Není to tak dávno, kdy ČNB ve snaze bojovat s ekonomickou krizí a vzhledem k očekávanému dalšímu poklesu inflace snížila svou dvoutýdenní repo sazbu o půl procentního bodu až na 1,75 %. Zároveň se pokusila morální intervencí zastavit dle jejích slov nepřiměřené oslabování české koruny. O určitém riziku takovéhoto postupu, kdy na jedné straně ČNB dala snížením úrokových sazeb kurzu impulz k dalšímu oslabení a na straně druhé se tomuto oslabení snažila zabránit, referoval již v té době například Jiří Havel. A výsledek? Od té doby za pouhých deset dní oslabila koruna o více než pět procent a téměř prolomila metu 30 Kč.

To již vrcholní bankovní představitelé nevydrželi a nejdříve ústy Miroslava Singera a poté společným prohlášením centrálních bank Česka, Polska, Maďarska a Rumunska pohrozili zvýšením úrokových sazeb, aby zkrotili neposedné středoevropské měny. To, zdá se, prozatím pomohlo. (Je nutné říci, že koruna klesala zejména proto, že s ní byly spojovány charakteristiky regionu).

Zatím úspěšná taktika centrálních bank je jednoduchá: ohlášením úrokových změn chtějí ovlivnit očekávání aktérů na devizovém trhu, aby nestahovali spekulativní kapitál ze střední Evropy tempem, jakým to činili doposud. Ale co když své sliby zvýšit úrokové sazby banka nakonec nesplní? Pak lze očekávat, že kurz opět oslabí na hodnoty před touto intervencí.

Bohužel, nepříjemným důsledkem může být i oslabení důvěryhodnosti centrální banky, a tedy snížená schopnost regulovat inflaci a kurz v budoucnosti. Není třeba dodávat, že v současných těžkých časech, míněno poklesem HDP a deflačními tendencemi, není zvýšení úrokových sazeb příliš pravděpodobné. Společná akce čtyř centrálních bank je tedy nejspíš trikem, jak posílit měny středoevropských zemí bez nutnosti zvyšovat úrokové sazby a ještě více tím poškozovat reálnou ekonomiku. Jenže každý trik se nadužíváním okouká a kouzlo přestane působit.

Emisní banka je podle ústavy zodpovědná za udržení cenové stability, nikoli za kurzový vývoj, který vyhovuje tu exportérům, jindy importérům. Prudké změny kormidla měnové politiky v konečném důsledku zpravidla vedou k vysoké volatilitě kurzu, která neprospívá nikomu.

Za druhé je nutné se nejspíš smířit se skutečností, že v současné nejisté době bude mít monetární politika spíše zanedbatelnou účinnost, která se v efektu bude omezovat právě na oblast kurzu. Případné další snížení sazeb nebude s největší pravděpodobností komerčními bankami následováno; ba naopak vidíme, že komerční banky své úroky spíše zvyšují. Komerční banky prostě dál sedí "sedí na penězích", bez ohledu na banky emisní.

Tváří v tvář této situaci udělá ČNB možná nejlépe, nebude-li intenzifikací svých kurzových hrátek dále zvyšovat již tak dost vysokou nejistotu tržních aktérů. Spíše by se měla soustředit na regulaci a dohled nad finančním trhem. Z prekérní situace, do které jsme se dostali, nás vyvede spíše vhodný fiskální stimul než expanzivní monetární politika.

Autor studuje IES FSV UK a CERGE-EI