Tanec miliard kolem obří zakázky

Starými ekologickými škodami jsou zatíženy zprivatizované státní podniky. Už koncem tohoto měsíce má ministerstvo financí oznámit jména firem, které z prvního kola propustí do finále tendru o "zakázku století" na odstraňování těchto škod. Ve hře je zakázka v hodnotě kolem sta miliard korun.

Jenže stále nejsou jasné dvě zásadní věci, kolem nichž se přitom celá akce točí: zda bylo opravdu nutné vypsat jen jedinou zakázku, a kolik za ni má stát aspoň zhruba utratit.

Rok 2015 není "konečná"

Zástupci organizace Transparency International upozorňují, že soustředění všech jednotlivých zakázek do jediného tendru je neprůhledné. Státu tady může utéct spousta peněz, protože samostatné tendry lze lépe ohlídat. I ministr financí Miroslav Kalousek připustil, že "riziko korupce u tak velké zakázky může být obrovské".

Grafika: Kdo je ve hře o obří ekologickou zakázku
(článek pokračuje pod grafikou)

Ministerstvo financí při prosazování jediné zakázky vždy zdůrazňovalo, že je třeba škody odstranit do roku 2015. A to se dá podle něj stihnout právě jen obřím tendrem, dosavadní postup po jednotlivých zakázkách by byl zdlouhavý. "Nebyli bychom schopni do roku 2015 dostát svým závazkům," tvrdil ministr financí Miroslav Kalousek ještě na přelomu roku.

Jenže teď se ukazuje, že žádný "konečný termín" v roce 2015 neexistuje. Nikdo ho nepožaduje po ministerstvu, ani ho nechce třeba Evropská unie po Česku.

Kde tedy ministerstvo toto klíčové datum, které umožnilo celý projekt prosadit, sebralo? "Termín 2015 je náš kvalifikovaný odhad, dokdy je možno velkou většinu škod odstranit," přiznává nyní ministerstvo ústy mluvčí Zuzany Chochiolové. I když se ale škody nestihnou odstranit do roku 2015, žádné sankce Česku podle ní nehrozí. Totéž potvrzuje i ministerstvo životního prostředí. "Ne, nikde žádný termín k odstranění škod stanoven nebyl," zdůrazňuje mluvčí Jakub Kašpar.

Argument, že je nutné vše řešit jedním tendrem z časových důvodů, tedy neplatí. A pochyby jsou i o tom, kolik - aspoň přibližně - má stát vítězné firmě zaplatit.

Stále se totiž operuje s cifrou 114 miliard korun jako maximem, s dovětkem, že výsledná cena v tendru asi bude "o něco nižší". Ovšem těch 114 miliard korun není ani přibližná hodnota nákladů, za něž se stát zavázal staré ekologické škody nahradit - a za něž by to měla udělat vítězná firma. Jde jen o takzvanou garanci, teoretickou maximální sumu, kterou stát za sanace může nejvýše zaplatit.

Hra o desítky miliard

Skutečnou výši nákladů na sanace si budou ověřovat účastníci tendru až ve druhém kole. Mají k tomu dostat ekologické audity zamořených lokalit. Vše bude neveřejné. Daňoví poplatníci si tak nebudou moci ověřit, zda je vysoutěžená vítězná cena třeba sto miliard úměrná realitě. A že "rozptyl" v odhadech skutečných nákladů na sanace je obrovský, to potvrzují i zjištění HN.

Ministerstvo financí stále počítá s "plus minus" sto miliardami. Ale František Benda, ministr životního prostředí z počátku 90. let (kdy závazky státu na odstranění škod vznikaly), odhadl reálnou výši škod jen na 40 miliard.

Odstraňováním škod po jednotlivých zakázkách se jako šéf Fondu národního majetku v letech 1994 až 1998 zabýval i Roman Češka. "Z tehdejších zkušeností odhaduji, že skutečné náklady na sanaci mohou být méně než polovina té maximální částky 114 miliard," říká nyní Češka.

Ministerstvo financí a vláda ovšem mohou maximální hranici, kterou stát vítězi tendru vyplatí, naopak ještě zvyšovat. Mohou totiž zvyšovat garanci různým firmám, jimž se stát zavázal škody odstranit. A přesně o tom bude jednat kabinet právě dnes - kdy chce zvýšit tyto garance Spolaně a dalším třem podnikům.