrétní návrhy čekáme.

Přitom v těchto chvílích i ty největší ekonomické autority konstatovaly, že kdo rychle dává, dvakrát dává.

Autor je předsedou ČSSD