Jan Komárek: Poplatky aneb Právo podle ČSSD

O protiprávnosti volebního slibu sociálních demokratů proplácet z krajských prostředků zdravotnické poplatky, jsem psal v Hospodářských novinách hned po říjnových volbách. Přiznám se, že když jsem upozorňoval na jeho diskriminační dopady, nečekal jsem, že se v praxi projeví v takové míře.

Noviny píší, že soukromé lékárny buď přicházejí o zákazníky, anebo jim raději poplatky samy proplácejí z vlastních prostředků (ačkoliv nezanedbatelná část občanů peníze od krajů odmítla). Zajímavé jsou reakce některých sociálních demokratů, které mnohé vypovídají o jejich představách o demokracii a právním státu.

Nejprve autor celého nápadu, David Rath: "Pokud jde o nerovnost na trhu, v demokracii podle mě platí, že největším arbitrem je rozhodnutí lidí ve volbách. My jsme slibovali, že pokud vyhrajeme volby, zaplatíme poplatky lidem v krajských nemocnicích. A to plníme."

O tom, že demokracie nespočívá v neomezené vládě většiny, již byly popsány stohy papíru. Připomeňme otřepaný příklad: nacisté se k moci dostali také díky volbám. Z Židů učinili bytosti druhého řádu, německé voliče to tehdy příliš nevzrušovalo. Kde pak většina Židů skončila, víme dobře.

Sociálnědemokratický Náměstek hejtmana Olomouckého kraje Michael Fischer zase reagoval na postup některých soukromých lékáren, které pacientům rozdávají krajské formuláře k proplacení poplatků, takto: "Chápu to jako nějakou demonstraci těch podnikatelů. Možná si z lidí dělají legraci. Lékárník je ale člověk vysokoškolsky vzdělaný, měl by vědět, jak veřejná správa funguje."

Na rozdíl od pana Fischera si jako vysokoškolsky vzdělaný člověk představuji, že se veřejné peníze nepoužívají k tomu, aby se systematicky znevýhodňovala jedna skupina podnikatelů, navíc ještě za jejich vlastní peníze (které jim stát předtím odebral na daních).

Také jsem si myslel, že je třeba při výkonu veřejné správy respektovat zákon. Zajímavý je v té souvislosti argument Zdeňka Koudelky, bývalého poslance za ČSSD a dnes vyučujícího ústavního práva na Masarykově univerzitě: "Centrální moci přísluší přijímání zákonů, ale konečná podoba jejich aplikace je v rukou krajů, jež zřizují většinu nemocnic. ... Spory mezi kraji a státem jsou projevem dělby moci, která zabraňuje její zneužitelné kumulaci v jednom centru."

Zkusme tuhle logiku uplatnit i jinde. Co třeba pravidla silničního provozu? Podle Koudelky by zřejmě bylo možné, aby se třeba v Brně začalo jezdit opět vlevo, popřípadě v jeho okolí zavést na dálnici tolik diskutovanou stošedesátku. Proč ne? Nejsou prostě pravidla silničního provozu projevem centralizmu, kterému by kraje měly demokraticky čelit? Nebo je to tak, že jak centrum, tak kraje mají své vymezené kompetence a financování zdravotního systému do nich nepatří?

Bývalý komentátor HN Jan Macháček volá po tom, aby do nastalého chaosu zasáhl parlament. Podle mého názoru však má prostředky k vynucení zákona ministerstvo vnitra prostřednictvím své dozorčí pravomoci nad výkonem krajské samosprávy.

Právní řád České republiky není tak bezbranný, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Autor, doktorand Právnické fakulty Oxfordské univerzity, se specializuje na evropské právo.