Petr Kolář: Nepřipouštím, že by se Obama zřekl radaru

/Od našeho zpravodaje z Washingtonu/

Americký prezident Barack Obama přijede 5. dubna do Prahy na pozvání českého předsednictví EU. Pokud bude mít tiskovou konferenci, tak od českých médií bezpochyby přijde otázka, jak a zda vůbec bude jeho administrativa pokračovat s projektem radaru v Brdech. Český velvyslanec v USA Petr Kolář odhaduje, že na odpověď bude stále ještě brzo.

HN: A co by podle vás Obama nejspíše řekl?

Myslím, že bychom neměli čekat nějaké jednoznačné vyjádření. Nejspíše by řekl, že jeho administrativa celou problematiku protiraketové obrany stále prověřuje.

HN: A nemrzí vás to?

Mrzí, ale rozumím tomu.

HN: Ale co když je výraz "prověřuje" krycím slovem pro zrušení projektu?

My jsme nic takového od nikoho neslyšeli. S Polskem pokračují jednání na smlouvách, teď v březnu mají další kolo. Ze strany administrativy a demokratů v Kongresu je zde ovšem nový silný důraz na to, aby vynaložené prostředky odpovídaly předpokládané funkčnosti systému.

HN: Ellen Tauscherová, předsedkyně výboru, který na projekt přiděluje peníze, minulý týden zopakovala, že ve výstavbě základny v tuto chvíli nechce pokračovat...

Předsedkyně Tauscherová vždy říkala, že k tomu, aby jednoznačně mohla podpořit instalaci interceptorů v Polsku, musí mít jistotu, že systém je skutečně funkční. Ona, ani administrativa však nikdy nezpochybnily protiraketovou obranu jako takovou. A evropský prvek má dva komponenty: interceptory a radar. Ten je vyzkoušený, o tom nejsou v Kongresu ani v administrativě pochyby.

HN: Je tedy možné, že český radar bude pokračovat, ale polská základna ne?

Tak obecně to je možné, ale takhle daleko oni určitě ve svém uvažování nezašli. I proto, že zde je stále prvek české nejistoty - neratifikované smlouvy.

HN: Ale pokud by se americká administrativa rozhodla, že nechce pokračovat. Záleželo by vůbec na tom, zda Česko má, nebo nemá ratifikovanou smlouvu?

Pokud by se to mělo stát, což v tuto chvíli nepřipouštím, tak by Američané nemohli jen tak říct, skončili jsme, jasná zpráva. Ve smlouvách máme dojednánu dlouhodobější vědecko-technickou spolupráci. A tady bychom řekli: O. K., obě strany jsou seriózními partnery, pokračujme podle dohod.

HN: Obamovi ale lidé ještě říkají: Když přesvědčíme Írán, když získáme ke spolupráci Rusko. Jak chápete tato další "kdyby", při jejichž naplnění by administrativa projekt zrušila?

Rozumím tomu tak, že nová administrativa se pokouší, jak ostatně slíbil Obama před volbami, o nový strategický přístup. To jsou správná politická gesta, která musí Obamova administrativa učinit, třeba že s vědomím toho, že realita může být nakonec výrazně jiná.

HN: Takže říkáte, že Američané za a) vědí, že neuspějí, nebo za b) jsou naivní?

Ne, administrativa jasně řekla, že má vůli ke spolupráci, ovšem za předpokladu, že to bude správně pochopeno. Viceprezident Joe Biden necitoval jen připravenost restartovat vztahy, ale také to, že Obamova administrativa nepřipouští žádné obnovování sfér vlivu.

HN: Ale může se současné Rusko změnit?

Je to možné, ale je to běh na dlouhou trať, vyžaduje to postupné budování důvěry.

HN: Ale co když chce vyjednáváním Moskva jen zdržovat, utahat Washington a projekt umořit?

Ano, toho se skutečně obávám. Lidé v Obamově administrativě podle mě nejsou naivní, mluvit s nimi o Rusku ovšem nyní pokládám za jednu ze svých priorit. Nejen jako český velvyslanec, ale i za české předsednictví EU.

HN: S jakým cílem?

Nejsem paranoidní, vím, že Rusko není Sovětský svaz. Ale nevím například, jak moc Američané vnímají, že Rusku jde také o ekonomické zájmy. Když Rusku říkají, pomožte nám s Íránem, a pak vás nemusí trápit obranný systém v Polsku a v Česku, tak doufám, že si uvědomují, že v ruském zájmu je vyšší cena ropy. A je pak v jeho zájmu kooperující Írán? Je prostě nutné, aby Evropané a Američané komunikovali o politice vůči Rusku, snažili se Rusko angažovat, ale zároveň měli stanovené mantinely

HN: Jenže například Německo má v tuto chvíli ve vztahu k Rusku mantinely jinak, než Česko. Lze tak vůbec mluvit jménem unie?

Jednota tam není a jen tak nebude, ale to přece není v zahraniční politice a v diplomacii nic mimořádného. Naším zájmem by ovšem mělo být alespoň základní zájmy definovat. Protože pokud by se mělo stát, že by se Američané přes naše hlavy měli začít bavit s Ruskem o novém uspořádání v Evropě, tak jsme ztraceni.