Saúdové a Čína posílili svůj vliv ve světě

Státní investiční fondy ze Středního východu, Číny, Ruska a dalších zemí využily současné krize k tomu, aby posílily svůj vliv ve světovém hospodářství. Loni se jim pomocí akvizic podařilo zvýšit hodnotu spravovaného majetku o 18 procent na zhruba 3,9 bilionu dolarů. Vyplývá to ze zprávy společnosti International Financial Services London (IFSL).

Podle ní letos investiční fondy pod státní kontrolou poleví v expanzi. Arabové už nemají tolik peněz, neboť jim klesly příjmy z vývozu ropy. "Nicméně, státní investiční fondy do roku 2015 zhruba zdvojnásobí svůj majetek na osm bilionů dolarů," míní hlavní autor zprávy Marko Maslakovic.

Sázka na komoditní trhy

Investiční fondy kontrolované vládami si podle zprávy IFSL během minulého roku dále "namasírovaly" finanční svaly bez ohledu na ztráty, které utrpěly v bankovním sektoru. Od léta 2007 do konce loňského roku poskytly tyto fondy americkým, britským a švýcarským bankám kapitálové injekce přesahující 60 miliard dolarů. Oplátkou v nich získaly nezanedbatelné majetkové podíly.

Ale investoři, hlavně arabští, na těchto investicích těžce prodělali. Zahojili se však v jiných sektorech, především v těžbě paliv a produkci kovů. "Vlády kontrolující investiční fondy budou více vstupovat na komoditní trhy, a to nejenom přímo, ale i prostřednictvím investic do hedgeových fondů," komentuje pro agenturu Reuters Amrita Sen z britského peněžního ústavu Barclays Capital.

Touto cestou se vydá také Čína, která se netají tím, že se chopí příležitosti, kterou jí nyní nabízejí levnější aktiva v důlním průmyslu. Čínská společnost Chinalco hodlá se státem v zádech investovat 19,5 miliardy dolarů do britsko-australského těžebního gigantu Rio Tinto a zvýšit v něm svůj podíl, který drží společně s americkou firmou Alcoa, na 19 procent. Číňany zajímá nerostné bohatství v Africe, kde investují mimo jiné do těžby měděné rudy v Zambii.

Další injekce i pro Evropu

Státní investiční fondy se rozhlížejí i po Evropě, kde se firmy jejich menšinovým podílům nebrání. Právě naopak. Vstup takového partnera nevylučuje například Telecom Italia. Jeho šéf Franco Bernabe už loni na podzim sdělil, že se ohlíží po potenciálních nových investorech, kteří by zadlužené firmě poskytli kapitál.

V úvahu připadá třeba Libye, jejíž centrální banka už je významným akcionářem peněžního ústavu UniCredit. V únoru byla uzavřena dohoda, podle níž Libyjci koupí od UniCredit konvertibilní dluhopisy (cenné papíry později směnitelné za akcie) za 250 milionů eur. V budoucnu by tak mohli podle italského listu La Stampa držet až sedm procent akcií UniCredit (dnes je to necelých pět procent).

O kapitál ze Středního východu jeví zájem i Francie. Podle deníku Financial Times nabízí ve společnosti Areva, dodávající zařízení pro jaderné elektrárny, až pět procent akcií investičním fondům ze Středního východu.

Vlády převádějí do investičních fondů peníze, jež jim plynou z vývozu surovin, ale i hotových výrobků a služeb (Singapur). Doplnit je mohou také z rozpočtových přebytků a příjmů z privatizace.

Nejvíce státních fondů (s podílem asi 45 procent na spravovaném majetku) pochází ze Středního východu. Zhruba třetina připadá na ostatní asijské země (Čína, Singapur), které svoji sílu čerpají ze zvyšujících se devizových rezerv. V Evropě je hlavním hráčem Norsko.