Jan Kaplický po sobě zanechal knihu o otci

"Na první místo před umění výtvarná, literaturu, divadlo, hudbu, tanec a kinematograf nutno klást umění žít." Moudrý citát publikoval poprvé v roce 1928 ve Volných směrech výtvarník a pedagog Josef Kaplický. Jeho syn, nedávno zesnulý architekt Jan Kaplický, připravil o něm knihu. Jmenuje se Josef a Josef a je věnována Josefu Kaplickému mladšímu, umělcovu vnukovi.

Posmrtně vydaná publikace z edice Respekt je vydavatelskou hříčkou. Není to monografie - chybějí v ní odborné texty. Není to ani vzpomínková kniha, na to je tam příliš mnoho uměleckých reprodukcí. Kniha Josef a Josef je graficky vytříbenou poctou s velmi osobními rysy: posledních pár stránek patří dětským kresbičkám Josefa juniora.

Dobrá židle je neosobní

Spojení mezi dědem a vnukem, které rozděluje téměř století, je jen lehce naznačené. Přítomnost "prostředního" z Kaplických, architekta Jana, který do knihy vybíral reprodukce a napsal i stručnou vzpomínku, je však dojemně osudová. Nenápadně naznačuje rodinné spojení a zodpovědnost i mezi generacemi, které se nikdy nemohly setkat.

V "prvním plánu" je však kniha medailonem Josefa Kaplického. Není třeba obšírných slov o jeho sečtělosti, úvodní stať z Volných směrů je brilantní, stále aktuální úvahou o životním stylu a užitém umění.

Josef Kaplický se například vysmívá "umprumáctví", tedy tendenci tvůrce, jež "z věcí, které mají jen sloužit, chce dělat soběstačné umění. Jistá mnohomluvnost tam, kde je třeba být lakonickým." Vlastností dobré židle nebo sklenice (což není třeba brát jen doslova) je podle něj neosobnost. "Dovoluje nemyslit na autora a jeho nápady," vysvětluje Josef Kaplický, který má zrovna tak málo pochopení pro opačný extrém, "sektářský purismus".

Reprodukované obrazy, skici, sochy a plakáty ukazují Kaplického jako vyhraněnou osobnost. Ženská torza a akty jsou silně stylizované, výrazně klenuté linie zvýrazňují hmotu. Kaplického výraz je současně velmi prostý, obrazy i plastiky působí pokojně, oduševněle.

Učitel Šimotové či Cíglera

Josef Kaplický je známý hlavně jako pedagog, který vyučoval mnoho slavných umělců. Jeho ateliérem prošla Adriena Šimotová, Vladimír John, René Roubíček, Václav Cígler či Ladislav Libenský. "Jeho myšlenky nás později provázely, pomáhaly utvářet náš osud i naše soukromé dílo vlastně nejúplněji až tehdy, kdy jsme dokázali zapomenout na ten nejbezprostřednější vliv," vzpomíná v knize Adriena Šimotová, která Kaplického současně popisuje jako člověka plachého a uzavřeného až odmítavého k okolí.

V publikaci samozřejmě nechybí ani text iniciátora knihy Jana Kaplického, který balancuje mezi sentimentem a lakoničností. "Miloval moji matku," píše například architekt, "On jí vykal, ona mu tykala."

Důvod, proč kniha vznikla, možná naznačuje krátký povzdech Jana Kaplického. Architekta mrzí, že v posledních letech života byl jeho otec víc pedagog než umělec. "Ničili ho nejdřív fašisti, potom komunisti," dodává nedávno zesnulý architekt.

Knihu Josef a Josef brzy doprovodí i stejnojmenná výstava v pražské Galerii Zdeňka Sklenáře, která se bude konat od 19. března do 2. května.

Jan Kaplický: Josef a Josef. Vydal Respekt Publishing, 2009. 450 Kč.