Petr Fischer: Když Soros přemýšlí o krizi...

Finančník a filantrop George Soros je nesporným odborníkem na finanční krize. Koneckonců v roce 1992 jednu takovou způsobil, když soustředěným spekulativním útokem položil britskou libru. A kdo jiný než ten, jenž umí krizi spustit, by měl také vědět, jak z ní ven.

To byl také jeden z důvodů, proč se Soros odhodlal napsat o současné úvěrové krizi knihu. Už název díla Nové paradigma pro finanční trhy, vybavený podtitulem Úvěrová krize 2008 a co dál (česky knihu na konci března vydá nakladatelství ELK), dává tušit, že investorská celebrita bere současnou krizi přímo bytostně, tedy jako událost ničící základy všeho, co jsme považovali za jisté (na finančních trzích i jinde).

Že tato krize - která, jak se neustále opakuje, abychom se opravdu nemýlili, je největší od třicátých let minulého století - je "výzvou ke změně", hlásá kdekdo. Soros se od jiných proroků změny liší tím, že také ví proč, co a jak se se má změnit.

Superbublina

Od investora, který strávil desítky let přeléváním a kumulací majetků na burzách a v investičních fondech, by se dalo očekávat, že poradí s tím, jak zajišťovat peníze. Neboli jak se bránit před ztrátami v časech turbulence. Ostatně on sám několik let řídil jistý zajišťovací (hedgeový) fond. Soros ale dělá spíše opak: zkoumá způsoby, jimiž se peníze na trzích ztrácejí, a dělá to dokonce tak cíleně, až se ze ztrát stává skutečné centrum dění na trhu.

Obrací tím staré ekonomické dogma, podle něhož trhy fungují tak, že tíhnou k rovnováze. Soros říká něco jiného: podstatou trhů je vytváření bublin, nadhodnocených aktiv, které pak najednou praskají. Ničivé účinky takových propíchlých bublin jsou úměrné předchozí slepé důvěře a míře globálního propojování. A protože současná bublina je dílem vskutku globálním, je také pochopitelné, že má trochu jinou podstatu než všechny předchozí. Proto jí autor také říká superbublina.

Sorosův popis příčin a postupu krize je pečlivý (nabízí i řadu důkazních grafů), přitom zůstává srozumitelný. Výklad o podivných způsobech zajišťování úvěrů, které spolu s příliš dlouhým obdobím nízkých úrokových sazeb odstartovali celou krizi, patří k tomu neprůzračnějšímu, co bylo o tomto tématu dosud napsáno.

Soros má ale větší - řekněme myslitelské - ambice. Nejde mu o konkrétní popisy a příklady selhání, nýbrž o podstatu a změnu systému, v němž žijí nejen finančníci a burziáni.

"Lidé kupují a prodávají akcie s tím, že předjímají jejich budoucí ceny, ovšem tyto ceny závisí na očekávání investorů," píše Soros. Očekávání pak není totéž, co vědění, proto se jej pokoušíme nahrazovat úsudkem a předpojatostí. "Jsou to právě předpojaté názory a mylné představy zúčastněných, co do běhu událostí vnáší prvek nejistoty," píše Soros, který tomuto pohybu říká reflexivita.

Neotravujte s rozumem

Ani finanční svět, zdá se, nefunguje tak, jak si teoreticky myslíme, ale často právě tak, jak momentálně chceme, přestože skutečnost je vlastně úplně jiná.

Soros oživuje starý paradox odvozený od Heisenbergova principu neurčitosti (hmota se projevuje jako částice i jako vlnění, co je co, nelze přesně určit, je to na rozhodnutí pozorovatele). Podle něj je manipulativní síla pozitivních (negativních či jiných) očekávání stejně veliká, jako používaná míra poznání. Pozorovatel vždy ovlivňuje to, co pozoruje, a to tak silně, jak veliká je jeho touha.

V případě finanční krize se to projevovalo na prognózách a obchodech bank a dalších investorů. To když rozšiřovali aktiva o položky odvozené přes třetího či čtvrtého zajišťovatele, aniž by se starali o případná rizika. Očekávání zisku a hladkého prostředí dokonale zmanipulovalo rozum. Odhalilo základní mezeru v ekonomickém vědění, kterou nelze bez změny postoje nikdy bezpečněji zaplnit.

Soros dokonce tvrdí, že tento odpor ke skutečnému fungování reality - odpor k reflexivitě - je obecnou vlastností ekonomů, ba ekonomie jako vědy. "Refelexivita brání ekonomům vytvářet teorie, které by vysvětlovaly a předpovídaly fungování trhů stejným způsobem, jakým přírodovědci mohou vysvětlovat a předpovídat přírodní jevy. Aby mohli stanovit a chránit status ekonomie jako vědy, ekonomové prakticky vyloučili reflexivitu z jejího obsahu".

Nové paradigma, o němž mluví Sorosova kniha, vychází z předpokladu reflexivity všeho jako ze základní premisy. Je-li taková manipulace skutečnosti, které se často dopouštím podvědomě, také základem fungování trhů, pak se jejich regulace jeví jako užitečná nutnost. Nutnost, která může minimálně zmenšovat velikost bublin, jež v budoucnu prasknou.

Touha, která umí zakřivit

Sorosova snaha uplatnit se v krizi konečně jako filozof a systémový myslitel, vypadá místy úsměvně. I připomínaný rozdíl mezi humanitními a přírodními vědami je přece jen problém vyřešený už romantikou případně Gadamerem. Sympatické ale je, že je to snaha přiznaná. Soros chce pouze připomínat některé nalezené pravdy, jež byly přeslechnuty, a to se všemi riziky, které takovému nevděčnému úsilí nastavuje čas.

"Není důvod se dnes (duben 2008) obávat globální recese," tvrdí Soros, a my už víme, že neměl pravdu. Vzývaná reflexivita jednou dostane každého....

petr.fischer@economia.cz