Někteří pamětníci v příhraničním Tachově vzpomínají na zlaté časy před dvaceti lety. Někdejší pevná hráz socialismu a míru vynikala zemědělstvím, státní statky stavěly lidem bytovky i kulturní domy, oficiálně neexistovala nezaměstnanost, kdo neřídil traktor nebo kombajn, pracoval ve státním Plastimatu nebo Jednotě. Tisíce horníků z blízkých uranových dolů propíjely denně v "Uran baru" a dalších osvěžovnách na tehdejší dobu nevídané mnohatisícové platy.
Dnes Uran bar - byť přestavěný - jen nostalgicky vzpomíná v přízemí poloprázdné ubytovny na kdysi zaplněný lokál. Horníci nikde. Ještě před rokem tolik žádaní gastarbeiteři zmizeli po stovkách, statky zanikly, Plastimat - dnes Alfa Plastik - propouští a s ním i spousty firem - především těch, které přišly zpoza jen pár kilometrů vzdálené německé hranice.
Ještě před rokem jim zásoby místních zaměstnanců nestačily. Teď na Tachovsku připadá na jedno volné místo v přepočtu 24,6 uchazeče o práci. Republikový průměr přitom jen sotva převyšuje číslovku osm. Nezaměstnanost na Tachovsku právě vzrostla na 11,4 procenta a zdejší úřad práce eviduje pouhých 136 volných míst.
Mizí lidé i tržby
Od konce loňského roku přichází jedna špatná zpráva za druhou. "Happich přesouvá výrobu do Plzně, Konfektion ze Starého Sedliště propouští na 75 lidí, Weigelt z Milíkova na 120 lidí, Elektrometall přesouvá produkci do Mariánek a o práci přijde několik desítek lidí," vyjmenovává Eduard Šimůnek z tachovského úřadu práce část - shodou okolností německých firem, které se nyní zbavují zaměstnanců.
Výrobu ale omezují i další - třeba tachovské firmy Alfa Plastik, Inotech, Respo, plánský Keraplast, TekovSurpro, dřevokombinát. A všichni si ještě pamatují, když stříbrská Alcoa Fujikura propustila loni na podzim přes 600 lidí, nejvíce za poslední roky na celém Tachovsku. Na vysoké tržby tak už jen vzpomíná většina z obchodů třináctitisícového okresního města.
"Loni ještě chodili nakupovat aspoň ti dělníci z ciziny. Teď by nám byli dobří," říká pokladní z prodejny potravin na náměstí.
Hlavním dodavatelem - byť omezeného počtu - pracovních míst zůstávají Němci. Pořád platí, že v Německu přežívá řada firem jen díky tomu, že má u nás "prodloužený pracovní stůl". "Ale zaplaťpánbůh za to," říká tachovský znalec německého pracovního trhu a podnikatel Rudolf Tomšů. "Nebýt toho, tak už tady máme 20 procent nezaměstnaných."
Kvalifikace a němčina
Práce už je v Tachově a okolí prakticky výhradně jen pro kvalifikované lidi. Dělníky k pásu nechce nikdo. O tom ví své i mladý vedoucí kvality v lucemburském Rotarexu Roman Soukup. Hledá do firmy čtyři techniky a technology. Tachovský patriot a manažer firmy, která se v Tachově orientuje s 250 lidmi na montáž ventilů k hasicím přístrojům a plynovým zařízením, si nedělá o místním pracovním trhu iluze.
"Němčinu, která je tady v okolí nutná, se učí málokdo. Ani jiný jazyk. Někoho, kdo umí jen česky, ale nechci. V době krize už firmy nemusejí brát každého. To platí i pro nás," připomíná Soukup.
Tachovsko má zkrátka zaděláno na problém: v průměru menší vzdělanost a minimum kvalifikovaných lidí. "S tím město nic nenadělá," kroutí rameny starosta Ladislav Macák, v minulém volebním období i senátor za ČSSD.
Tachov a okolí měly podle něj v minulých šedesáti letech zkrátka smůlu. "Co tu vlastně bylo? Jen uranové doly, statky a vojáci. Žádný průmysl nebo lepší školství," zamýšlí se Macák.
A jaké si představuje řešení? "Moc jich není. Dobrým příkladem je ve Světcích průmyslová škola s učňákem, která spolupracuje s podniky. A nutné je rozšířit rekvalifikační kurzy z úřadu práce," říká starosta.
